Článek
Byl jím Otto Friedrich Herzog, velitel městského Volkssturmu, narozený 30. října 1900 v Zeiskamu v Porýní. Po základní škole zanechal po dvou letech učení na obchodníka v Landau a v prosinci 1916 nastoupil do bavorské armádní kadetky ve Fürstenfeldbrucku. Díky svému mládí si ve válce ale nakonec ani nevystřelil. Během roku 1919sloužil ve Freikorpsu Epp, který se podílel na potlačení tzv. bavorské sovětské republiky rad. Během bojů byl těžce zraněn, utrpěl průstřely plic, břicha a paže.
Po rekonvalescenci nastoupil v říjnu do Reichswehru v mnichovském pěším pluku 41, byl členem spolku Reichskriegsflagge, vedeného Ernstem Röhmem a účastnil se Hitlerova neúspěšného „pivního puče“ v roce 1923. Za to byl Hitlerem vyznamenán Řádem krve, ovšem z armády jej propustili. V letech 1924-1929 pracoval jako prodavač. Teprve v roce 1926 oficiálně vstoupil do NSDAP se stranickým číslem 38 960, za což se stal nositelem zlatého stranického odznaku, a ve stranickém žebříčku rychle postupoval. Již téhož roku byl Ortsgruppenleiterem (místním vedoucím) strany ve Varelu v Oldenbursku. V roce 1930 už pro stranu pracoval na plný úvazek jako organizační vedoucí župy Wesser-Ems.
Otto Friedrich Herzog.
V roce 1930 se stal radním města Oldenburg a o rok později poslancem zemského sněmu. Byl editorem a vydavatelem stranického deníku Der Freiheitskämpfer. V červnu 1932 byl zvolen do Reichstagu, ale při doplňovacích volbách v listopadu z něj vypadl. Znovu se stal poslancem v březnu 1933 a od té doby si již tuto funkci udržel až do konce války. V srpnu 1944 se stal jako kovaný nacista přísedícím Lidového soudu.
V červnu 1926 vstoupil do SA, pomáhal sestavit SA-Sturm 55 a o rok později se stal jeho vedoucím. Poté postupně velel SA-Standarte 91, SA-Brigade Wesser-Ems a nakonec, od 10. července 1934, SA-Gruppe Schlesien s velitelstvím v Breslau. Na tomto postu nahradil Edmunda Heinese, který byl jedním z vůdců SA, zavražděných při Noci dlouhých nožů. Následně postoupil na místo SA-Stabsführera (zástupce šéfa SA, tehdy Viktora Lutzeho) na mnichovském velitelství SA. Herzogova kariéra v SA vyvrcholila 9. listopadu 1936, kdy byl povýšen do hodnosti SA-Obergruppenführera. Herzog byl tedy jedním z těch povolných SA-mannů, kteří se vůdci nezpěčovali a neměli vlastní mocenské ambice a představy. V únoru 1942 se stal inspektorem horkých jednotek SA.
Breslau pod palbou
Po vypuknutí války se Herzog dobrovolně přihlásil do armády a jako záložní poddůstojník narukoval k pěšímu pluku 49. V roce 1940 byl povýšen na poručíka a sloužil jako velitel roty. Během francouzského tažení byl raněn, ale také vyznamenán železným křížem obou tříd. V listopadu 1942 jej povýšili na nadporučíka a v červenci následujícího roku převeleli k posádkové službě do Breslau. Tam zůstal do konce války, a jako spolehlivý stranický kádr s vojenskými zkušenostmi z fronty, a také nejvyšší důstojník i funkcionář SA ve městě, se na podzim 1944 stal velitelem městského pluku Volkssturmu. 15. dubna 1945 byl za výkony jemu svěřených vojáků vyznamenán rytířským křížem jako jeden z pouhých čtyř vojáků Volkssturmu v historii.
Němci, kteří v Breslau přežili, putují do zajetí
Když generál Niehoff, velitel posádky města, informoval své velitele 5. května o rozhodnutí kapitulovat, Herzog nesouhlasil. Zemřel hned další den, jeho osud také není zcela jasný. Podle některých autorů se zastřelil, podle jiných padl při výbuchu miny, na kterou najelo jeho auto na mostě Schießwerderbrücke při pokusu o únik z obklíčení.
Bývalý velitel Volkssturmu v Breslau Otto Herzog je některými historiky hodnocen jako jeden z těch nekompromisních, brutálních a fanatických nacistů, jejichž život byl nerozlučně spojen se stranou. Když umírala strana, museli nutně zemřít i lidé jako on.
Zdroje:
RAJLICH, Jiří: Německý letecký most pro „pevnost Vratislav“ a české země. Historie a vojenství 4/2022, 1/2023, 2/2023.
KMOCH, Pavel: Pán pevnosti Breslau. Válka revue speciál, Opevnění třetí říše, listopad2025.
KMOCH, Pavel: Omyl Hitlerovy strategie. Válka revue speciál, Opevnění třetí říše, listopad 2025.
