Článek
Nechci víc rozebírat fakta ohledně pouze polovičního videa mapujícího incident, ani o bláznovství, jaké probudilo, a že namísto dodržování zvyklostí kolem GDPR a presumpce viny a neviny jsme se dočkali honu na čarodějnice a pozitivního výsledku ohledně nalezení oběti. Chci pouze sám se sebou polemizovat o přínosu a nevýhodách, které incident přinese.
Jako zaměstnanec DP však nejsem zvyklý myslet negativně – takže rád napíšu o pozitivech, jež hlavně váženým klientům budoucnost přinese.
Vážený klient se vůbec nemusí bát, že by v tramvajových vozech jakýmkoli způsobem strádal jeho duševní vývoj. Minulý rok jste možná zaznamenali reklamní kampaň, která ukazovala prostředek MHD jako místo a prostor, v němž lze dělat nejrůznější věci, od práce až po koníčky. Kampaň nelhala a nyní si lze v prostoru tramvajových vozů dělat cokoli, neboť vás od činnosti nebude řidič nijak rušit.
Mnozí kolegové mě ubezpečovali, že hodlají vážené klienty takto vyrušit jenom při požáru, a to pouze upozorněním o možnosti buď vystoupit ven, nebo čekat na hasiče ve vyhřátém voze. V ostatních případech zachovají dekórum a budou počítat do sto deseti – což je číslice, která by v mnohých situacích na uklidnění mohla stačit.
Opět a znovu podotknu, že jsem se vrcholných představitelů ptal, jak mám postupovat, pokud mám ve voze takzvanou závadovou osobu – což je osoba, v níž si představte každého, koho nevidíte v tramvaji rádi, ale většinou proti němu ani nepípnete a držíte ústa a krok.
Vím, že postup je zavolat na dispečink a očekávat příjezd policie – to jsem školený Dopravním podnikem. Otázka na politiky více zněla, co dělat, když policista stále není při ruce a hrozí nebezpečí zranění z napadení. Odpověď jsem od nich nikdy nedostal.
Ale zpět k pozitivním přínosům. Včera jsem měl linku 24 a všiml jsem si, že na mě cestou míří mnoho hledáčků mobilních telefonů. Dle mého jsem nedělal nic, za co bych si vyžádal pokárání, pokud nevadilo, že jsem v zastávce Moráň smrkal, při čemž mě natáčeli dva cestující ze zadní plošiny linky 3 přede mnou.
Nemyslím si, že by tak byl zájem o moji osobu jako spíše zájem o starší typ vozu se série T3-M, ale nikdy nevíte. Navíc se mi druhé kolo rozbily první dveře tím, že se přestaly zavírat. Musel jsem jim trochu domlouvat a při tom jsem sledoval po očku, zdali už někdo nemá před sebou mobil a celou moji akci nesnímá. Je pravda, že jsem chtěl zprvu dveře vyhodit, ale pak jsem je jenom mírně proklepal a ony se vzpamatovaly a pracovaly, jak mají. Přesto jsem pro jistotu dneska projel internet, jestli se neobjevil někdo hájící práva dveří.
Mluvil jsem s kolegy a je znát nervozita nad otázkou, jak od dnešních dnů bude jednání s klienty v tramvajových vozech vypadat – nebo lépe řečeno, působit. Jestli má řidič šanci. Nemá a nikdy neměl.
Řidič je vždy v menšině a cestující má přesilu. I kdyby ten cestující byl sám, měl metr dvacet, třicet kilo i s postelí a neuměl číst a psát, pořád má proti řidiči obrovskou přesilu. V té přesile může říct cokoli a řidiče i z čehokoli obvinit.
Už den po incidentu v tramvaji vyprávěl řidič, jak zazvonil na špatně parkující auto a jeho řidič z něj vyskočil a šel tramvajákovi vynadat, co si dovoluje na něj zvonit – načež dodal, že si ho natočí a podnik ho vyhodí. Řidič tramvaje pouze letmo ukázal na kameru, jíž má každá tramvaj na panelu a nahrává situaci před vozem.
Jeden případ řidiče MHD postavil do nezávidění hodné situace, která nemá v historii DP obdoby. Zatímco dříve jsme byli pouze v kabině někým, kdo jen pořád zvoní, cuká tramvají a schválně ujíždí lidem – nyní jsme za rasisty, xenofoby, za lidi, kteří čekají na to, aby si za provozu léčili svoje komplexy na nevinných obětech.
Takové zařazení není nijak fér, ale vysvětlujte tento svůj postoj většině, proti níž, jak jsme si řekli, nemá řidič šanci. Vůbec není potřeba v době, která v mnoha směrech hraničí s něčím novým a možná ne příjemným, začínat roztahovat propasti a propadnout mylnému pocitu, že jsou mezi námi daleko větší rozdíly, než které jsme doposud znali.
Bývalý kolega udělal chybu a byl za ni potrestán. Nijak však neukázal, jak vypadá určitá tvář DP. Byl jedním z mnoha a rozhodně ne tím nejlepším. Já jsem u DP dvacet pět let a chovám se k lidem slušně (dokonce slušně pozdravím i závadové osoby). Vy byste řekli, že to je normální, že se tak chovám. Omyl. Pokud si někteří chcete brát za příklad bývalého kolegu a jeho chování považovat za standard, je moje chování naprosto odlišné a nemůže být považováno za obvyklé. A měl bych být za něj oceněn. Třeba tím, že někteří uznáte, že ne všichni jsou stejní.
O chování řidičů další článek zde.
