Článek
Divize tento titul nikdy nenesla, dokonce ani nebyla sestavena z vojáků z jednotek z území protektorátu, a už vůbec ne z Čechů nebo z českých Němců, jak se někdy tvrdí. 31. dobrovolnická granátnická divize SS vznikla koncem září 1944 v Maďarsku a ve znaku měla hlavu jelena dvanácteráka. Byla sestavena z jádra zrušené 23. horské dobrovolnické divize Kama a zejména z etnických Němců z Maďarska, především z Bačky, ale v malé míře i z Němců říšských. Divize také nesla neoficiální název Bačka, kromě toho byla ale označována také jako divize Kukuruz nebo Lombard.
Znak 31. dobrovolnické granátnické divize SS Bačka
Někdy se i uvádí, že jejím posledním velitelem byl August Wilhelm Trabandt. I to je ovšem omyl, této poměrně málo vyzbrojené a špatně vycvičené divizi velel od jejího ustavení, přes nasazení na Dunaji a ve Štýrsku, boje ve Slezsku, ústup do Čech až do kapitulace jejích jednotek i svého zajetí v okolí Hronova a Hradce Králové SS-Brigadeführer Gustav Lombard. Ten byl veteránem velení v jednotkách jízdní brigády SS a specialistou na vyvražďování civilní, zvláště židovské populace, na východě.
Gustav Lombard, zde ještě jako SS-Standartenführer při udělení rytířského kříže v roce 1943
Během posledních dní války a ve dnech těsně po ní ztratila divize na mrtvých a raněných z tabulkového stavu 11 000 mužů (kterého zřejmě nikdy nedosáhla) celé 4 000 padlých, raněných a zavražděných po kapitulaci.
Mužstvo 31. dobrovolnického zdravotního oddílu SS v září 1944 ve Vrbasu ve Vojvodině
Titul Böhmen-Mähren ale skutečně jedna z jednotek Waffen-SS nesla, ovšem nebyla plnohodnotnou divizí a se 31. divizí neměla nic společného. Ve znaku měla českého lva a říšské korunovační jablko s dvojkřížem. Skutečně jí velel SS-Brigadeführer August Wilhelm Trabandt. Ten byl bývalým velitelem nechvalně proslulé 1. pěší brigády SS, která se spolu se 2. pěší brigádou SS a zmíněnou jezdeckou brigádou SS, u které sloužil výše uvedený August Lombard, podílela v rámci Kommandostab Reichsführer-SS po několik let na masakrech civilistů v Bělorusku, Rusku a na Ukrajině. Poté převzal velení 18. dobrovolnické granátnické divize Horst Wessel, ve kterou byla 1. pěší brigáda přebudována a které velel od ledna 1944 do počátku ledna 1945. Nakonec se stal velitelem Školy pancéřových granátníků SS v Prosečnici (tehdy přejmenované na Kienchlag) a koncem války krátce velel Kampfgruppe Böhmen und Mähren, nasazené a Sověty zničené v Rakousku.
August Wilhelm Trabandt, zde ještě jako SS-Standartenführer
Skupina, někdy uváděná jako brigáda, o síle kolem 9000 mužů, byla sestavena z frekventantů granátnické školy SS v Prosečnici, ženijní školy SS v Hradištku a důstojnické školy SS v Týnci nad Sázavou začátkem dubna 1945. Název Böhmen und Mähren nesla právě proto, že byla sestavena z vojáků SS, dislokovaných na území protektorátu. Původně měla být jednou ze tří brigád plánovaného SS-Freiwilligen-Korps-Böhmen, který měl posílit frontu po pravém křídle Armádní skupiny Střed a současně zajišťovat zázemí protektorátu, ale rychlost válečných událostí zapříčinila, že tato první sestavená brigáda (původně označovaná jako brigáda Trabandt) byla vzápětí nasazena na frontu. Zbylé dvě ještě nedobudované brigády (Jörchel a Schlamelcher) zůstaly ve výcvikovém prostoru a o tři týdny později vytvořily, společně s ženijní brigádou Klein, základ SS-Kampfverbandu Wallenstein, nasazeného při útoku na povstaleckou Prahu.
Znak SS-Divisions Kampfgruppe Böhmen und Mähren
Kampfgruppe byla překvapivě silná, jednalo se fakticky o tři pluky: Voraus Abteilung, Regiment Böhmen a Regiment Mähren. Předvoj (Voraus Abteilung) v síle pluku byl tvořen 12 stíhači tanků, šesti pěchotními kanóny, ženijní rotou a třemi bateriemi s celkem 12 kanóny ráže 10 cm. K jejich obraně bylo ve stavu 22 kulometů, plukovní jednotky měly 21 důstojníků, 183 poddůstojníků a 646 mužů. Tři granátnické prapory předvoje byly kromě osobních zbraní vyzbrojeny 146 kulomety a nejméně 18 minomety, tvořilo je 29 důstojníků, 274 poddůstojníků a 1974 mužů. Jednotky pluku Böhmen sestávaly ze šesti pěchotních kanónů, tří ženijních rot a dvou baterií po šesti kusech 15 cm kanónů (39 kulometů, 31 důstojníků, 201 poddůstojníků a 954 mužů). Granátnické prapory pluku měly 111 kulometů, 18 minometů, 36 důstojníků, 248 poddůstojníků a 1200 mužů. Pluk Mähren sestával opět ze šesti pěchotních kanónů, dvou ženijních rot, dvou baterií s celkem osmi kanóny ráže 10,5 cm, jedné baterie čtyř kanónů ráže 12,2 cm a patnácti kulometů. Plukovní jednotky měly 26 důstojníků, 180 poddůstojníků a 634 mužů. Tři granátnické prapory, vyzbrojené nejméně 109 kulomety a 12 minomety, sestávaly ze 29 důstojníků, 225 poddůstojníků a 1926 mužů. Celková síla skupiny tak byla 172 důstojníků, 1311 poddůstojníků, 7334 vojáků, 66 kanónů různých ráží a účelu, nejméně 48 minometů a 442 kulometů. S výcvikem to bylo ovšem horší, většina z rekrutů jej absolvovala pouze v délce několika málo týdnů.
Skupina vyrazila z Benešovska 15. dubna 1945 a obratem byla nasazena v boji u rakouského Zistersdorfu u hranic jižní Moravy, kde jí sovětská armáda, útočící směrem na Mikulov, Břeclav a Znojmo v podstatě okamžitě rozdrtila. Zbytky skupiny ustoupily za bojů v Dyjákovicích u Znojma a zúčastnily se bojů v prostoru Vídně a poté v okolí Křemže. Po dalším ústupu přešly u Lince do amerického zajetí, ovšem jakožto jednotky, bojující na východní frontě, je Američané v souladu s dohodou předali Sovětům. August Wilhelm Trabandt si tak pobyl, spolu se svými vojáky, do roku 1954 v sovětském zajetí.
A proč se tedy neustále spekuluje o titulu, který 31. divize nikdy nenesla? Kdy a kde vznikl informační šum, zaměňující jednu jednotku za jinou? To nevíme, lze snad pouze spekulovat o tom, že toto nedorozumění má kořeny v poválečné historii, kdy byly informace o menších jednotkách pod rámec divize v podstatě neznámé. I dnes je informací o KG B-M minimum a sestávají v podstatě pouze z několika málo archivních dokumentů: dochovaného schématu Gliederung der Kampfgruppe Böhmen-Mähren a několika málo zmínek ve hlášeních z výcvikového prostoru SS Böhmen.
Zdroje:
KMOCH, Pavel: Konec pánů Benešovska. SS-Stadt Böhmen, Ortsgruppe der NSDAP Beneschau, Wallenstein a ti druzí.Academia Praha 2021.
SCHMITZ, Peter – THIES, Klaus Jürgen: Die Truppenkennzeichen der Verbände und Einheiten der deutschen Wehrmcht und Waffen-SS und ihre Einsätze im Zweiten Weltkrieg 1939-1945. Band 2, Marine – Luftwaffe – Waffen-SS. Biblio-Verlag, Osnabrück 1987.
VÚA-VHA, fond Jednotky SS v Protektorátu.
