Článek
Donald Trump se nikdy netajil svými plány udělat Ameriku opět skvělou – což v překladu znamená silnou a mocnou, tudíž pro mnohé je vzorem jako správný americký patriot. Ačkoli o pravém významu slova patriot můžeme vést diskuze.
Patriot víc než člověk
Problém patriotismu jsou vznikající nedorozumění, když patriot narazí na jiného patriota. Nedorozumění je o to větší, pokud patriot narazí na patriota z jiné země, který má pocit, že mu jiný patriot škodí – a to právě v jeho patriotismu.
My Češi jsme také patrioti - občas. Jsme patrioty, když je to potřeba nebo nás o to někdo požádá (třeba hokejové mistrovství). Nejsme velká země (jsme taková střední), a třebaže máme skvělé mozky se skvělými nápady, neděláme naši zemi skvělou, jak bychom si přáli, ale spíše jdeme na ruku zemím jiným, co skvělé chtějí být také a neváhají být skvělé právě na úkor těch jiných, které skvělé tolik nejsou.
Rovněž jsme takové povahy, že se vždycky z událostí kolem nás snažíme vytěžit to nejlepší, nehledě na kritiku, jakou jsme prve proti možné události vznášeli. Od svých názorů se oklepeme, nasadíme úsměv a jsme milí – případně ukazujeme, že jsme i poslušní. Pokud vám moje slova o nás vadí, jsem na tom podobně – vadí mi to taky - avšak směr, jaký ukazují naši politici nehledě na politické strany nás bohužel škatulkuje na poslušné občany radující se pouze jednou za čtyři roky, přičemž zbytek času nadáváme a symbolicky mezi sebou bojujeme.
V této chvíli věříme, že i z Donalda Trumpa přijde pro nás něco dobrého, hodnotného, což je umocněno ještě navíc vědomím, že si myslíme, jak moc dobré vazby chce s naší malou zemí mít, když jeho některé děti mají napůl českou krev a v oné zemi žili milující prarodiče.
Dle mého je D.T. zcela jedno, co jsme zač – a nepřesvědčí ho ani skutečnost (jistě mnohokrát ještě zmiňovaná politiky), že od USA nakupujeme zbraně, jejichž dodací lhůta je až v daleké budoucnosti. Myslím si, že D.T. věří – ne že si myslí – že pokud nakupujeme, je to jenom dobře. Je obchodník, ne charita – a nikdo neprosperuje díky tomu, že by rozdával.
America BIG Again
Donald Trump ve svém druhém volebním období nemá co ztratit. Bidenova administrativa byla slabá a každý (staronově) příchozí příchozí má výhodu, že občan USA to věděl, nebo alespoň tušil. Odcházející stařičký prezident nijak nenaplnil představy o dynamickém a silném rozpětí křídel bělohlavého orla nad světem – zatímco přicházející, rovněž ne nejmladší prezident, oznamuje, že orel zase povládne povětřím a ochrání Ameriku před každým zlem, a dokud se tak nestane, ochrání Spojené státy sám.
Inaugurační projev, v němž zkritizoval Bidenovu vládu, hovořil více než jasně. Ve zkratce se v kritice vyjádřil k otázkám, proč sponzorovat jiné státy, a vlastnímu nedávat tolik. Proč dávat peníze do zdravotnictví, které je přitom čím dál tím víc horší – nebo proč chránit svými vojáky jiné lidi po světě, a omezovat ochranu vlastních občanů na domáckým území. Při poslechu projevu jsem měl pocit, že autorem projevu musel být Čech a nemluvilo se až tolik o USA, nýbrž o současnosti Fialovy České republiky.
Další prohlášení D. T. mi naopak připomínala vyjádření jiného prezidenta, a to prezidenta Ronalda Reagana v osmdesátých letech minulého století. I ona byla silná, v mnohém přísná, až drastická – a neměla jiný význam, než v budoucnu uzbrojit Rusy ke krachu a Americe také přinést zlatý věk – což se se zpětným hodnocením bezpochyby povedlo a Amerika prosperovala a měla nakročeno se stát skutečným vládcem téhle planety. Následující prezident George Bush starší však v cestě nepokračoval – a někteří tvrdí, že jenom proto, že po vítězství nad Sovětským svazem už nebylo kam růst – zatímco další prezident Bill Clinton měl o USA úplně jinou vizi – o té se s odstupem času říká, že patřila k té, aby Amerika na svět působila ani ne tak silně, ale spíš sexy.
Pro nás tenkrát byla Reaganova vize něčím pozitivním, i když jsme politicky (a vojensky) stáli proti němu. Pád Sovětského svazu a s ním komunismu jsme si přáli nehledě na Gorbačovovu přestavbu (Perestrojku) a Reaganově politice fandili. V našich očích nezvítězil pouze prezident Reagan, ale s ním i my dlouhá léta uvěznění v pasti komunismu a stali jsme se společně s ním budovateli nové, šťastnější doby. Výsledek sice nedopadl, jak jsme si až tak představovali, ale v duchu konečného vítězství to ani tolik nevadilo.
Nyní je prezidentem Donald Trump, a ačkoli nepotřebuje Rusko uzbrojit (to spíš by rád viděl na lopatkách Čínu, a to se jenom tak nepovede), jeho politika bude plamenná a ostrá jako od jeho předchůdce v osmdesátých letech minulého století.
Otázka pro všechny je, jak moc se nám bude jeho politika zamlouvat. Odpověď je, že pravděpodobně moc ne. Nikomu mimo USA se nebude líbit, neboť politika bude zcela v souladu s pravidly prosperity, že pokud chcete nejvíc, pro druhé zbude málo, nebo vůbec nic.
Vzkaz Donalda Trumpa světu je jasný. Berte Ameriku jako vůdce a budete mít klid. Poslouchejte ji a budete mít klid. Nedělejte potíže a budete mít klid.
Nijak nepochybuji, že mnozí poslechnou – naši politici nevyjímaje, neboť jednoduše budou chtít mít klid a již nyní přemýšlejí, jak jsou loajalitu ukázat.
V závěru se vrátím k vizím prezidenta Reagana. V osmdesátých letech minulého století jsme v nich mnozí viděli prosperitu, teď už však tolik optimističtí nejsme.
