Článek
Mně tedy nikdo nic takového neříkal, a tak jsem si myslel, že zavedení televizních poplatků je spojeno s vysíláním i po internetu, aniž by ve vysílání na webu docházelo k jakýmkoli výjimkám. Na problematiku nutnosti platit, leč nenutnosti vše vysílat jsem nedávno upozorňoval zde.
Jsou lidé, kteří jsou s politikou ČT delší čas nespokojení, a já patřím mezi ně. Ne však pro jejich zpravodajskou činnost či směřování mediální politiky, nýbrž pro neschopnost rozumně vysvětlit kroky vlastního počínání a taky za jistou až arogantní pachuť při komunikaci s touto společností.
Přikládám komunikaci s ČT, kterou jsem vedl v období mezi 1. až 6. březnem tohoto roku.
+++++
Dobrý den,
Jmenuji se Pavel Hewlit a přes patnáct let nejsem majitelem televizního přijímače. Dle změny v zákoně a vlastnictvím internetového připojení však musím platit televizní poplatky. Česká televize tuto změnu obhajuje možností sledovat vysílání i na internetu.
Tím se dostáváme k problému a k mé reklamaci. Co jsem plátcem televizních poplatků, chtěl jsem se několikrát dívat na Vámi poskytované pořady, leč u internetového vysílání jsem byl při přenosu odkázán na televizní přijímač – který nevlastním a vlastnit nebudu, a ani nejsem povinován ho vlastnit.
Opakuji – ČT obhajovalo platbu poplatků i pro nemajitele televizních přijímačů poskytováním služby přes internetové stránky. To jest možností sledovat vysílání on-line. O výjimkách se nijak nezmiňovala – a jelikož jsem přesvědčený, že ČT musela o možných neshodách s vysílacími právy vědět, vědomě tak klamala společnost, a rovněž i zákonodárce, kteří zákon v její prospěch uvedli v platnost.
Žádám vás tedy o zpětnou kompenzaci, případně navrácení poplatků za neschopnost některé pořady vysílat. Nemusím říkat, že újma moje osobní je obrovská. Připadám si hloupě, neboť se cítím podvedený sliby, které jsou navíc ukotveny v zákoně, ale nejsou z Vaší strany splnitelné.
Děkuji za kladné, a hlavně oprávněné vyřízení. P.H.
+++++
Vážený pane Hewlite, v otázce dostupnosti některých pořadů vysílaných Českou televizí na internetových platformách narážíme na licenční omezení. Situace se ale postupně zlepšuje. Od začátku roku 2024 pracujeme na tom, aby bylo možné vysílat co nejvíce pořadů i online. Podíl pořadů, které není možné sledovat živě přes internet (tzv. simulcast), jsme už snížili z původních 13,85 % na 7,35 %. A podobně zlepšujeme i dostupnost pořadů ke zpětnému shlédnutí – například v rámci služby iVysílání. Do budoucna budeme v této oblasti dále investovat a nabídku dostupného obsahu na internetu rozšiřovat, což nám umožní maximalizovat rozsah pořadů, které bude možné běžně sledovat i online.
Děkujeme za pochopení. S pozdravem Ondřej Dostál, Divácké centrum.
+++++
Dobrý den – děkuji za odpověď, leč odpověděli jste na něco, na co jsem se vůbec neptal. Přečtěte si prosím znovu moji reklamaci. Moje otázka zněla, jak mi hodláte kompenzovat, že platím poplatky, ale od minulého roku jsem nemohl vidět mnoho pořadů – rovněž jako neuvidím předávání Oscarů v březnu, protože na to zřejmě taky práva nemáte. Opět opakuji, já platím, co chcete – já chci za to plnou službu, to je fér. Pokud nejste schopni ji poskytovat, dejte mi to prosím vědět a já vypovím placení poplatků.
Odpovězte mi prosím na tyto dvě otázky:
Hodláte mi nějak kompenzovat vaši neschopnost přehrávat pořady na internetu?
Jste schopni plátcům poplatků poskytovat plnou službu přehrávání pořadů přes internet?
+++++
Vážený pane Hewlite, Česká televize nemá v plánu kompenzovat diváky sledující přes internet. K Vašemu druhému dotazu, jak již bylo zmíněno v předchozí komunikaci, není možné sledovat pouze necelých 8% živého vysílání a toto číslo ČT neustále snižuje. Bohužel zde narážíme na omezení ze strany držitelů licenčních práv.
Děkujeme za pochopení.
+++++
Pane Dostále, my si stále nerozumíme.
Tlakem České televize bylo uzákoněno, aby všichni majitelé internetového připojení platili televizní poplatky, neboť mohou vysílání ČT sledovat po internetu. Ani jednou nezaznělo, opakuji ani jednou – že nabídka bude omezena o jakási procenta. Česká televize tedy ve svém tvrzení o možném sledování lhala a sám jste mi svými odpověďmi tuto skutečnost potvrdil.
Řekněme, že jsem divák, který jako plátce televizních poplatků (protože mám internet) chce sledovat Vámi sdělených osm procent pořadů, které vysílat nemůžete. Žádám Vás tedy o radu, jak mám jako plátce poplatků oněch osm procent sledovat. Podotýkám, že „koupit si televizi“, nepovažuji za odpověď. Nemusím si ji kupovat. ČT nikdy nesdělila uživatelům internetového připojení, že jejich sledování je podmíněno pořízením televizoru.
Na závěr vám popíšu modelovou situaci. Někdo ze zákonodárců po nátlaku cukrářské lobby uzákoní, že každý majitel dezertní vidličky (která se používá ne vždy jen na dezerty) si musí každý měsíc koupit krémový dort. Cukrářská lobby dort vylíčí jako úžasný, přičemž neopomene popsat chutě krému. Po nuceném zakoupení však zjistíte, že dort je pouze suchý korpus bez jakékoli známky krému. Vznesete dotaz, proč nedostáváte slibovaný dort se vším všudy – ale cukrář Vám odpoví, že vinou smluv nebyl krém dodán, a nemůže tedy být v dortu přítomný. A to je celá odpověď. Obávám se, že takový přístup byste považoval za velmi arogantní a neuspokojivý.
Jinými slovy, já mám za své vynucené poplatky právo na celý dort, a nijak mě nezajímají vaše smluvní podmínky s distributory. A pokud celý dort nedostávám, mám dle reklamačního řádu právo na kompenzaci.
+++++
Vážený pane Hewlite, o novele televizního poplatku rozhodovali zákonodárci. Pokud máte problém se zněním a dopadem dané novely, můžeme doporučit obrátit se na zákonodárce. Vyjádření České televize Vám bylo sděleno v předchozí komunikaci a za tímto vyjádřením si ČT stojí.
Děkujeme za pochopení. S pozdravem
+++++
Pane Dostále,
děkuji za odpověď, která ovšem není zcela v souladu s tím, na co jsem se ptal, což mě u zaměstnance tak objektivního media, za jaké se ČT považuje, překvapuje. Ale chápu, že třeba nejste přímo nakloněný být stejně objektivní. Ale dám Vám ještě šanci jednou otázkou.
Za několik dnů bude ČT2 vysílat přímý přenos z udělování Oscarů. Tento přímý přenos nebylo v posledních letech možné sledovat přes internetové vysílání – a zřejmě nebude i tentokrát. Otázka zní. Jsem plátce televizních poplatků, přestože nevlastním televizi, ale jen internetové připojení – i tak mám mít na sledování stejné právo jako majitel televizního přijímače. Jak mám sledovat přímý přenos předávání Oscarů, když nemám televizi, ale jen internetové připojení?
(Nechci znovu slyšet nic o procentech a tak podobně – otázka je jednoduchá.)
Pro jistotu otázku pro Vás zjednoduším: Jak budu 16. března v časných ranních hodinách sledovat pořad, který by měl běžet i na internetu, ale nepoběží.
Podotýkám že odpověď – kupte si televizi neuznám.
+++++
Vážený pane Hewlite, pokud Česká televize nezíská licenční povolení pro vysílání přes internet a nevlastníte televizor s možností přijímat pozemní vysílání, bohužel nebudete moci přenos sledovat.
Děkujeme za pochopení. S pozdravem
+++++
Pane Dostále, děkuji za odpověď, ale hned se zeptám na poslední otázku. I když nemohu pořad sledovat, jak jste mi právě napsal, stále mám povinnost platit televizní poplatky?
+++++
Vážený pane Hewlite, televizní poplatek se neplatí za obsah vysílání ani za přístup k němu. Neplatí se za sledování, nesledování či možnost sledování ČT. Dle definice zákona se platí za zařízení, které je schopné přijmout signál televizního vysílání bez ohledu na způsob příjmu, v praxi nově tedy za zařízení, které může přehrát televizní vysílání přes internet. Podstatná je faktická držba, vlastnictví nebo užití takového zařízení.
Tedy ano, i přes nemožnost sledování například udílení Oscarů, je zde stále povinnost platit televizní poplatek.
Děkujeme za pochopení. S pozdravem Ondřej Dostál.
+++++
Vážení čtenáři, po několika dnech jsem se s panem Dostálem dostal k pro mě stále nepochopitelné skutečnosti, že platím poplatky za přístroj, který sice může přehrávat televizní vysílání, ale ono televizní vysílání se vůbec nemusí uskutečnit, neboť na něj ČT nemá práva.
Jak mi napsal pan Dostál, platím za přístup k něčemu, i když to něco tam vůbec nemusí být – což jak uznáte je z obchodního hlediska naprosto geniální tah. To je jako když si koupíte láhev a zavedou na její užívání poplatky, protože si ji kdykoli můžete naplnit vodou.
Myslím si, že bychom s podobnými možnostmi neměli zůstávat v půli cesty, a naopak měli zvážit další možnosti. Třeba vytvořit poplatek za parkování lidem, kteří nevlastní automobil. Tento postup, kdy něco můžete mít, ale nemáte, můžete použít v různých variacích.
Televizní poplatky by měly být dobrovolné. Jako třeba příspěvky politickým stranám nebo církvi. Každý za sebe a podle svého uvážení. Není moje starost, jestli může ČT vysílat nebo ne, stejně jako není moje starost, zdali se politická strana rozpadne nebo církev uspořádá v neděli mši.
A závěrem, co lze očekávat – pokud už tedy platit musím, tak bych aspoň chtěl za to vidět, na co se mohou dívat ti, co vlastní televizní přístroj.
P.S.: Ne, televizi si opravdu nekoupím, protože ji nechci.
P.P.S: Na Oscarech fandím filmu Sinners (Hříšnici) - nejen proto, že jsem do tohoto snímku ještě nikdy neviděl upíry zpívat folk.
P.P.P.S.: Musel by upír platit poplatek za sluneční světlo?
