Článek
Po válce zůstal v armádě a v roce 1936 byl povýšen na majora. Krátce po vypuknutí druhé světové války dosáhl hodnosti podplukovníka. Do tažení na východě se zapojil jako velitel 105. pěšího pluku, hned v roce 1941 byl vyznamenán rytířským křížem a o rok později i dubovou ratolestí. V září 1942 se stal velitelem 22. Luftlande Division – což byla pěší divize, určená pro přepravu kluzáky nebo letadly při ofenzivních výsadcích. Divize byla po tažení proti Sevastopolu určena k okupační službě v okrsku Heraklion na řeckém ostrově Kréta. Velitelem celé Kréty byl v té době generál Alexander Andrae, ale v listopadu 1942 jej vystřídal generál parašutistů Bruno Bräuer.
Generál Friedrich Wilhelm Müller
Jako vojenský velitel proslul Müller tvrdými zásahy proti řeckým partyzánům, což ovšem znamenalo především zásahy proti civilistům, kteří partyzány podporovali. V rámci těchto zásahů spáchali němečtí vojáci masakry ve Viannosu, Anogeii, Amari, Damastě, Skourvoule a v Malathyrosu. Při akci proti partyzánům mezi Viannos a Iarapetrou v polovině září 1943 bylo postiženo 20 vesnic. Podle Müllerova rozkazu měli být zabiti všichni muži nad 16 let věku a kdokoli, koho by Němci přistihli ve volné krajině, nehledě na věk a pohlaví. Němci zavraždili přes 500 lidí, akci samozřejmě provázelo rabování, vypalování domů a ničení úrody. Zničeno bylo kolem 1000 domů, přes 200 lidí bylo odvlečeno jako rukojmí. Většina skutečných partyzánů samozřejmě z vesnic včas zmizela a uprchla do hor.
Němečtí parašutisté před seskokem na ostrov Leros.
V říjnu 1943 byl Müller na postu velitele Heraklionu vystřídán generálmajorem Heinrichem Kreipem. V listopadu 1943 se 22. Luftlande Division pod Müllerovým velením účastnila úspěšné a dnes málo známé invaze na po italské kapitulaci Brity obsazený ostrov Leros a další tzv. Dodekanéské ostrovy. Na ostrově Kos německá armáda postřílela a do hromadného hrobu pohřbila přes sto italských důstojníků, zajatých při operaci.
Počátkem roku 1944 se v britské organizaci SOE zrodil plán Müllera unést, ovšem vzápětí se zjistilo, že Müller už na Krétě není. SOE plán únosu ale nezrušila a stávajícího velitele Heraklionu, generálmajora Heinricha Kreipeho, skutečně unesla. V noci 26. dubna 1944 zastavila generálův vůz, ve kterém jel Kreipe jen s řidičem a bez eskorty z Heraklionu do svého bydliště za městem, dvojice důstojníků SOE v uniformách německého polního četnictva. Řidiče zlikvidovali a s generálem, kterému mířili pistolí do břicha, projeli během hodiny a půl 22 kontrolních stanovišť ve městě. Poté odstavili auto a zanechali stopy, že ostrov opustili na ponorce. Ve skutečnosti ale s podporou partyzánů i místních obyvatel přešli se zajatým generálem krétské hory od severu k jihu a 14. května je na pláži Peristeres vyzvedl britský torpédový člun, který je odvezl do Egypta.
Generál Friedrich Müller se tak navrátil na ostrov, tentokrát už nejen jako velitel okrsku Heraklion, ale velitel celého ostrova, „Festung Kreta“, když v této funkci vystřídal generála parašutistů Bruno Bräuera. Došlo k tomu, čeho se Britové obávali: Müller v odvetu za podporu britských agentů nařídil brutální represe proti civilnímu obyvatelstvu, které mu vynesly přezdívku „krétský řezník“.
Na jeho rozkaz se koncem srpna 1944 udál tzv. holokaust na Kedrosu v údolí Amari v devíti horských vesnicích, důvodně podezřelých z podpory partyzánů. Byly to takzvané kedrosské vesnice – Gerakari, Gourgouthi, Kardaki, Vryses, Smiles, Drygies, Ano Meros, Chordaki a Krya Vrysi. Obyvatelstvo bylo vyselektováno, vybraní muži určeni k popravě, zbylí muži, ženy a děti k pochodu do vězení v Rethymnonu. Vojáci 22. Luftlande Division zavraždili 164 lidí, většinu domů vykradli a srovnali se zemí nebo vypálili, odvezli potraviny a úrodu a co neodvezli, zničili. Postřílené muže Němci polili benzínem a zapálili, v některých případech je postříleli v domech, které následně vyhodili do vzduchu trhavinami. Do tohoto období spadají i menší masakry v Anogeii, Damastě, Skourvoule a v Malathyrosu. Následně se ovšem německá posádka ostrova, oslabená stahováním sil na kontinent, stáhla do perimetru města Chania, kde jednoduše počkala, až válka skončí.
I generál Müller ostrov opustil, v roce 1945 velel 4. armádě ve Východním Prusku, kde s koncem války padl do zajetí. Sověti jej ale poměrně netradičně vydali Řecku a Müller stanul v roce 1946 před vojenským soudem v Athénách. Byl shledán vinným, v prosinci odsouzen k smrti a 20. května 1947, v den šestého výročí německé invaze na Krétu, zastřelen.
Ne ovšem sám, na popravišti skončil v tutéž dobu a na témže místě bývalý velitel Festung Kreta, generál parašutistů Bruno Bräuer. Ten byl kromě podílu na výše zmíněných masakrech, kterým padlo za oběť přes 3000 lidí, viněn i z deportací krétských Židů. Nejen 276 židovských občanů Kréty, ale i přes 400 nežidovských Kréťanů, spolupracujících s odbojem, a asi 300 italských zajatců bylo koncem května 1944 naloděno na nákladní loď Tanais s úmyslem transportovat je do táborů na kontinentě. Loď ovšem torpédovala před Heraklionem 9. června britská ponorka HMS Vivid a Tanais se potopila během dvanácti vteřin. Počet přeživších je udáván mezi 14 a 51.
Generál Bruno Bräuer
Brauerova vina jak za deportace a následná úmrtí, tak za masakry, které nenařídil a kterých se neúčastnil, byla diskutabilní. Naopak například v březnu 1943 nechal propustit z vězení 100 řeckých vězňů, včetně budoucího řeckého premiéra Konstantina Mytsotakise. Někteří historici jej nazývají nešťastným mužem, který byl popraven za činy, spáchané jiným generálem. Po několika letech byl generál Bräuer exhumován a pohřben na vojenském hřbitově na kótě 107 v Maleme, kde leží padlí z německé invaze na Krétu, většinou parašutisté. V jeho pohřbu se angažoval nejen Spolek německých parašutistů, ale i někteří bývalí krétští odbojáři.
Náhrobní deska Bruno Bräuera na hřbitově v Maleme
Zdroje:
