Hlavní obsah
Názory a úvahy

Vážení policisté, vážené policistky, svou prací rozhodně nikomu „neškodíte“

Foto: Pixabay.com

V sobotu jsem měl odpolední linku sedmnáct a kvůli uzávěře dopravy jsem stál několik desítek minut přesně pod obloukem domů vedle Karlova mostu. Za tu chvíli jsem se setkal s policisty.

Článek

Jsem člověk komunikativní, a když je čas a příležitost, dám s lidmi řeč. Lidé by měli spolu mluvit – a měli by se poslouchat, co říkají. To je kolikrát lepší než mluvení.

První řeč jsem dal s lidmi ještě kousek za Národním divadlem, kde začínala kolona tramvají a aut stojících kvůli pietní akci na Palachově náměstí.

(Patřím mezi ty, kteří si myslí, že rány se nemají otevírat – a vzpomínkové akce nejsou to samé co prevence proti dalším útokům.)

Vzhledem k nervozitě vážených klientů v tramvaji (ne kvůli pietní akci, ale že se spíš chtěli podívat na stromeček na Staroměstském náměstí a viděli, že se na to musí postavit do fronty někde na Betlémském náměstí, což není zrovna přímo vedle Staromáku), tak vzhledem k nervozitě jsem zvolil humornější tón, že nikoho nevyháním, že mám všechny rád, ať tu klidně se mnou zůstanou, že určitě někdy pojedeme.

Jedna slečna se ptala, kdy se tak podle mě kolona rozjede, a já jí hned odpověděl, že do silvestra. Slečna se zasmála, ale raději šla po svých.

Hnuli jsme se dřív, ale jenom dvě stovky metrů právě pod oblouk před přechodem u Karlova mostu. Tam mě zastaví policista a říká, že dál je to zavřený, že musím počkat. A to samý jdu říct lidem, aby věděli, co je čeká, protože Čech je hnedka klidnější, když ví, co se bude dít, když se zrovna neděje to, co by se zrovna dít mělo.

„Nebojte,“ říkám jim. „Mám to do jedný. Máme času dost!“

Lidi se polovičnímu vtipu zasmáli. Polovičnímu proto, že oni budou v jednu po půlnoci určitě doma, já určitě ne.

„Já mám taky noční,“ řekne na sedačce muž, který vypadá přesně tak, čemu já říkám, že je pěknej řízek.

A hned se ptám, co bude mít za noční, co že to dělá za práci?

On odpoví, že je policista – a já mu hned dám ruku na rameno, podívám se na něj skoro jako otec a řeknu – „Upřímnou soustrast!“

Lidi se tomu ne vtipu zasmáli. Ne vtipu proto, že vtipem nebyl. My dva to chápali.

„Ale ne v Praze,“ říká on, a aby odlehčil dodá: „Já škodím jinde!“

Jedna věta

Tu poslední větu jsem neslyšel poprvé. Je mnoho policistů, kteří se takhle o své práci vyjadřují – a ne proto, že by ji dělali špatně. Ale proto, že jsou za svoji práci lidmi kolem za ni takto častováni. Podotknu, že nespravedlivě.

Být policistou je nevděčné povolání. O něco víc nevděčné než být řidičem tramvaje. Nám civilové nadávají ve srovnání s policisty pouze za malé prohřešky, a co si pamatuju, je už to dlouho, kdy se někde v médiích objevilo video s řidičem, který by se dle komentáře režiséra a kameramana v jedné osobě choval mimo pravidla, nebo snad i zákon.

Poslední snad byl autobusák, který odmítal pokračovat s počtem kočárků nad počet povolený. Jedné mamince se to nelíbilo a hned točila dokument. Halo z toho tenkrát bylo docela velké. Od té doby s kočárky v MHD zavládla anarchie a vozíme jich namísto jedno či dvou (záleží na dopravním prostředku) někdy i pět, šest.

Až se stane nehoda a nějaké dítě se díky počtu kočárků zraní, jelikož nebude tam, kde by s kočárkem mělo být, a následně za to budeme obviněni, aby maminka z toho něco vytřískala, máme připravenou univerzální odpověď, že kočárky nejsme povinni počítat. Cynici odpoví, že počítat vůbec neumí.

S policisty se to má jinak. Stačí, aby se na někoho špatně podívali – třeba po tom, co něco krade nebo jinak porušuje zákon – a už jsou hvězdami nového dokumentu. Nemyslím tím pořadu ve stylu „Policie v akci“. Mám na mysli pořad ve smyslu „Občan v akci“.

Zvláštní na podobných videích je zcela běžná absence rozumného začátku. Vždycky jako by šel režisér rovnou na věc a ukázal nám akci, aby se nezdržoval zbytečnou limonádou. Studie totiž dokázala, že divák si začátky filmů nepamatuje.

Schválně, čím začínala dnes již starší verze Pyšné princezny? Vidíte, nevíte – pamatujete si ševce, co si odskočil na písničku, ale úvod v podobě příjezdu krále Miroslava do svého království za zvuků budovatelské písně už ne.

„Zatím jenom zpívejte ke své práci každodenní!“ říká na to král Miroslav – a před tím ve verši ještě podotkne, že ještě není večer a že se ještě bude makat. To bychom ten socialismus nevybudovali, soudruzi – hodilo by se dodat, ale nebylo to tam. Tedy ne řečeno. Jinak to tam bylo všude.

Videa o prohřešcích policie většinou nemají začátek, ale už rovnou akci, v níž režisér dokumentu poukazuje na nevhodné a neprofesionální chování. Co tomu předcházelo, a že to vůbec neprofesionální chování není, ale pouze zátah na nějakého oného, co si před chvíli na policisty otevřel držku, se už nedozvíte.

Je to spravedlivé? Není. Není to spravedlivé, jelikož nejsou spravedliví lidé. Zvláště ti, co občas někoho natáčí a tu a tam někde poruší zákon, avšak tváří se, že to vlastně dělá každý, tak proč ne oni.

Nová doba

Nám se demokracie v naší zemi nijak moc nevede. Hrajeme si na ni obstojně, ale mnozí ji obchází, jak jen mohou. Dřív alespoň takoví mlčeli, protože měli jakž takž soudnost, že dělají něco špatně – dneska je soudnost pryč a je potřeba si krýt záda. Nejlépe tím, že někoho dostanete pomyslně na lopatky a zahojíte se na něm.

Policista je jasná volba. Není proto divu, že jich není tolik, kolik bychom jich v současné situaci potřebovali – a rovnou dodávám, že brzy díky tomu možná zapláčeme. My Češi sice umíme být hajzlíci, ale máme v sobě určitou míru nebo mez, kterou nepřekračujeme. Když přijdou jiní, v něčem paradoxně horším lepší, vyhodí nás ze sedla, a tím ukáží, že v mnohém lze jít mnohem dál.

Policistů je potřeba mnohem víc, než si sami myslíme. Kriminalita roste, což vidím sám, aniž bych k tomu potřeboval různé studie nebo hrátky s procenty v žebříčcích. Nikdy jsem nezažil ve své práci řidiče tolik možnosti napadení mé osoby jako za poslední tři roky, stejně jako jsem neviděl takový nárůst agresivních feťáků. Ostatní nárůsty zmiňovat nebudu, jelikož o nich tento článek není.

Takové jednoduché přání

Mám pro policisty a policistky jednoduché vánoční přání.

Přál bych vám šéfy, kteří nejen že se oni za vás postaví, ale vy byste se postavili i za ně (nejspíš tedy před ně). Přeji vám šéfy, kteří vám vrátí prestiž. Ne od vás, vy jí máte dost. Ale od lidí kolem. Přeju takovou, aby lidi pochopili, že když se s vámi setkají, končí legrace – a ne že začíná.

Přeju vám jiné časy. Přeji vám návrat časů, kdy četník stačil na velkou část města a všichni věděli, že když něco provedou, dostanou od vás pár facek, aby to už znovu neudělali či se báli to znovu udělat – nebo se báli udělat to znovu tak rychle.

Žádná jednání v rukavičkách, když se k vám někdo chová špatně. Na to nemáme čas hrát si na sociální experimenty. Končí doba hesel, že moudřejší ukončí a situace velí být moudřejší, když už vám ten druhý nemůže nic udělat a je pěkně v klidu. Žádné vyjednávání s feťáky, žádné složité rozhovory s grázly, nic o benevolenci s někým, kdo chtěl někomu vrazit kudlu do břicha.

Přeji vám zvýšení platu. Ne o nějakých pět procent. To je za vaši ochotu výsměch. Nejméně třicet a víc.

My rozumní lidé, kteří víme, s kým musíte pracovat, kolik času vás to stojí, a jaké nervy máte, když od lidí, co vám mají pomoci, cítíte pachuť hořké zrady – my vás obdivujeme, a co hlavně, my vás potřebujeme.

Potřebujeme vaši odvahu, sílu, vaše všechno, co vás dělá tím, kým jste – třebaže to zní jako z amerického filmu o superhrdinech, kteří jsou ve skutečnosti obyčejně neobyčejní lidé jako vy.

Děláte svoji práci, jak nejlíp umíte – a že někdo není spokojený, nebo si na vás dokonce vyskakuje, je možná důkaz, že on nebude nejhodnější a stálo by ho trochu víc proklepnout.

Ale v žádném případě vaše práce není o tom, že byste škodili. Naopak a my za to děkujeme.

PS: Pokud jste lékař, doktorka, zdravotní sestra či bratr, hasič, hasička (i když mně se líbí slovo požárnice, to je sexy), pokud jste někdo, kdo se stará o jiné lidi, co se o sebe ještě starat neumí, nebo naopak už nemohou. Prostě vy všichni, kteří ze sebe dáváte větší kus pro někoho jiného, děkujeme vám taky a zasloužíte si pro práci mnohem lepší podmínky, než máte – a když ne podmínky, tak peníze. Mnohem víc, než vám možná kdy v nejbližší době dají.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz