Článek
Konkrétních informací o raném středověku v českých zemích není mnoho. Nevíme, kdy se Svatopluk Olomoucký narodil, ale bylo to pravděpodobně někdy v 80. letech 11. století. Pocházel z olomoucké větve Přemyslovců a byl zřejmě prvorozeným synem údělného knížete Oty Olomouckého a Eufemie Uherské. Nejprve byl knížetem olomouckého údělu, později se stal i knížetem českým. Jeho dědečkem byl kníže Břetislav I., jeho strýcem král Vratislav II.
Existence tzv. moravských údělů měla logický důvod. Morava, kterou dobyl Boleslav I., zůstala samostatnou zemí, i když pod nadvládou Čech. Těm ovšem mohl vládnout jen jeden kníže, a Přemyslovců bylo mnoho. Aby byly uspokojeny ambice dalších členů rodu na vládu (a samozřejmě příslušné příjmy z ní), byla Morava rozdělena na tři úděly: Olomoucký, brněnský a znojemský. Každému z nich pak vládl samostatný kníže, který ovšem příslušel k Přemyslovskému rodu a byl leníkem knížete českého. Důvody, proč byla Morava rozdělena na úděly, byly dva: jednak pretendentů na „vládu“ existovalo v rodě mnoho, a jednak nebylo žádoucí, aby případný vládce silné, jednotné Moravy představoval mocenské riziko pro jeho nadřízeného českého příbuzného.
Ota Olomoucký zemřel roku 1086 nebo 1087, jeho synové byli v té době ovšem ještě dětmi a vládu převzít nemohli. Král Vratislav tedy předal vládu nad olomouckým údělem roku 1090 svému synovi Boleslavovi. To se ovšem nelíbilo vdově Eufémii, která se uchýlila ke svému švagrovi Konrádovi, údělníkovi brněnskému. Došlo k válce s králem, ta se pro něj nevyvinula úplně dobře a výsledkem bylo uznání Konráda jako vládce moravských údělů. Eufemie začala spravovat asi roku 1092 Olomoucko, a po dosažení dospělosti o tři roky později převzal správu její syn Svatopluk.
Roku 1103 se účastnil spolu s českým knížetem Bořivojem II. tažení proti Polsku, kde bojovali o trůn Boleslav III. Křivoústý a Zbygněv. Od Boleslava dostal Bořivoj úplatek 1000 hřiven stříbra, aby se z války stáhl. S bratrancem Svatoplukem se ale nepodělil, a na světě byl další problém. O dva roky později vytáhl Svatopluk po dohodě s Polskem a Uherskem proti Čechám, kde se chtěl zmocnit vlády. Prahu se mu ale dobýt nepodařilo. Vyslal tedy k Bořivojovi svého emisara, který mu namluvil, že vlastně od Svatopluka přeběhl a jde mu jen o blaho českého knížete. To je ale v ohrožení, protože jeho přední rádci a spojenci tajně spolupracují se Svatoplukem. Znejistěný a osamocený Břetislav nakonec uprchl do Německa a Svatopluk se roku 1107 skutečně stal českým knížetem.
Svatopluk Olomoucký na fresce v rotundě ve Znojmě
Brzy nato jej ovšem zajal římský král Jindřich V. Propustil jej až za obrovské výkupné 10 000 hřiven stříbra. Ty si Svatopluk opatřil vyrabováním českých kostelů a kláštěrů. S Jindřichem se usmířil a vyrazil s ním na tažení proti Uhrám. V tu chvíli ovšem přepadli Moravu Poláci a Svatopluk se musel vrátit a bránit zemi. Vzápětí ovšem na Moravu vpadli pro změnu Uhři. Aby toho nebylo málo, během tažení proti nim si kníže při nočním přesunu vypíchl oko o větev stromu.
Dalším Svatoplukovým pokusem o mocenskou rovnováhu bylo vyvraždění konkurenčního rodu Vršovců. Historici se neshodují, jestli se jednalo o rod samostatný, nebo s Přemyslovci spřízněný a jim podřízený ve formě správců. Každopádně Vršovci byli těmi, kdo pravděpodobně na popud Přemyslovců v roce 995 vyvraždili pro ně podobně nebezpečný rod, Slavníkovce. Na Vršovce došlo po několika neúspěšných pokusech roku 1108, kdy bylo vyvražděno údajně až 3 000 členů rodu za zradu, které se měli na knížeti dopustit během uherské války. Čistka ale nebyla, na rozdíl od případu Slavníkovců, provedena dokonale, přinejmenším jedna mocná rodina z rodu ji přežila.
O rok později zaútočil Svatopluk na uherskou Nitru, kterou dobyl a vyraboval. Vzápětí se opět po boku Jindřicha V. obrátil proti Polsku. Na cestě u Hlohova byl ale přepaden jezdcem, který ho zezadu probodl kopím. Útočníkem měl být Jan z rodu Vršovců, syn Česty. O rok později byl dopaden, byl mu uříznut nos a vyloupnuty oči. Kníže Svatopluk byl pravděpodobně pohřben roku 1109 v klášteře v Kladrubech.
Zdroje:
BLÁHOVÁ, Marie; FROLÍK, Jan; PROFANTOVÁ, Naďa: Velké dějiny zemí Koruny české I. Do roku 1197. Paseka, Praha, Litomyšl 1999.
SOMMER, Petr; TŘEŠTÍK, Dušan; ŽEMLIČKA, Josef, a kol.: Přemyslovci. Budování českého státu. Nakladatelství Lidové noviny, Praha 2009.
ŽEMLIČKA, Josef: Čechy v době knížecí 1034–1198. Nakladatelství Lidové noviny, Praha 2007.
