Článek
Ceny v našich obchodech jsou vysoké. Ovšem nejsou tak vysoké, aby nemohly být ještě vyšší, o čemž se v budoucích měsících přesvědčíme. Plán, jak tyto vysoké ceny snížit, neexistuje. Možná by bylo na místě říct, že jsou kolem nás lidé, kteří i chtějí, aby neexistoval, poněvadž chtějí pořád vydělávat.
Minulou středu jsem byl na návštěvě, a tak jsem se vlastním zaviněním ocitl v dosahu signálu České televize a stal se divákem poledních zpráv. Doporučuji si je pustit na iVysílání ČT, datum 6. prosinec.
Jako první se objevila reportáž o drahotě. Redaktor Jakub Musil procházel v živém vstupu obchodní galerií a povídal o cenách všeobecně. Je až s podivem, že dokázal mluvit dlouho, neboť v současnosti se mnohým při tomto tématu dělá špatně už u druhé věty.
Redaktor povídal, proč jsou ceny u nás vysoké a proč budou ještě vyšší. V závěru se dostal k zajímavé myšlence, že jsou vlastně na vině i zákazníci, to jest my.
Redaktor Jakub Musil v reportáži řekl, cituji: „Lidé, pokud si zvyknou na takto vysoké ceny a přistoupí na ně, tak obchodníci nebudou mít tu nejlepší vůli, aby s nimi něco dělali – aby ty ceny snižovali. Takže pochopitelně i lidé to mají ve svých rukou. Pokud přistoupí na to, že vysoké ceny jim nevadí, že i za tyto ceny nakupují i nadále to zboží, obchodníci nebudou mít tu nejmenší vůli na to, aby s tím něco dělali.“
Být tohle v jiné zemi, nebo spíše v jiném světe, kde neznají Českou televizi, redaktor by se dál rozpovídal na téma, jak mají zákazníci tedy nakupovat, či spíše nenakupovat. Pan redaktor by mě třeba věcně zasvětil, jak mám ve Vysočanech chovat krávu na mléko. Nebo jakým způsobem ve vnitrobloku pěstovat pšenici na mouku pro výrobu chleba, případně jaký zvolit způsob rybolovu v Rokytce, pokud budu potřebovat do sebe dostat trochu jódu. Mohl by mě dále poučit, jak vyrábět léky, jak si ušít šaty, boty, jak vyrobit elektřinu, potažmo těžit plyn.
Reportáž však skončila bez dalšího pro diváky vysvětlení a začala druhá, v níž na obrazovce ukázali ministra Jurečku, což v kontextu hraničilo s masochismem nebo bojem o zdraví – neboť po reportáži o drahotě vidět ministra, která už dávno neví (nebo naopak dobře ví, ale nedává najevo), která bije, ve vás vyvolává fyzickou bolest nebo zvyšuje tlak.
Přemýšlel jsem o slovech pana redaktora Musila a musel si znovu připomenout genialitu tvůrce Miloše Formana, který tohle vše současné popsal a natočil už dávno ve filmu Hoří, má panenko. Mám na mysli scénu s rozkradenou tombolou na bále a následnou diskuzi, v níž se hasiči usnesou, že si lidi měli z tomboly nakrást, a kdo tak neučinil, jeho chyba.
Česká televize je svůj vlastní svět – to jsme si už řekli na začátku. Nezaznělo to však ode mě poprvé, neboť stejné označení jsem použil v telefonickém rozhovoru se zaměstnancem ČT, jemuž jsem se po šesté v řadě v rozmezí šesti let snažil vysvětlit, že nejsem majitelem televize a nebudu platit poplatky – o čemž jsem je už několikrát informoval písemně Čestným prohlášením, což je zavádějící spojení, jelikož ČT v něm ono první slovo nezná.
V tomhle zvláštním světě nám ČT nepřímo oznámila, že abychom ušetřili, nemáme tady žít. Ne nežít v tom světě, ale nežít vůbec. Zní to jako hrátky se slovy, ale obávám se, že se pozvolna dostáváme do období, kdy život tady pro mnohé hrátkami nebude.
Je alarmující (jiné slovo mě napadlo, ale sprosté), že slýchávám od mnoha lidí sedmdesát plus, že mají na problematiku zdražení všeho řešení – a to, že jednoduše zemřou. Všude jinde a jinak by se dalo hovořit o černém humoru, hodně černém, ale je opět alarmující (nebudu sprostý), že poznáte na těch lidech, jak moc vážně to myslí.
Ačkoli po několika reportážích v ČT můžou někteří lidé nabýt dojmu, že se to od nich vlastně očekává, aby pro dobro mladších ročníků vlastním koncem regulovali ceny čehokoli.
Česká televize by pak o tom mohla natočit dokument na téma – Smyslem života je v moderním světě smrt.
Jo, je to kouzelný svět.
