Článek
Není pravdou, že Češi byli a jsou suchozemským národem, třebaže po většinu jejich státní historie země moře neměla. Lidé pocházející z českých zemí se odedávna plavili po mořích a oceánech nejen jako prostí cestující či výzkumníci, ale také v hodnostech admirálů, viceadmirálů, kapitánů i prostých námořníků. V pozdějších dobách sloužili především jako dělostřelci a lékaři. Z českých zemí pocházelo dokonce i několik ponorkových es rakousko-uherského námořnictva.
Jedním z prvních zdokumentovaných námořních velitelů s původem v českých zemích je Bernard z Cimburka. Tento moravský rytíř a žoldnéř se jakožto jeden ze dvou velitelů flotily řádu německých rytířů, čítající 44 lodí, účastnil bitvy ve Viselském zálivu. Bitva se odehrála 15. září 1463, a byl to jeden ze střetů tzv. třináctileté války mezi řádem německých rytířů a polskou korunou. Této války se na obou stranách zúčastnilo mnoho českých vojáků.
Galéra Maltézského řádu
Od 16. století bylo české námořnictví silně spojeno s řádem maltézských rytířů. Dva čeští šlechtici se ve službách řádu rytířů Sv. Jana roku 1571 zúčastnili jednoho z nejdůležitějších střetů 16. století, bitvy u Lepanta. Byli to pravnuk Jiřího z Poděbrad, Václav Zajíc z Házmburka, a Kryštof z Vartemberka. Druhý jmenovaný působil ve funkci admirála té části loďstva, které náleželo k českému velkopřevorství. Tam patřily nejen země koruny české, ale také Rakousy, Kraňsko a několik německých provincií.
17. a 18. století se do českých námořních dějin zapsalo opravdu silně. Z této doby lze doložit nejméně pět admirálů českého původu. Všichni veleli flotile řádu maltézských rytířů, která měla základnu právě na ostrově Malta. Prvním byl Ferdinand Ludvík hrabě Kolowrat Libštejnský. Dalším byl voják rovněž z rodu Kolowratů, Emanuel Václav hrabě Kolowrat Krakovský. Oba byli admirály řádových galér. Neméně důležitý byl příslušník rodu Vratislavů z Mitrovic. Adam Václav působil mezi lety 1661 až 1663 na téže pozici, jako oba předchozí šlechtici. Jako velitel řádových galér se zapsal do historie i Ferdinand Doubský, svobodný pán z Třebomyslic.
Jestliže admirálů a vojáků vůbec je v české námořní historii zdokumentován doslova přebytek, pak s civilními námořníky je to bohužel slabší. Nade všechny zde ale vyčnívá postava Augustina Heřmana. Tento český pobělohorský exulant, narozený nejspíše v Praze roku 1605, se společně s rodinou usadil v Amsterodamu. Tam se vyučil zeměměřičem a kartografem. Nejpozději roku 1644 je již doložen jeho pobyt v Severní Americe. V Novém světě působil jako agent nizozemské Západoindické společnosti, později pak už jako samostatný obchodník.
Augustin Heřman
Kromě obchodu se zabýval také korzárstvím. S různou měrou úspěchu napadal španělské lodě v Karibiku. Právě k této činnosti si pořídil loď La Grace, ukořistěnou, původně španělskou fregatu. Jeho největším úspěchem bylo zajetí dvou plně naložených španělských lodí u pobřeží Guatemaly. Obchody ani korzárství mu však navzdory tomuto úspěchu nešly podle představ. Roku 1652 vyhlásil bankrot a následně byl po nějakou dobu dokonce držen ve vězení pro dlužníky.
Heřmanova mapa Virginie a Marylandu
Heřman proslul především jako vynikající kartograf. Roku 1670 zhotovil na objednávku guvernéra mapu Virginie a Marylandu. Mapa si udržela svoji nepopiratelnou kvalitu ještě hluboko do 18. století. Právě za svoji kartografickou činnost obdržel Heřman rozsáhlé pozemky, které pojmenoval Bohemia Manor a které de facto prohlásil za „českou“ kolonii. Heřman zemřel na svém panství v Marylandu roku 1686. Právě jeho lodí „La Grace“ je inspirována zatím jediná česká školní loď, která nese stejné jméno jako původní loď Heřmanova.
Česká školní briga La Grace
V souvislosti s touto inspirací je třeba zmínit i několik dalších Čechů, kteří se narodili uprostřed kontinentu, ale vězela v nich duše námořníka. Prvním byl tramp, cestovatel, skladatel, fotograf a dokumentarista, všestranný dobrodruh Eduard Ingriš. Proslavil se mimo jiné svými plavbami Tichým oceánem na balsových vorech Kantuta I. a Kantuta II. v 50. letech 20. století. Druhým dobrodruhem v řadě je Richard Konkolski, cestovatel, spisovatel a námořník, jenž od 60. do 80. let šířil jméno české mořeplavby po světě. Byl prvním Čechem, který v roce 1975 obeplul zeměkouli, a nepřekvapivě toho dosáhl na vlastnoručně vyrobené lodi. Třetí podobnou renesanční osobností je Rudolf Kreutschneider, spisovatel, námořník a samozřejmě dobrodruh, který se od 60. let plavil na mnoha cizích, ale i vlastnoručně postavených plachetnicích. Jeho zřejmě nejodvážnější plavbou bylo obeplutí Antarktidy. Přeplavba Atlantiku na dřevěném voru se bohužel díky úřadům zhatila dříve, než mohla začít, ale Ruda určitě ještě neřekl své poslední slovo. Zatím posledním v tomto stručném výčtu je Josef Dvorský, kapitán zhmotněného snu – naší jediné školní plachetnice La Grace, se kterou dnes brázdí moře i oceány. Díky němu, a díky všem ostatním, kteří loď postavili, kteří na ní slouží a starají se o ní, se může každý z nás, když pocítí v srdci volání moře, pokusit vkročit do šlépějí české námořní tradice a pokračovat v ní.
Řez fregatou Novara
Druhá polovina 19. století se nesla ve znamení průmyslové revoluce a vzrůstající síly rakouského, později rakousko-uherského námořnictva. Avšak kromě vítězství na moři v Rakousko-Prusko-Dánské válce v roce 1864 a italské části Prusko-Rakouské války roku 1866 přišly i úspěchy na vědeckém poli. V roce 1857 byla na cestu kolem světa vypravena fregata Novara. Cíle cesty byly jednak vědecké (fregata hostila na své palubě několik přírodovědců a dalších badatelů), jednak zahraničně politické, kdy hlavním účelem cesty bylo ukázat vlajku mocnářství ve světě a navázat diplomatické i obchodní styky. Plavba trvala celkem 849 dní, z toho na kotvách jich bylo 298. I na Novaře sloužili čeští námořníci. Do dnešní doby z nich zůstal nejznámější Eduard Plachý. Tento rodák ze Ctiněvsi pod Řípem sloužil v lodní kapele a během cesty si vedl deník, který později vydal. Nelze pominout ani literárního kadeta Kalinu, jehož „zážitky z cesty“ zpracoval František Běhounek v populární knize Fregata pluje kolem světa. Loď přivezla 26000 různých vzorků z oblasti botaniky, zoologie, etnografie i antropologie. Na palubě se mimo jiné nacházel i náklad lístků koky, které se později staly impulsem pro zdokonalení výroby kokainu.
Fregata Novara v Sydney roku 1858
Velmi zajímavou expedicí byla výprava do Japonska v letech 1873-76. Té se na palubě korvety S.M.S. Erzherzog Friedirch zúčastnil Erwin Antonín Anna Dubský (potomek Ferdinanda Doubského, svobodného pána z Třebomyslic). Cílem expedice bylo nejen navázání obchodních styků s japonským císařstvím a siamským královstvím, ale také astronomické pozorování přechodu planety Venuše mezi Zemí a Sluncem. Dubský si z výpravy přivezl značné množství předmětů a také deník Nejdůležitější část této sbírky však tvoří 506 kusů albuminových fotografií, dokumentujících průběh expedice.
V sedmdesátých letech 19. století se pod vlajkou C. a K. vojenského námořnictva odehrálo několik výzkumných cest, na kterých měli Češi (nebo čeští rodáci) zásadní účast. Za všechny vzpomeňme, že roku 1874 teplický rodák, polárník Julius Payer objevil a popsal souostroví, které nazval Zemí Františka Josefa.
Vrcholem historie C. a K. válečného námořnictva byla první světová válka. Na tomto místě lze pouze konstatovat, že námořnictvo si vedlo vzhledem k jeho velikosti poměrně zdařile. Z českého pohledu je zajímavé i národnostní složení. V této době byl každý desátý námořník české národnosti. V posádkách ponorek šlo místy až o třetinu mužstva. V dělostřeleckém důstojnickém sboru pak měli Češi díky svému technickému vzdělání a schopnostem na některých lodích dokonce většinu.
Z nepřeberného množství jmen českých námořníků té doby stoji rozhodně za to zmínit alespoň tři. Tím prvním je Václav Woseček, který se stal prvním velitelem C. a K. námořního letectva. Druhým je český Němec Rudolf Singule, druhý nejúspěšnější rakousko-uherský ponorkový velitel. Třetím je pak Franz von Holub. Ten mimo jiné velel rakouské bitevní lodi S.M.S.Tegetthoff a poté se stal představeným námořní sekce C. a K. ministerstva války. To v praxi znamenalo, že byl administrativním velitelem celého námořnictva monarchie až do konce první světové války.
Mladá Československá republika měla také svoji námořní flotilu – byť nevelkou. Jednou z prvních lodí bylo plavidlo, nazvané Legie. Bylo zakoupeno roku 1920 a jeho prvním úkolem byla přeprava legionářských jednotek ze Sibiře zpět do vlasti. Kapitánem Legie byl již zmíněný Václav Woseček. Hlavní základna československého loďstva se v době mezi světovými válkami nacházela v jadranské Pule. Po druhé světové válce hrály v českém námořnictví prim obchodní lodi státní společnosti Čechofracht, od roku 1959 pod názvem Československá námořní plavba. Česká námořní plavba bohužel nepřežila divoká devadesátá léta. Činnost ukončila v roce 1999, když byly její lodě po privatizaci rozprodány.
Zdroje:
