Článek
HMT Rohna byla nákladní a dopravní loď Britsko-indické navigační paroplavební společnosti, postavená roku 1926. V roce 1940 byla zrekvírována vládou jako HMT, His Majesty´s Transport. Loď byla potopena v listopadu 1943 naváděnou klouzavou bombou Henschel Hs 293. Zahynulo přes 1000 lidí, většina z nich byli američtí vojáci.
Hs 293 byla jedna z prvních dálkově naváděných bomb v historii. Jednalo se o modifikovanou standardní 500kg bombu SC 500, doplněnou kapotáží, křídly, ocasními stabilizátory, raketovým motorem a přijímačem naváděcího systému. Na zádi měla umístěných pět barevných světlic, aby s ní mohla navádějící osádka udržovat vizuální kontakt. Na rozdíl od podobné konstrukce, bomby Fritz X, byla zkonstruována k útokům proti nepancéřovaným lodím, třebaže se ji ke konci války Němci neúspěšně pokusili použít i k útokům na mosty. Poprvé byla nasazena v srpnu 1943, kdy zasáhla HMS Biderford. Do roku 1945 potopily nebo poškodily naváděné bomby Hs 293 nejméně 25 lodí.
Nákres Hs 293
Rohna byla pojmenována po vesnici v indickém Pandžábu, dosahovala maximální rychlosti 14,3 uzlů. Byla určena pro dopravu na trase Madras – Nagapatam – Singapur. Loď byla atestována na přepravu 5 064 pasažérů. Tato norma byla v roce 1931 snížena na 3 851 lidí, ale i tak to bylo víc, než byla schopna přepravit jakákoli jiná loď, registrovaná v Británii.
Když vypukla válka, nacházela se Rohna v Indickém oceánu. Do konce listopadu 1939 se pohybovala mezi Rangúnem a Madrasem. Na počátku prosince vyplula z Bombaje, 20.-21. téhož měsíce proplula Suezským kanálem a dva dny po Štědrém dnu zakotvila v Marseille. Od začátku ledna do začátku března operovala v prvních konvojích bez doprovodu mezi Marseille a Haifou. 15. března se Rohna vrátila přes Suez do Indického oceánu, kde operovala, opět bez doprovodu, do června mezi Bombají, Rangúnem a Colombem. 6. června byla zrekvírována vládou jako transportní loď, poté se pohybovala mezi Durbanem, Mombasou a Dar es Salaam. V následujícím období vozila vojáky na Suez a mezi Indií a Irákem. Další roky zasvětila křižování Indického oceánu. Konečně se v březnu 1943 vydala do Adenu. Podporovala vylodění v severní Africe, na Sicílii a v Itálii.
25. listopadu 1943 ve 12.30 vyplula Rohna spolu s dalšími čtyřmi transportními loděmi z Oranu a připojila se ke konvoji KMF 26, směřujícímu do Alexandrie. Kolem půl páté odpoledne následujícího dne byl u přístavu Bougie (dnes Bejaia) konvoj napaden čtrnácti bombardéry Heinkel 177A s doprovodnými Ju-88, a několika torpédonosnými letadly. Konvoj byl kryt pouze čtyřmi pozemními Spitfiry francouzského letectva, později vystřídanými letouny RAF. Lodě, včetně Rohny, byly samozřejmě ozbrojené. Samotná Rohna nesla jeden čtyřpalcový a jeden třípalcový kanón, šest protiletadlových 20mm Oerlikonů a několik kulometů a raketometů.
Bomba Hs 293 v Deutsches Technikmuseum v Berlíně
He-177 nesly rádiem naváděné klouzavé bomby Hs 293, kterých na konvoj vypustily téměř třicet. Většinu zásahů narušila protiletadlová palba, nejméně dvě letadla byla sestřelena a další poškozena. Jedinou spojeneckou ztrátou byla právě Rohna. Mezi 17.15 a 17.25 ji na levoboku mezi strojovnou a ubytovací palubou č. 6 zasáhla naváděná bomba, vypuštěná z He-177, pilotovaného Hansem Dochtemannem. Bomba loď zasáhla asi pět metrů nad čarou ponoru, ale i tak došlo k zatopení strojovny, vyřazení elektrických rozvodů a k požáru. Při explozi byla zničena část záchranných člunů, k dalším se přes plameny nebylo možné dostat. Z 22 se jich nakonec podařilo spustit jen osm. Téměř všechny ale přetížili unikající vojáci a čluny se zaplavily nebo převrátily.
Rohna se naklonila o 12º na levobok a posádka shodila většinu z jejích 101 záchranných prámů. Většina lodi tou dobou již hořela. Za konvojem zůstaly pozadu minolovka Pioneer a nákladní loď Clan Campbell, aby zachránily přeživší. Torpédoborec Atherstone položil kouřovou clonu a poskytoval protiletadlovou ochranu. Clam Campbell shodil vzhledem k výšce jeho paluby, kolem devíti metrů nad vodou, síť, aby mohli trosečníci vyšplhat nahoru. Vysoké vlny, mezi pěti a šesti metry, ale bránily tomu, aby mohly lodě spustit vlastní čluny.
Mezi posledními, kdo loď opustili, byl kapitán T. J. Murthy, druhý a třetí důstojník, lodní lékař a čtyři pěšáci. Zůstali na přídi ještě půl hodiny poté, co se ostatní přeživší z lodi zachránili. Teprve potom, co se ozvaly zvuky praskotu záďových přepážek, z lodě vyrazily sloupy kouře a postavila se na záď, shodili na vodu poslední čtyři rafty a opustili loď. Když padla tma, z Atherstone se místo ochránce stal zachránce. Z Bougie také dorazil remorkér Mindful a připojil se k záchraně, která pokračovala až do čtvrt na tři ráno. Nakonec bylo do Philippeville (dnes Skykda) dopraveno 819 přeživších: 602 na Pioneeru, asi 110 na Clan Campbell a asi 70 na Atherstone.
Zemřelo 1 138 mužů, z nichž 1 015 byli Američané. Z počtu 2 000 transportovaných amerických vojáků jich dalších 35 zemřelo později na zranění. Byla to největší ztráta amerických sil na moři následkem akcí nepřítele. Z posádky Rohny zemřelo pět důstojníků a 117 lidí ze 195 členů mužstva. Někteří autoři v poslední době za vysoké ztráty činí zodpovědnou nekompetentní a zbabělou posádku Rohny, stejně jako špatný stav záchranných prostředků na palubě a nedodržení nařízených postupů. Dobové výpovědi lodních důstojníků i velitele přepravovaného vojenského kontingentu tato obvinění ale nepotvrzují.
Informace se dostávaly na veřejnost jen pomalu. V únoru 1944 oznámila americká vláda, že při potopení nejmenované transportní lodi v evropských vodách přišlo o život přes tisíc vojáků, ale naznačovala, že se tak stalo následkem útoku ponorky. V únoru 1945 vláda uvedla přesná čísla ztrát, jméno lodi a skutečnost, že byla ztracena následkem leteckého útoku, ale nezmiňovala fakt, že se jednalo o dálkově naváděnou bombu. To se dostalo do médií teprve v listopadu 1945. Americká vláda ale zveřejnila kompletní informace teprve v roce 1967 na základě nového zákona Freedom of Information act.
Zdroje:
JACKSON, Carlton: Forgotten Tragedy: The Sinking of HMT Rohna. Naval Institute Press, Annapolis 2007
