Článek
Operace započala 14. září 1944, tedy před 81 lety. Do dubna toho roku se Sovětům konečně podařilo prorazit blokádu Leningradu a postoupit až k estonským hranicím. Počátkem června se v tomto prostoru odehrály menší útoky, které byly de facto předehrou operace Bagration. Ta se soustředila spíš na útoky na území Běloruska, Ukrajiny a Polska, ale Rudé armádě se podařilo postoupit i na území pobaltských států. Na středním úseku se pak fronta z logistických důvodů na delší dobu stabilizovala. Na úseku jižním proti Besarábii a severním v pobaltských státech měly ale údery do konce roku ještě pokračovat.
Sovětský postup od léta 1943 do konce roku 1944
Během 14.-17. září zaútočilo pět sovětských frontů o síle 900 000 mužů, proti kterým stálo 730 000 Němců a příslušníků dalších národností. Sověti měli nepřekvapivě velkou převahu v technice – v dělostřelectvu, tancích i v leteckém zajištění. První úder směřoval na lotyšskou Rigu, měl za cíl rozdělit německé síly napůl. Další útoky mířily na estonský Reval (dnes Tallin) a tehdy německý Memel (dnes jediný litevský přístav Klajpeda). Jeden ze sovětských frontů útočil směrem na Východní Prusko.
Sovětská vojska obklíčila Rigu, ale německá posádka se tvrdě bránila. Podobné to bylo v Memelu. Německé posádky se snažily evakuovat po moři do Německa. Estonsko bylo dobyto 26. září, načež následoval sovětský paravýsadek na Západoestonské souostroví. To sestává ze čtyř velkých a několika set menších ostrůvků. Memel padl až 22. října, Riga o dva dny později a odříznuté a obležené německé jednotky tak zůstaly pouze v Kuronsku (Kurland). Jejich síla byla asi 200 000 mužů, a vydržely se bránit až do konce války, kdy se konečně vzdaly.
Sovětská převaha v dělostřelectvu byla jako obvykle enormní
Baltická operace byla oficiálně ukončena 24. listopadu 1944. Její vojenské důsledky byly jasné: Rudá armáda pronikla na hranice Východního Pruska, na některých místech až na jeho území. Sovětská Baltská flotila dostala k dispozici další přístavy a v podstatě klidný prostor pro ofenzivní akce. Mezi nejznámější úspěchy Baltského loďstva patří potopení transportních lodí Wilhelm Gustloff a General von Steuben ponorkou S-13 a potopení transportní lodi Goya ponorkou L-3. Všechny tyto lodi, jakkoli byly legitimními cíli, především evakuovaly z obklíčeného Východního Pruska tisíce civilních uprchlíků. Většina z nich při katastrofách lodí zahynula.
I politické důsledky byly jasné: po více než stodvacetileté okupaci Ruským impériem a intenzivní rusifikaci se tři pobaltské země – Litva, Lotyšsko a Estonsko –po první světové válce osamostatnily. Sovětské impérium se je okamžitě po svém vzniku neúspěšně pokusilo opět dobýt. Podařilo se mu to ale až v roce 1940 po dohodě s Německem o rozdělení sfér vlivu a smlouvě o neútočení. O rok později sovětskou okupaci ukončila německá invaze, ale pobaltské země od Němců samostatnost nezískaly. Přišla jen další okupace, jakkoli nebyla zrovna v Pobaltí tak destruktivní, jako ta sovětská. Potřetí pobaltské země SSSR okupoval právě v důsledku úspěšné Baltické operace, a následně z nich udělal své svazové republiky. A zase to nebylo osvobození. Opět začala rusifikace, deportace a represe. To už je ale jiná historie.
Zdroje:
ŠVEC, Luboš: Dějiny Pobaltských zemí. Nakladatelství Lidové noviny, Praha 2001.
