Článek
Koncentrační tábor Stutthof byl založen hned 2. září 1939 jako tábor pro „nežádoucí polské elementy“. Během války se proměnil na klasický koncentrační tábor, v němž probíhalo i vyhlazování pomocí plynu. Koncem války měl v okolí 39 poboček. Prošlo jím asi 110 000 lidí, z nichž přibližně 65 000 v něm zahynulo.
První z těchto soudů se odehrál v dubnu a květnu 1946 v Gdaňsku. Další tři tribunály následovaly u téhož soudu v říjnu a v listopadu 1947. K pátému procesu došlo v roce 1949 v Toruni, šesté soudní řízení se odehrálo rovněž v Gdaňsku v roce 1953. Koncentračním táborem Stutthof prošlo asi 2 000 mužských i ženských příslušníků personálu SS. Potrestáno bylo 72 mužů a šest dozorkyň,
Při prvním procesu čelilo žalobě smíšeného sovětsko-polského soudního tribunálu 16 mužů a žen, kteří se podíleli na chodu tábora ve Sztutovu a jeho pobočky pro ženy v Bydhošti-východ. Všichni obvinění byli shledáni vinnými. Padlo dvanáct rozsudků k trestu smrti, včetně velitele strážných, Johanna Paulse. Tresty smrti, vynesené nad ním, pěti dozorkyněmi a šesti kápy byly vykonány veřejným oběšením 4. června 1946 v Biskupie Górke v Gdaňsku. Další z kápů zemřel v průběhu procesu ve vězení na infarkt, jeden odešel s trestem pouhých tří let a dva soud zprostil viny.
Všechny obviněné dozorkyně skončily na šibenici.
Velitel koncentračního tábora Stutthof, SS-Sturmbannführer Max Pauly, nebyl souzen za zločiny, které spáchal ve Stutthofu. Obžalovali jej již v březnu 1946 spolu se třinácti dalšími zločinci Britové v Německu za jeho velení táboru Neuengamme v Hamburku, a oběsili jej v říjnu téhož roku. Druhý velitel Stutthofu, SS-Sturmbannführer Paul-Werner Hoppe, měl větší štěstí. Dopadli jej v Německu až v roce 1953 a vyslechl si rozsudek jen na devět let vězení.
Obvinění ve druhém procesu.
Druhý proces proběhl v říjnu 1947 před zvláštním polským soudem. Obvinil 24 představitelů správy tábora a strážných, včetně jednoho kápa. Padlo deset trestů smrti, další tresty se pohybovaly od tří let vězení po doživotí. Osvobozen nebyl nikdo. Tresty smrti byly vykonány až po roce, v říjnu 1948.
Popravy byly v té době pochopitelným veřejným divadlem.
Třetí soud následoval vzápětí, v listopadu 1947, před týmž tribunálem, a trval pět dní. Před ním stálo opět 20 bývalých strážných i úředníků, jeden byl osvobozen, devatenáct odsouzeno. Tentokrát byla jejich provinění očividně menší, tresty smrti vyneseny nebyly. Výroky se pohybovaly od tří do dvanácti let vězení.
Čtvrtý proces začal devět dní po tom třetím, rovněž v listopadu 1947, a trval deset dní. Obviněných bylo tentokrát 27, jen jediného soud omilostnil. Kromě jednoho trestu smrti vynesl tribunál rozsudky od sedmi měsíců až po 12 let vězení.
Pátý soud nastal až po dvou letech, v roce 1949 v Toruni. Stál před ním SS-Hauptsturmführer Hans Jacobi, bývalý velitel pobočky Stutthofu, která postavila ženské stavební komando na kopání protitankových příkopů. Jacobi byl potrestán třemi lety vězení. Šestý soud se konal až v roce 1953 v Gdaňsku, kdy byl bývalý strážný Paul Bielawa odsouzen na dvanáct let.
Několik dalších procesů pak proběhlo na různých místech v polovině padesátých let, ty končily většinou jen výroky k trestům vězení. Ještě v roce 2017 byli obviněni dva bývalí strážní ve Stutthofu, Jednomu se nepodařilo jeho podíl na vraždách, ani vědomost o nich prokázat, druhý proces byl o rok později zastaven vzhledem ke zdravotnímu stavu obviněného.
V roce 2019 byl obviněn a za napomáhání k vraždě 5 230 vězňů odsouzen Bruno Dey, bývalý strážný ve Stutthofu. Soudil jej ovšem soud pro mladistvé, protože v době služby mu bylo teprve 17 let. Rozsudek tak zněl na dva roky podmínečně.
Ještě v roce 2021 byla obviněna bývalá sekretářka velitele a stenografka tábora Stutthof, Irmgard Furchner, za napomáhání k vraždě v 11 412 případech, a za napomáhání k pokusu vraždy v dalších 18 kauzách. 22. prosince 2022 byla odsouzena ke dvěma letům podmínečně, v roce 2024 nejvyšší německý spolkový soud zamítl její odvolání a rozsudek potvrdil.
Vyhledávání a souzení zločinců ze Stutthofu tak vlastně nikdy neskončilo, ale s postupujícím časem samozřejmě klesala výměra trestů i vůle ke stíhání samotná. Ta nebyla zvláště v Německu až do konce 20. století nijak vysoká. Před soudem nakonec stála jen asi 4 % těch, kteří se na chodu koncentračního tábora Stutthof podíleli.
Zdroje:
