Článek
Paní Nerudová řekla, že by bylo lepší, kdyby Vláda jezdila více po krajích a městech českých než po Ukrajině, čímž naznačila, aby Vláda víc řešila problémy Čechů nežli Ukrajinců.
Má pravdu a o té pravdě jsme přesvědčení mnozí, ale ne každý se společně s ní dokáže takhle postavit před lidi. Myslím si to samé. Jak o Vládě, tak o té pravdě.
Za sebe přidám, že není větším důkazem bezradnosti celé Vlády a jejích kroků (pokud vůbec nějaké jsou) než právě jejich dokola omílané fráze o významu bojů na Ukrajině a potřeby zachovávat světový mír – a taky za něj bojovat.
Jako by nic dalšího Vláda v plánu neměla, a podle svých činů, skutečně nemá. Netřeba ji za to kritizovat, protože už v předvolební kampani oznamovala, že chce pouze změnu a nijak se nevyjádřila, jakou to změnu má na mysli. Její jediný plán byl v koalici s jinými stranami porazit Babiše, a to splnila. Pro budoucnost to sice bylo trochu málo, avšak voliči na změnu slyšeli – a že na ni doplatíme všichni, nehledě na politickou příslušnost, už netušili.
Já osobně vládní cesty na Ukrajinu považuji za válečnou turistiku, jejíž největší boom byl několik málo týdnu po vypuknutí konfliktu. Jistě si pamatujete, kolik osobností a politiků Ukrajinu navštívilo, aby přijeli, rozhlédli se a uznale pokývali hlavou a řekli:
„Hmmm, hmmm, máte tady válku!“
Plus máme ještě cestu pana ministra Lipavského před začátkem konfliktu a jeho legendární outfit s blembákem na hlavě, který na fotkách obletěl svět a Česká republika byla opět na chvíli středem zájmu – ne však v dobrém významu slova smyslu.
Paní Nerudová poukázala na jádro důvodu, proč současná Vláda neustále o válce hovoří. Nejde o skončení války, dokonce nejde ani o prestiž naší země, která by mohla být dávána jiným za vzor, jak pomáhat napadané Ukrajině. Jde jenom o soukromou masáž ega několika vrcholných politiků financovanou našimi penězi, penězi, které se investují do něčeho, z něhož se nikdy nic nevrátí, a dost možná za samotné investování ještě v budoucnu zaplatíme úroky, protože jsme si na pomoc půjčili od jiných.
Věřím, že mnoho zahraničních politiků plácá naše za jejich počínání po zádech, ale taky věřím, že prsty druhé ruky si klepají na čelo, protože, a já to řeknu kulantně, starat se o pole někoho cizího, přičemž to vlastní neplodí, zarůstá a hyne, může jenom špatný hospodář. Nebo někdo, kdo vůbec polím nerozumí.
Prosím, neberte vážně opakovaná slova, jak na Ukrajině bojují za nás a náš bezpečný spánek. Pokud si vzpomenete, tahle věta se objevila až časem, a to proto, jelikož pokud chcete ovlivňovat lidi, a válkou je můžete ovlivňovat a manipulovat nejlépe a nejsnadněji, musíte si nové věty a hesla vymýšlet postupně.
Podle mého konflikt na Ukrajině je vyřizováním sporů, které mezi sebou Ukrajina a Rusko má dlouhá léta. Stačí si vzpomenout na problémy, jaké se v minulosti na území Ukrajiny odehrávaly. Pokud si vzpomenout nemůžete, nebo nechcete, tak Vám je připodobním v příkladu.
Jedná se o příklad, jako bychom my Češi po rozpadu Československa začali vnímat Slováky na našem území jako někoho druhořadého, a dokonce se tak i k nim chovali. Zatímco Češi a Slováci tohle nikdy řešit nemuseli, Ukrajinci a Rusové na tom byli poněkud jinak. Oni se opravdu rádi neměli, nemají a mít nebudou – a ne nadarmo se tu a tam zmíní, že Ukrajinci v sobě kapku fašistické krve stále mají. Vzpomínky na Druhou válku jsou pořád živé a jsou i živě oslavovány prostřednictvím vzpomínkových akcí na hrdiny, které já za hrdiny nepovažuji.
Navíc, začalo se povídat o napadení suverénního státu. Slyšel jsem i pojmenování: Moderního státu moderní Evropy. K tomu bych měl dotaz, proč ze suverénního státu je po mnoho let takový odliv obyvatel do zahraničí, který je množstvím podobný útěkům občanů ze zemí sovětského vlivu v chladném socialistickém období. Ze suverénních států se neutíká.
Nevěřím, že by prezident Putin hodlal rozpoutat světový konflikt. Už jako dítěti, a já byl dítětem v socialismu, mi říkali, že na světě platí, co řekne Američan nebo Rus, a třebaže jsem tenkrát nemohl význam rčení chápat, dneska ho chápu se vším všudy. Byť se to mnohým kolem mě nelíbí, pořád věřím, že než jedna z mocenských stran něco začne, a tím něco je válka, řekne o tom druhé, aby věděla, jak se zachová. Takhle to na světě chodí a těch konfliktů už bylo tolik, ale žádný ve Třetí světovou válku nepřerostl, a i přes ujišťování médií, že jaderný holocaust je za dveřmi, nikdy nikdo tlačítko nezmáčkl.
Netvrdím, že se tak v budoucnu nikdy nestane, avšak teď to nebude a dočkáme se dalších konfliktů a vpádů a válek, které nebudeme vnímat tak citlivě, neboť budou od nás dál než ta současná na Ukrajině.
Avšak teď zpět k cestám našich vládních představitelů.
Paní Nerudová neukázala jenom na hru naší současné Vlády, v níž zakrývá neochotu pomáhat vlastním občanům, zatímco jiným by se rozdala ze všeho, nejvíce však z našeho. Paní Nerudová pojmenovala možnost, při které může v blízké budoucnosti narůstat vliv myšlenek srovnatelných (pravděpodobně touto Vládou) s nacionalismem. Možná, opakuji: možná, s tím i Vláda počítá, neboť podle mého ona ví, že v dalším období už nebude síla jejich voličů taková jako prve a Vládu nesestaví.
A důkaz, že to takhle naše Vláda teď opravdu vnímá, je v tom, že se víc zajímá o to, co si o ní myslí v zahraničí, nežli co si myslí lidé v naší/jejich zemi, jimž by měli sloužit ku prospěchu v první řadě.
