Hlavní obsah
Názory a úvahy

Svoboda jménem „Divoké devadesátky“

Foto: Pixabay.com

Ilustrační foto

Kolega v práci přišel s myšlenkou, a pak i tvrzením doprovázené argumenty, že devadesátá léta minulého století nebyla pouze roky divokých změn a všeho, co známe ze současných retro seriálů – ale hlavně roky opravdové svobody.

Článek

„Devadesátky jsou svobodné,“ – říkal kolega, třebaže na jeho předchozí otázky, kdy jsme byli v Československu opravdu svobodní, se další kolega snažil vtlačit odpověď – za socialismu.

Socialismus opravdu svobodný nebyl – a nepomůže k tomu jakákoli nostalgie nebo zkreslené verze socialismu z různých filmů a seriálů. Jako v každé době i za socialismu jste sice našli světlejší místa – jako že byla práce a nikdo příliš neživořil a rozhodně bylo na ulicích bezpečněji než dnes – ovšem všechno z toho bylo zaplacenou nesvobodou občanů, z nichž mnozí se klaněli jedné velké straně. (A ti, co dneska říkají, že ne, se klaněli pro jistotu dvakrát.)

Devadesátky však byly o něčem jiném. Opravdový závan svobody se vším všudy, a hlavně závan s vědomím, že takhle dobře to půjde vždycky a všechno ve světě bude jenom lepší.

Svoboda a kapitalismus

Nebyl důvod ničemu z toho nevěřit. Svoboda (svoboda, svoboda) byla ve všech jako pozitivní virus, a přirozeně nejvíc v těch, kteří měli známosti z dřívější epochy a byli na takový příliv svobody připraveni.

Dneska už není nic divného na vědomí, že díky takové připravenosti se členové a sympatizanti Komunistické strany a pak jejich potomci (dnešní čtyřicátníci, padesátníci) mají dneska lépe než lidé a zase jejich potomci socialismem s lidskou tváří ponižováni a trápeni. Dřív by takové prohlášení bylo považováno za kacířské, dneska je každému ukradené, a mnozí i tvrdí, že socialismus a oddanost jedné straně se v některých bodech nijak nevytratil a vrací se s o něco více lidskou tváří než dřív. Ačkoli ta nová tvář je pouhá maska.

V devadesátkách se nic takového ve velkém neřešilo. Součástí svobody byla i víra ve spravedlnost, tudíž se i zcela automaticky očekávalo, že viníci z let minulých budou potrestáni a hrdinové odměněni – a pokud ne přímo hned teď, tak určitě brzy, poněvadž jinak by to ve svobodě ani nešlo.

Víra ve spravedlnost však v té době musela stranou jiným věcem, jako třeba tomu, o čem jsme si mysleli, že je v duchu doby základem kapitalismu.

Kapitalismus pro nás najednou bylo staré slovo s novým významem. V revolučním období se dokonce ztratilo a objevilo se až později, aby se samo nám prezentovalo jako něco zdravého a potřebného. Nebyl to najednou prohnilý kapitalismus, jak jsme ho znali ze socialistických agitek, nýbrž kapitalismus zdravý, mnohdy označovaný jako pilíř demokracie. Mylně jsme jej také skoro všichni považovali za synonymum opravdové svobody.

Že kapitalismus je něčím jiným, možná něčím, na co jsme nebyli tolik připraveni a měli jsme s tím být seznamováni delším postupným uvolňováním poměrů, jsme pochopili až moc pozdě. Navíc současné debaty právě o postupném uvolňování jsou již pasé, neboť na spoustu výdělků z nejrůznějších podvodů formou tunelování byli již výše zmínění straníci a sympatizanti velké strany připraveni. Nějaké uvolňování by je nijak nezastavilo – pouze zpomalilo a výsledek by byl v konečném současném součtu jedné velké nedůvěry ke kapitalismu stejný.

Čekání na zázrak

Devadesátky však jely plnou rychlostí a trochu připomínaly osmdesátky v USA, v nichž vše bylo možné a Amerika měla našlápnuto k roli světového vládce. Nestala se jím, ale mohla, a nechybělo málo, jelikož jejich osmdesátky byly ne už o čekání na zázrak, nýbrž už čekáním v jeho naplnění.

My jsme se světovými vůdci stát nechtěli, třebaže jsme věřili v naši jedinečnost a dodnes ještě tu a tam slyšíte, že Češi jsou tím nejšikovnějším lidmi na světě (většinou od Čechů) – a že kdyby na světě Češi vládli, jenom tomu dobře. Měli jsme svobodu, nebo, co jsme za ni považovali, a deset let jsme žili svůj sen o cestě za duhou. Že duhu si někdo přivlastnil a pak i prodal, jsme pochopili také pozdě.

Dneska mi ta doba připadá jako zvláštní sen. Vím, že se stala, ale pohled k ní a na ni je zkreslený a mnohdy se přistihnu při vlastním zlepšování a zkrášlování tehdejších obrazů, jako bych měl na minulost zvláštní korekční aplikaci. Přesto vím, že šlo výjimečnou dobu, která se nepodobala žádné jiné. Můžete namítnout něco o jedinečnosti každého období, ale já devadesátky vnímám jako nejvíc svobodné v naší postkomunistické demokracii – pokud je něco takového na vyslovení vůbec možné.

Divoké devadesátky

Rovněž jsem díky devadesátkám pochopil, co je společné k významu slova svoboda nebo volnost. Je tím slovo divokost.

Jako lidé se považujeme za rozumné bytosti, které umí tvořit a ocenit krásu nebo mají cit pro spravedlnost, soucit, pokoru a všechny pozitivní věci kolem nás – avšak i tak se někdy více či jen částečně přibližujeme ke zvířecím kořenům, jimž právě volnost a svoboda dovoluje divočit a divoce i nakládat se současností.

„Divoké devadesátky“ nejsou pouze označením s až šokujícím senzacechtivým podtextem, ale naprosto přesným popisem nás v nich – lidí, kteří se cítili svobodně a chovali se zcela v souladu volnosti.

Devadesátky se nikdy nevrátí, stejně jako se dlouho nevrátí závan svobodné divokosti, v níž a s níž jsme věřili na zázraky a opravdu v upřímné cesty ku vlastní svobodě. Možná namítneme, že jsme stále svobodní a využíváme dary demokracie a máme se dobře. Já tedy neříkám, že bychom se měli dobře – spíše stav formuluji slovy „máme se nejmíň hůř“ – a souhlasím, že určitou svobodu kolem sebe stále máme.

Současná svoboda však dle mého postrádá dynamičnost a rozlet, jaký byl na konci minulého století – a třebaže se stále o demokracii mluví i v současnosti, tenkrát jsme v ní věřili strašně moc, a možná právě proto jsme tu svobodu tolik prožívali a ona se nám odměňovala právě divokými pocity a energií k představám, co všechno opravdu dokážeme.

Tolik bych si podobné pocity přál cítit znovu, jelikož poslední roky (tak dvanáct) je necítím ani v ozvěně.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz