Článek
Josef Gabčík se narodil 8. dubna 1912 v obci Poluvsie u Rajeckých Teplic na Slovensku. V matrice je jeho jméno zapsáno v latině, Josephus, ale sám se celý život podepisoval Josef, nikoli slovenskou variantou jména, Jozef. Jeho otec František jezdil často za dělnickou prací do zámoří, z výdělků dokonce přispěl na vznik československého státu. Josefovamatka Marie, rozená Baránková, byla původem Češka a byla v domácnosti. Josef měl dva bratry, Alexandra a Michala, a sestru Františku.
V Rajeckých Teplicích absolvoval šest tříd obecné školy a čtyři třídy měšťanky, a poté odešel v roce 1926 do Kovářova u Milevska, kde se vyučil kovářem a zámečníkem. V říjnu 1932 nastoupil vojenskou prezenční službu u pěšího pluku 14 v Košicích, během níž absolvoval poddůstojnickou školu v Prešově. Po skončení základní služby zůstal v armádě jako délesloužící v hodnosti desátníka, záhy byl povýšen na četaře.
V roce 1937 mu služební závazek skončil. Dopis přednosty Úradu štátnej bezpečnosti slovenskému ministru vnitra Machovi z června 1942 ovšem uvádí, že byl z armády propuštěn, protože „…žil zbyrilým a nemravným životom a narobiac za krátky čas 6000,- Ks dluhov…“. Při vědomí provenience, důvodu a doby vzniku tohoto přípisu je ale podobné tvrzení přinejmenším diskutabilní.
Po propuštění z armády nastoupil Gabčík jako civilní zaměstnanec do vojenské továrny na výrobu bojových plynů VT-4 v Žilině. Poté, co utrpěl pracovní úraz, byl přeložen jako skladník do vojenského skladu na Skale u Trenčína. Někteří autoři tvrdí, že před převzetím skladu německou armádou provedl sabotáž na zásobnících bojových látek. Výše zmíněný dopis přednosty ÚŠB ovšem potvrzuje, že Gabčík na místě ukradl dvě armádní pistole a 60 nábojů. Motiv krádeže je zřejmý, 6. června 1939 opustil před hrozícím zatčením Slovensko směrem do Polska, kde vstoupil do československé vojenské jednotky v Krakově. V Polsku se pak seznámil s Janem Kubišem, který se pro něj vzápětí stal nejlepším kamarádem.
Josef Gabčík na portrétní fotografii v roce 1941
Z Polska odjel Gabčík koncem července na lodi Chrobry s částí jednotky do Francie, kde ze známých důvodů podepsal závazek do Cizinecké legie a vzápětí nastoupil do výcviku k 1. pluku REI (Régiment étranger d´infanterie, pěší pluk Cizinecké legie), sídlícího v alžírském Sidi bel Abbés. V době, kdy Francie ještě nebyla s Německem ve válce, si nemohla dovolit na svém území organizovat zahraniční vojenské jednotky de facto neexistujícího státu, a Čechoslováci jako cizinci nemohli ani vstoupit do francouzské armády. Jedinou možností, jak se zapojit do blížícího se konfliktu, byl pro ně vstup do Cizinecké legie. Krátce po vypuknutí války, 26. září 1939, přešel spolu s dalšími vojáky ke vznikající československé armádě do francouzského Agde. Byl zařazen jako zástupce velitele kulometné čety u 12. roty III. praporu 1. pěšího pluku, 29. prosince byl povýšen do hodnosti četaře a v příštím roce se zúčastnil bojů ve Francii. Byl vyznamenán francouzským i československým Válečným křížem.
Po porážce Francie byl se zbylými československými vojáky evakuován lodí Rod el Farag do Británie, kde byl zařazen do 3. roty československého pěšího praporu 1, a neúspěšně žádal, stejně jako Kubiš, o přeřazení k letectvu. Pro nedostatek míst se mu to nepodařilo. V únoru 1941 Gabčík absolvoval kurs pro rotmistry a v březnu byl do této hodnosti povýšen. Poté byl vybrán československou skupinou pro zvláštní úkoly pro vysazení na území okupované vlasti. Důvody k tomuto výběru byly dva: jednak byl rotmistr, a především byl Slovák, kterých bylo v zahraničním odboji minimum. I v době druhé světové války se hledělo na kvóty a poměrné zastoupení.
První kurs útočného boje. Josef Gabčík třetí zprava.
Byl jedním z prvních osmi vojáků, kteří absolvovali kursy útočného boje. Ten sestával ze základního útočného kurzu (17. 7. - 9. 8. 1941, farmy Camus Darrah a Garramor u jezera Loch Morarve Skotsku, STS 25, Special Training School, Škola zvláštního výcviku), parašutistického kursu (10. 8. - 16. 8. 1941, Ringway u Manchesteru, STS 51), speciálního střeleckého kursu (14. 10. - 18. 10. 1941, Skotsko, STS 21) a kursu střelby a výbušnin (19. 10. - 25. 10. 1941, Londýn). Poslední dva z uvedených kursů už byly konkrétní přípravou na daný úkol. Během výcviku byl totiž pověřen misí Anthropoid, mající za úkol odstranění Reinharda Heydricha, a byl jmenován jejím velitelem. 26. října 1941 byl přidělen čs. výcvikové stanici STS 2 ve vile Bellasis u Dorkingu, kde od 8. listopadu spolu s Kubišem absolvoval další výcvik ve střelbě, vrhání granátů, zacházení s výbušninami a kursy radiooperátora, řízení motorových vozidel a sebeobrany (jiu-jitsu).
Podle svědectví spolubojovníků byl Gabčík jako voják velmi schopný a spolehlivý, veselé, komunikativní, otevřené, i když někdy prudké povahy. V pramenech je zaznamenán incident v restauraci v Anglii, kdy se Gabčík spolu s Karlem Čurdou připletli do jakési strkanice a Gabčík byl údajně tím, kdo se situaci rozhodl v podnapilém stavu řešit tasením pistole, kterou nabízel Čurdovi k vyřešení sporu.Citovaný dopis přednosty ÚŠB, u něhož ovšem v žádném případě nelze předpokládat nestranné hodnocení, o Gabčíkovi tvrdí, že „…bol samotárom, nemal priateľov, pritom však bol píjan, dobrodruh, snílek, ktorý čítával len dobrodružné romány, často prišiel do svojho zamestnania v podnapilom stave a svoj zárobok tiež často prebyril“.
Josef Gabčík, vyfotografovaný u známé cihlové zdi na Porchester Gate krátce před vysazením do akce v zimě 1941
Britští instruktoři ze speciálních kursů hodnotili Gabčíka následovně: fyzická cvičení a boj zblízka - velmi dobrý, polní cvičení a cvičení se zbraněmi - dobrý. Výbušniny a demolice - dobrý, test na 86 %. Spojovací služba velmi dobrý, morseovka 12 slov za minutu. Čtení map a náčrty - test ze čtení mapy 68 %, náčrtky pěkné. Řídí kolo a automobil, motocykl ne. Plave, dobrý lyžař. Poznámka velitele: Chytrý, disciplinovaný voják. Není tak bystrý jako někteří jiní a pomalu vstřebává znalosti. Je skrz naskrz spolehlivý a velice horlivý a má dost zdravého rozumu. Má v praktických věcech sebedůvěru, ale postrádá ji, pokud je třeba přistoupit k intelektuální práci. Je dobrým velitelem, pokud se nachází na půdě jemu známé, a poslouchá rozkazy do posledního detailu. Je překvapivě dobrý v signalizaci. Má technické znalosti, které by se mohly hodit (pracoval v továrně na jedovatý plyn). Klasifikace „F“. Po pozdějším absolvování paravýcviku znělo hodnocení instruktorů: „He is first class jumper, extremelly fit and can be trusted to do any sort of operational job succesfully“.
Gabčík používal při každodenní komunikaci češtinu, česky psal i mluvil, a do slovenštiny údajně sklouzával pouze v případě nadávek. Dnes nemá smysl se dohadovat, jestli byl více Slovák nebo Čechoslovák, faktem je, že jako Čechoslovák se zřejmě cítil, stejně jako drtivá většina těch, kteří odešli do zahraničí bojovat za republiku. Již zmiňovaný dopis přednosty ÚŠB o Gabčíkovi tvrdil, že byl „prívržencom strany agrarnej a zaťatý Čechoslovák, čo zdedil od svojho otca a nadobúdol pobytom v Čechách za dobu svojho učenia“. Stejně jako Kubiš, a koneckonců jako všichni ostatní parašutisté, měl ve vojenských záznamech zapsánu národnost československou. Jako Čech pak vystupoval i při nasazení v protektorátu. Jeho v Anglii vyrobená falešná občanská legitimace číslo 3501/40 byla zdánlivě vystavena v Prostějově a zněla na jméno Zdeněk Vyskočil.
