Článek
Představte si, že jste celkem schopný novinář. Ale i celkem všeho schopný, používáte metody nepříliš slučitelné s etickým kodexem novináře, ale i s prostou lidskou důstojností: nepřiznáváte product placement a reklamu ve vašich článcích, za které jste bokem placeni soukromými firmami, stalkujete lidi, o kterých píšete, a nejen je, ale i jejich rodiny, včetně nezletilých dětí. Navíc máte tak zbytnělé ego, že se s nikým dlouhodobě nesnesete, a proto je váš výčet bývalých redakčních postů skoro delší než Starý zákon. A jednou takhle nemáte co dělat, a tak si najdete TÉMA.
Vzhledem k tomu, že jste kdysi kromě žurnalistiky vystudoval i fakultu akvarijních rybiček, konkrétně katedru parazitů ve trusu skalár, cítíte se být povolaným odborníkem na problematiku rybářství. Sice jste kdysi také leckde lovil ryby, i tam, kde je to vysloveně zakázané, ale to je něco jiného, vy můžete. A rybáře vy nesnášíte, vadí vám, jsou divní. Sedí u vody a čumí. Nosí maskáče, a to vy nenosíte, proto to nechápete. Loví ryby, a někteří z nich je potom brutálně zabíjejí a dokonce jedí. Ztrácejí olůvka z návnad, čímž masivně devastují životní prostředí. A všechno jsou to nepochybně, na rozdíl od vás, nevzdělaní primitivové, živící se rukama.
A tak si uděláte anonymní stránku Rybarskaposezeni.cz, a začnete válčit. Mapujete místa, kde ti tiší blázni posedávají, ať už se jedná o místa nepovolená, nebo zcela legální. Fotíte je a fotky a souřadnice dáváte na svou stránku. Na té zvete k vodě široké masy (o kterých si myslíte, že vaši činnost sledují) s tvrzením, že přece každý má právo chytat ryby kdykoli a kdekoli, i když o to nestojí. Přece si naše ryby nemůže zprivatizovat partička přestupců zákona. Masy se k vodě nehrnou, ale nevadí. Vyrobíte také několik dalších falešných stránek s týmž cílem: upozorňovat na veškeré marginální přešlapy, ale i zcela normální a běžnou činnost rybářů s tím, že by se měla zakázat, plácky u vody rozjezdit buldozerem a všechny toky a vodní plochy by se měly derybářovat. Vytvoříte desítky falešných profilů, mnohé se jmény lidí, kteří se proti vám ohradili, a bavíte se v diskusích mnohdy sám se sebou. Jeden Mgr. plácá po zádech toho druhého.
Samozřejmě taktně mlčíte o tom, že jste ještě nedávno napsali dodnes dohledatelnou a fotografiemi bohatě ilustrovanou reportáž, jak porušujete zákaz vstupu do nejpřísněji chráněné říční zóny, kam si nedovolují vstoupit ani pracovníci povodí. Vy totiž můžete to, co lid prostý nemůže, protože vy přírodě rozumíte. Vystudoval jste totiž koprolity skaláry amazonské. Zákazy jsou pro masy, ne pro vás. Přirozeně, že nezmiňujete, jak jste se před pár lety chlubili fotografiemi vašeho brodění řeky v zakázané 1. zóně národního parku, kde jste upytlačili přísně chráněnou břenku říční, opekli jste si ji na ohni a sežrali. No a už vůbec nezmiňujete, že jste si zpevnili břeh vodního toku vedle vaší chalupy toxickým odpadem v podobě železničních pražců. Když ovšem na vaše praktiky poukáže váš bývalý nadřízený v několika redakcích, neleníte, a jelikož máte ve slídění celoživotní praxi, hravě zjistíte, že přestavuje dům. Prásknout ho na všech úřadech, majících co do činění se stavbou, že jistě nemá něco v pořádku a že by bylo záhodno se mu podívat na zoubek, je pak již jen hračka.
Začnete e-maily i denními a nočními telefonáty obtěžovat nejprve rybářské svazy, pak správu povodí a nakonec i Ministerstvo lesů, vod a strání. V povodí je 118 nelegálních luxusních rybářských základen! Mnohé mají podobu židličky, hyzdící říční břeh, nebo dokonce napnuté plachty na kovových tyčkách pro případ deště! Zde leží sklenička se solí, viz foto! Leckde je i ohniště, a každou noc tak kolem řeky plane 118 nelegálních vater, kolem nichž křepčí nejméně 118 skupin přestupců zákona, chytá ryby a za zpěvu písně Vyšly ryby, vyšly je pak brutálně zaživa opéká na ohni! A nutno dodat, že všichni ti přestupci k tomu mohutně popíjejí alkoholické nápoje! A tady náš hrdina pro změnu zapomíná na četné fotografie své osoby, činící totéž jak v přírodě, tak v různých análech.
Ředitel správy povodí se vám marně snaží vysvětlit, že rybaření nelegální není, že jej lidstvo provádí od úsvitu věků a že případné škody na rybí populaci jsou marginální. Že židlička u vody, no dobře, nemá tam co dělat, ale ono se snad tak moc… A že povodí má kromě kontroly rybářských lístků a délky a ostrosti háčků s návnadami na starosti poněkud více věcí, a to mnohdy věcí zásadně důležitějších, jako je průchodnost koryta, povodně a ochrana před nimi, ochrana vodních i suchozemských živočichů… Investigativní činností, spočívající v instalaci fotopasti jste ovšem zjistil, že se ředitel povodí s několika rybáři zná osobně, a jeden z nich na povodí dokonce pracuje. Vybuchla mediální atomovka.
Rybářům jsou vaše aktivity většinou jedno, mají rádi svůj klid. Dál sedí u vody, čumí, a většina z nich stále netuší, že vůbec existujete. Někteří to ale nevydrží a v diskusích se ohrazují, vaše činnost jim připadá nejen nespravedlivá a zlomyslná, ale i kontraproduktivní. Ty slušnější, kteří se ohradili, se snažíte zesměšnit, stalkovat, uštěpačně komentovat jejich rodiny, vzdělání nebo zaměstnání a zveřejňovat fotky jejich domů, dětí a domácích zvířat. Občas si na ně najdete telefonní číslo, po nocích jim voláte, hovor si nahráváte a kladete jim sugestivní a hloupé otázky jen proto, aby se vytočili a pochopitelně vás poslali tam, kam patříte. Když se zadaří, hovor samozřejmě zveřejníte. Pokud vás vytočí hodně, kontaktujete jejich zaměstnavatele a na základě jim ukradené fotografie, jak sedí s prutem u vody se ptáte, jak je možné, že organizace XY zaměstnává člověka, který úmyslně porušuje zákon a škodí životnímu prostředí. Občas také zavoláte třeba starostovi obce, kde nějaký vámi vyhlédnutý ničitel přírody a hubitel ryb žije, a vyzvídáte, jestli by se na něj nedalo něco najít, kromě jeho trapně vysokého věku a skutečnosti, že se živí rukama – což je pro vás důvodem k pohrdání.
Ty neslušnější v diskusích zablokujete, případně na ně podáváte trestní oznámení. Občas vám někdo napíše, že byste zasloužil do držky, což je voda na váš mlýn. Stavíte se do role štvance, vymýšlíte si, že vám rybářská mafie na chatě vašeho intimního přítele zanechala jako výhrůžku pozlacený útočný trojháček na štiku, a doufáte, že vám ji už konečně někdo někde jednou plácne. Pak byste se okamžitě stylizoval do role matky Terezy, či spíše Milady Horákové. Ale on vám ji nikdo nikdy neplácne, rybáři jsou klidné povahy. A na plácky k vodě pořád ta veřejnost, kterou tak soustavně zvete, nechodí. O to víc vaše frustrace narůstá.
Povodí vás tedy opakovaně poslalo do příslušných mezí poté, co se vám snažilo marně vysvětlit, že rybaření je legální, za dodržení jistých pravidel jej může provádět opravdu každý a o těch pár snědených rybiček přírodě neubyde. Podařilo se vám dokonce znejistit pozici šéfa povodí, který musel post na pár měsíců opustit. Vnutil jste se na soukromé „jednání“ k ministrovi lesů, vod a strání, kde jste mu „jakonovinář“ kladl sofistikované návodné otázky: jak je možné, že vybraná skupina jedinců chytá ryby, někteří je dokonce jedí a veřejnosti tato činnost, kterou si zmíněná kriminální skupina zprivatizovala lesy, vody i stráně, oprávněně vadí. Veřejnost totiž žádné ryby chytat a jíst nemůže, protože už jsou všechny zprivatizované, ale jakonovinář dobře víte, že veřejnost netouží po ničem jiném, než se cpát rybami, pokud tedy nebude rybaření v souladu s platnými zákony o ochraně živočišných druhů a přírodního prostředí zakázáno, a přestupci nebudou pokutováni periodicky se opakujícími pokutami ve výši hodnoty středně velkého rodinného domu na břehu otráveného potoka v nějaké severočeské obci.
Ministr, který má ve své pozici přirozeně poněkud důležitější věci na práci, samozřejmě nevěřícně zírá a opakuje takové ty vymlouvavé věty, jakože nevíme, prověříme, není v naší kompetenci, uvidíme. Ale kampak na vás. Jakmile ministr, dohnaný vaší neodbytností a nepříliš skrývanými výhrůžkami, že se mu také podíváte na zoubek, ustanoví pracovní skupinu, do které pozve všechny dotčené subjekty, přirozeně včetně rybářů, vydáte jste se samozřejmě jakonovinář, ale současně i jakozástupceveřejnosti, situaci monitorovat. Ale kampak na ministra. Pracovní jednání skupiny jsou neveřejná, stejně tak, jako je neveřejná většina pracovních zasedání jakýchkoli úřadů státní správy a samosprávy, pokud nejsou ustanovena jako veřejná. Takže vás vyprovodí policie, ani koláček, kterými se tam ládují za naše dělnické peníze, vám nedají.
Ke kauze se vyjádřila skupina 27 vědců, zabývajících se ochranou přírody, geologií, etnologií, ichtiologií, rakologií a designem a prehistorií instalace stoliček a laviček v přírodním prostředí. Většina z nich má násobně více titulů, než vy. V podstatě nikdo nesouhlasí s vašimi stanovisky, důvody a vývody, kromě nějakých marginálních základních pravdiček, jako že ničit přírodu není dobré. Ale kampak na vás, brzy jste zjistil, že někteří z nich jsou, nebo kdysi byli, sami rybáři! Vybuchla neutronka. Je tedy zcela zřejmé, že jejich statement je pouhou účelovou lží, a navíc skutečnost, že tito lidé pracují v nějaké instituci neznamená, že mluví jménem instituce. Což nikdo z nich nikdy netvrdil. Ale tohle je oblíbený postup všech demagogů: podsunout oponentovi nějaké tvrzení, které nikdy neřekl, a vzápětí s ním začít vítězně polemizovat.
Přes veškeré vaše burcování se kupodivu normální lidé napříč dotčeným spektrem dohodli. O věci se bavili lidé z ministerstva, z povodí, příslušní vědci i zástupci rybářů. Vás samozřejmě nepozvali, nejste strana problému, jen nepříjemná příčina. Šéf povodí se jako dlouholetý odborník vrátil na své místo. Rybaření je legální dál, povolenky se samozřejmě kontrolovat budou, ale plošné zákazy a bourání stoliček u vody čekat nemůžete. Přes tuto legalizaci se samozřejmě nestalo a nestane, čím jste uštěpačně vyhrožoval a na čem jste roky osobně pracoval, tedy že se k vodě po legalizaci rybaření vrhne celá Česká republika. Většinu lidí rybaření a fleky se stoličkami u vody ovšem prostě nezajímají. Vám nezbývá, než v této agitce dál pokračovat, ale navíc současně zcela absurdně z nebezpečí overrybařismu obviňovat ty, kteří jej na rozdíl od vás nikdy nepodporovali: ministra, šéfa povodí i jeho zaměstnance a nakonec i rybáře samotné. Teď už jste za pitomce úplně před všemi. Jediný výsledek tedy je, že jste se profesně i morálně naprosto znemožnil před tou veřejností, kterou jste se tak rád zaštiťoval.
A navíc… Vaše tvář je s touto pseudokauzou neodbytně spjatá. Rybáři vás už dneska znají všichni, vy jich znáte jen několik. Kamkoli kdykoli půjdete, cokoli budete potřebovat, nebudete vědět, jestli nenarazíte na rybáře. Ve všech redakcích a nakladatelstvích, kam kdy ještě přijdete žadonit o práci, může sedět rybář nebo rybářka. Na úřadě, kde potřebujete něco vyřídit, to třeba nepůjde tak hladce: bude nutné dodržet všechny legislativou dané lhůty, termíny, povinnosti a poplatky, které lze třeba v odůvodněných případech odpustit, bude potřeba problém stále vracet, abyste doplnil, doložil… Za stolem totiž sedí rybář, a ten vás zná. Dopravní kontrola, lehký přestupek, který lze řešit i domluvou. Nebo také pokutou v příslušné maximální sazbě, pokud dotyčný policista chodí na ryby. Být vámi, hlídal bych si povinnou výbavu, hloubku dezénu pneumatik a další věci, které rybáři u dopravky většinou moc neřeší. Nikdy nebudete vědět, že vám kuchař v restauraci neplivl do polévky, protože vás zahlédl okénkem z kuchyně. A na tuhle chvíli se s prutem u vody dlouho těšil. Tohle vám opravdu nezávidím.
Že by se tohle nemohlo stát? No samozřejmě, že ne, vy bláhoví. Celý tento příběh je přirozeně fikce, a pokud někomu připomíná reálné děje nebo osoby, jedná se o náhodnou shodu okolností, která se stává maximálně jednou za deset let.
