Článek
V roce 1850 se vrátil z vídeňské zkušené do Kopřivnice seldář Ignatz Schustalla. Bratr Jan mu přidělil na rodinném statku malou stodolu a Ignatz se začal zabývat výrobou kočárů. Jednalo se zprvu jen o lehké a praktické vozíky. Poptávka byla velká, firmička fungovala manufakturním způsobem – dřevěné korby nebo železná kování pro Schustallu vyráběli další řemeslníci, jak bylo v té době běžné. Firma brzy rozšířila svoje portfolio o výrobu bryček a těžších povozů. Brzy ale přestávaly pro výrobu stačit stávající prostory, a také se nedostávalo peněz na investice. Schustalla se tedy roku 1853 spojil se zámožným majitelem keramičky Adolfem Raschkou a firma Ignatz Schustalla & Comp. rychle expandovala. Začala vyrábět i velké luxusní cestovní kočáry, nákladní a poštovní vozy a vyvážet do celého Rakouska-Uherska, ale i do Ruska, Pruska a do zámoří. Vybudovala filiálky v Ratiboři, Vroclavi, Vídni, Praze, Berlíně, Černovicích a v Kyjevě.
Schustalla byl nejen schopný obchodník, ale především technik a inovátor, který své portfolio neustále rozšiřoval o nejrůznější účelové vozy. V roce 1870 měl již 150 dělníků a firma za rok vyrobila 1200 kočárů. Když zemřel Schustallův partner Raschka, firma se potýkala s finančními problémy. Místo krachu ale rozšířila roku 1882 nabídku o výrobu železničních vagonů.
Replika NW Präsident
Roku 1890 se firma přeměnila na akciovou společnost a změnila název na Nesselsdorfer Wagenbau-Fabriks-Gesselschaft. V roce 1897 vyrobila jeden z prvních automobilů na světě, osobní NW Präsident, o rok později devět dalších, včetně jednoho z prvních nákladních motorových vozů na světě. Někdy se uvádí, že se jednalo vůbec o první náklaďák. Postupně výroba automobilů vzrůstala, a naopak výroba kočárů byla vzhledem k upadajícímu zájmu postupně utlumována. V roce 1900 vyrobila firma svůj první závodní automobil, NW Rennzweier, a také první vůz na baterie, NW Elektromobil. Před první světovou válkou již firma zaměstnávala téměř 6000 lidí.
V roce 1921 se firma v souvislosti se vznikem českosloveného státu přemenovala na Kopřivnická vozovka, a. s. Od března 1919 již ale její výrobky přestaly být označovány NW. Na základě nedávných úspěšných testů automobilů ve slovenských Tatrách firma přijala značku Tatra a nechala si ji zapsat jako ochrannou známku. V roce 1923 byla firma začleněna do koncernu Ringhoffer a v roce 1936 vznikla společnost Ringhoffer Tatra, a. s. Výroba firmy mohutně expandovala, zahrnovala osobní i nákladní vozy, železniční motorové vozy (Slovenská Strela) a dokonce letadla.
Tatra 75
Zásadní osobou byl ve firmě konstruktér Hans Ledwinka. Ten byl autorem páteřové konstrukce podvozku s centrálním trubkovým nosníkem a výkyvnými poloosami.
Dr. techn. Ing., dr. h. c. Hans Ledwinka
Tato konstrukce umožňovala použití relativně lehké karoserie a slabšího motoru, a navíc zlepšovala terénní schopnosti povozku. Druhou zásadní výhodou Tatry byly vzduchem chlazené motory. Od 20. do 40. let vyrábělo vozy Tatra několik zahraničních výrobců v licenci.
Tatra 87 dosahovala rychlosti až 180 km/h
Bojový vůz Tatra 57k
Po odtržení pohraničí připadla Kopřivnice i s firmou územně Německu, baron Ringhoffer se přihlásil k německé národnosti a firma přirozeně značně přispěla k německé válečné výrobě.
Hans Ledwinka předvádí Hitlerovi šasi Tatry 77
Vyráběla osobní i nákladní vozy (např. Tatra 57k, 87 a 97 a nákladní Tatra 111), polopásové tahače nebo motory do strojů jiných značek (motory Tatra byly montovány do těžkého obrněného automobilu SdKfz. 234, tahače Schweere Wehrmachtschlepper a pokusně i do tanku Panther).
Tatra 111 ve verzi cisterna
Po skončení války byl Ringhoffer zatčen a za nejasných okolností zemřel v lágru NKVD v Německu, zatčen a šest let vězněn za kolaboraci byl československými orgány i konstruktér Ledwinka. Firma pak byla zabavena a k 1. lednu 1946 znárodněna jako Tatra, národní podnik.
Vojenská Tatra 805, řečená Kvíčala
I po znárodnění firma pokračovala v úspěšném vývoji a výrobě jak nákladních vozů (Tatra 111, Tatra 805, Tatra 138, Tatra 148, Tatra 813, Tatra 815) nebo luxusních limuzín, určených ovšem nikoli pro běžný trh, ale pro státní věrchušku (Tatraplán, Tatra 603, Tatra 613), ale i autobusů, trolejbusů a tramvají.
Tatra 813 jako hasičský speciál
Firma vyráběla i závodní a autokrosové speciály. Po roce 1989 ovšem došlo k propadu východních trhů, utlumení výroby osobních automobilů a poněkud zmatené privatizaci a fúzím. Teprve někdy od roku 2013 se začala firma stavět opět pomalu na nohy. Její výrobní program stojí dnes tradičně na nákladních vozech, především pro vojenské účely.
Tatra 613
Vozy Tatra se proslavily celosvětově, a to nejen jakožto skvělé vojenské nákladní automobily. Své cesty s nimi podnikli cestovatelé Hanzelka a Zikmund, Karel Loprais s Tatrou vyhrál šestkrát Rallye Paříž-Dakar a několikrát získal druhé nebo třetí místo.
Tatra 815 Rallye Karla Lopraise
Zdroje:
