Článek
Česko má další politickou kauzu. Osobně bych uvítal delší období bez kauz, nebo alespoň krátké, leč kauzy jsou bulvárem politiky a hlavním tahounem, jak do politiky vtáhnou co nejvíce občanů, kteří jinak o politiku nejeví zájem – a takto se v nich může zájem vyvolat, který vyústí k větší účasti budoucích voleb.
Kauza sms zpráv mezi panem Macinkou a Hradem, potažmo panem prezident jsem nejprve vnímal jako každou další kauzu, jimiž je společnost zásobena v někdy až podezřele pravidelných intervalech. Jako další setkání mezi nesmiřitelnými politickými vůlemi a rozhodnutími, třebaže ty já osobně nevnímám až natolik nesmiřitelnými, aby je nebylo možné domluvit předem.
Tisková konference pana prezidenta mě překvapila. Nejvíce tím tónem plným obav, které z pana prezidenta vyzařovaly – z čehož jsem usuzoval, že pan ministr zahraničí Macinka vyhrožoval nejen panu prezidentovi, nýbrž celé jeho rodině, a to nevybíravým a zvlášť brutálním způsobem. Moje zklamání bylo o to větší, když jsem si sms přečetl a začal podezřívat redaktory z úmyslných úprav, neboť jsem ve zprávách nic šokujícího nenašel. Posuďte sami zde.
Shrnutí zpráv – někdo je s někým nespokojený a hodlá s ním jít do dlouhodobého otevřeného konfliktu. To je celé. Kdyby se alespoň objevila zmínka o krvi nebo výkupném, nebo pikantní připomínka toho, že textující unesl adresátovu oblíbenou hračku a hodlá jí zpátky posílat po kouskách, uznal bych pocity důvodného znepokojení. Také bych souhlasil se zveřejněním zpráv, neboť když vám někdo napíše, nevolejte policii, je nejvyšší čas policii zavolat.
Moje myšlenky se od té chvíle začaly zajímat, proč někdo podobné zprávy veřejně řeší. Pamatuji dobu, kdy muži na podobné zprávy reagovali pouze mezi sebou, mužně – a to výzvou podobnou slovnímu pobízení: „Tak pojď, frajere, pojď!“
Doba mužných řešení je však víceméně pryč, a tak několik vět poslaných mobilem způsobilo bouři ve sklenici vody, u níž už několik let víme, že opět rozdělí společnost na dvě poloviny. Říkám to s naprostou jistotou, neboť nic jiného se od doby, kdy se veřejně řešily postupy a chování prezidenta Miloše Zemana ve společnosti neděje. Namísto abychom se snažili tmelit a spolupracovat a hledat tolik zmiňované kompromisy, naopak rveme mezi sebe klíny a někdo třetí nás nutí k potyčkám a výtržnostem, i když pouze většinou na slovní úrovni.
Jistá výjimečnost současné sms kauzy se však upřít nedá. S ohledem na jiné kauzy, jimiž jsme zásobeni, jde o svým způsobem čerstvý vítr a jeho nedobrovolný posluchač a divák by měl ocenit, že není znovu trápen opakovanými tématy jako třeba korupce či střety zájmů.
Vždycky mě osobně potěší časová kontinuita, jež podobné zásahy do politického klidu doprovází. Ve zkratce řečeno: Něco se děje teď, něco se děje potom – a většinou ono potom je jako na zavolanou. V tomto případě mě těší ona zvláštní náhoda, že dotaz náhodného studenta vyvolá odpověď o nevyloučené další prezidentské kampani současného prezidenta, a za několik málo hodin se objeví kauza, která ukáže díky mediím a sociálním sítím, jakou podporu současný prezident má. A kdyby někdo náhodou ještě tápal, nebo nebyl rozhodnutý, správnou cestu mu ukáže pro nás již takřka běžná záležitost, a to svolaná demonstrace na podporu toho či něčeho.
Už nyní se těším na další kauzy, kam se vyvinou a co nám o nás samotných řeknou. Současná nám ukazuje, jak moc věci, a hlavně lidé, nejsou jako dřív a zavedené postupy chování a reakcí jsou nenávratně pryč. Namísto nich je vidět další změkčení společnosti, dokonce bych řekl její rozmělnění, v níž sice k problémům přistupujeme rázně a s vervou, ale s chováním ubrečených žalujících děcek.
