Článek
SS – Hauptsturmführer kriminální komisař Paul Hermann Feustel se narodil 30. července 1899 v Lengenfeldu ve Fojtsku nedaleko Zwickau. V roce 1919 vstoupil do omezené armády, Reichswehru. Další detaily o jeho životě před válkou nejsou k dispozici. Stranického výtahu se chopil relativně pozdě, stal se členem NSDAP se členským číslem 5 327 906.
Paul Feustel.
Mezi březnem a červnem 1940 absolvoval policejní kurs, stal se kriminálním komisařem, úředníkem Gestapa a členem SS s členským číslem 5 327 906. Z toho vyplývá, že předtím nejspíše vystudoval vysokou školu. Sloužil v saském Chemnitzu, odkud byl 20. září 1941 přeložen do Prahy. Vzápětí se stal vedoucím venkovní služebny Gestapa v Kolíně.
Paul Feustel v civilu
9. listopadu 1943 jej povýšili do důstojnické hodnosti SS-Obersturmführer. Z Kolína byl odvelen v dubnu 1944, kdy převzal po Karlu Rotterovi velení venkovní služebnyv Benešově. Podle záznamu bezpečnostního referenta ONV Vladimíra Bobka ze dne 10. října 1947 bylo v době, kdy byl vedoucím benešovské pobočky Gestapa Paul Feustel (tedy v období mezi 1. květnem 1944 a 1. únorem 1945) zatčeno a uvězněno celkem 655 osob, z toho 536 v roce 1944 a 119 v roce 1945. V Benešově alenevelel dlouho, v lednu 1945 služebnu fakticky předalsvému zástupci, Juliu Mülleru-Riedlovi. Koncem roku 1944 byl Feustel stále veden v kompetenci Kommandeura der Sicherheitspolizei Prag, pod kterého spadalo Gestapo a Kripo v Čechách, ale byl pověřen velením zvláštního Sonderkommanda der Sicherheitspolizei (Sonderdienststelle) Chrudim.
To byla kombinovaná jednotka, která měla zabraňovat pronikání partyzánů z Moravy do Čech. Byla sestavena ze členů Gestapa služeben v Kolíně, Pardubicích a Hradci Králové, dvou rot policejního pluku SS 20, roty celní pohraniční ochrany, ukrajinských dobrovolníků a motorizovaného oddílu protektorátní policie. Skládala se ze sedmi samostatných stíhacích oddílů, Jagdkommand, umístěných ve městech na pomezí Čech a Moravy (Polička, Ždírec nad Doubravou, Německý Brod, Ledeč nad Sázavou, Humpolec, Pelhřimov a Ústí nad Orlicí, později místo Ústí Nasavrky). 30. ledna 1945 byl Feustel povýšen do hodnosti SS-Hauptsturmführera, tedy kapitána.
Dílo jedné z partyzánských skupin.
Jednou z větších partyzánských jednotek v tomto prostoru byla partyzánská brigáda Mistr Jan Hus pod velením kpt. Alexandra Vasiljeviče Fomina, Ta byla již počátkem roku 1945 rozdělena do několika oddílů, které plnily různé úkoly na Českomoravské vrchovině. Štáb brigády působil na Kutnohorsku, kde se zabýval především zpravodajskou činností. Aby znemožnil Němcům zaměření vysílačky, často se přesunoval. V březnu se tak Fomin rozhodl přesunout z Dědic u Zbýšova na Přibyslavsko.
Kapitán Alexandr Fomin.
V šest večer Němci partyzány odhalili a boj trval až do čtyř do rána. Poté, co partyzánům došla munice, stačili ještě zničit vysílačku a důležité dokumenty. Sebevraždu spáchalo nebo padlo všech sedm členů partyzánského štábu. Velitel Alexandr Fomin pokus o sebevraždu, když se střelil do úst, přežil a byl v bezvědomí převezen do nemocnice v Chrudimi. Tam jej zcela bez skrupulí úředníci Gestapa brutálně vyslýchali, a když nepřišly odpovědi, rozvzteklený Feustel Fomina osobně zastřelil. Těla padlých byla spálena v pardubickém krematoriu, jejich popel zaměstnanci tajně uchovali a po válce předali Vlastivědnému muzeu v Chotěboři.
V šest večer Němci partyzány odhalili a boj trval až do čtyř do rána. Poté, co partyzánům došla munice, stačili ještě zničit vysílačku a důležité dokumenty. Sebevraždu spáchalo nebo padlo všech sedm členů partyzánského štábu. Velitel Alexandr Fomin pokus o sebevraždu, když se střelil do úst, přežil a byl v bezvědomí převezen do nemocnice v Chrudimi. Tam jej zcela bez skrupulí úředníci Gestapa brutálně vyslýchali, a když nepřišly odpovědi, rozvzteklený Feustel Fomina osobně zastřelil. Těla padlých byla spálena v pardubickém krematoriu, jejich popel zaměstnanci tajně uchovali a po válce předali Vlastivědnému muzeu v Chotěboři.
Paul Feustel aktivně velel Sonderkommandu až do konce války, jeho jednotka provedla řadu zatčení a deportací podezřelých do věznic a koncentračních táborů. Na konci války se Feustel nacházel ve svém „domovském“ Kolíně. Tam se 7. května shromáždil na náměstí dav, aby vyslechl a oslavil oznámení kapitulace Německa. Opět rozběsněný Feustel nařídil podřízeným do lidí střílet. Vojáci ostřelovali také budovu radnice. 12-14 lidí zemřelo na místě, dalších 14 bylo raněno. Feustel vyhlásil stanné právo, mrtvoly nařídil ponechat dočasně na místě pro výstrahu a ostatní civilisty jeho muži na nějakou dobu zadrželi a kontrolovali.
Poválečný pohřeb obětí střelby v Kolíně.
Den nato opustil Feustel Kolín autem, v civilních šatech a pod změněnou identitou a 9. května dorazil do zajetí Američanů v českém Krumlově. Obratem byl jako neškodný civilista propuštěn a ještě téhož měsíce se v klidu usadil doma ve východoněmeckém Hohenstein-Ernstthallu u Chemnitzu, kde žila jeho manželka. Ještě téhož roku napsal v depresi patetickou báseň, kterou si vyhotovil ve výpravné formě a uschoval. Její obsah se dá vykládat osobně, ale vyznívá především politicky, jako totální životní zklamání ze zhroucení nacionálního socialismu a konce jeho vůdce.
Feustelova báseň.
Překlad Feustelovy básně.
Ale brzy se oklepal, alespoň navenek. Žil sice pod svým jménem, ale údaje v životopise a dotaznících uváděl při prověřování a úředních jednáních nepravdivé. Prověřování, zda se nějaký občan vznikající NDR nepodílel na nějakých zločinech, bylo očividně v podstatě nulové. Prostě se tak nějak předpokládalo, respektive tvrdilo, že všichni zločinci utekli pod ochranu západních spojenců.
Hrdý otec.
Feustel krátce pracoval ve spořitelně a poté ve státní obchodní organizaci na úrovni středního managementu. Od roku 1967 pak zastával funkci vedoucího oddělení komisního obchodu. Za práci obdržel několik ocenění, angažoval se ve společenském a spolkovém životě, v pedagogice a byl aktivním členem svazu německo-sovětského přátelství.
V šedesátých letech ale rozjela StB na základě vládního zadání akci MOSAIKA, kdy ve snaze jednak potrestat dosud unikající válečné zločince, jednak zdiskreditovat ty, kteří žili v SRN, otevírala a prověřovala staré případy a požadovala po orgánech SRN a NDR spolupráci a pomoc. Během pátrání tak byl – kromě jiných –v NDR odhalen i Paul Feustel. Po prověření jej 14. prosince 1971 zatkla východoněmecká Stasi a vzápětí se rozběhlo vyšetřování a soudní proces. Soud konstatoval, žena Feustelův popud bylo popraveno celkem 42 českých civilistů a dalších 2 460 osob bylo jeho přičiněním deportováno do koncentračních táborů, kde někteří z nich zemřeli.
Na rodinném výletě. Paul Feustel vlevo.
Paul Feustel byl 11. prosince 1972 shledán vinným z válečných zločinů a zločinů proti lidskosti a odsouzen k trestu smrti. Nejvyšší soud NDR jeho odvolání – kdy se sice přiznával, ale svou činnost typicky bagatelizoval jako nutnou povinnost, plnění rozkazů a odvolával se na jeho další příkladný život v duchu ideálů socialismu a přátelství se SSSR – 26. ledna 1973 zamítl. Na žádost o milost reagovali první tajemník SED Erich Honecker i předseda Státní rady Walter Ulbricht negativně.
Paul Feustel byl 7. května 1973 ve věku 74 let popraven ve věznici v Lipsku zastřelením. Jeho tělo a osobní věci byly zpopelněny a pohřbeny v neoznačeném hrobě na neznámém místě.
Spokojený důchodce.
Zdroje:
ABS, sign. 325-212-7
SOA v Praze, fond TNK v Benešově u Prahy.
KMOCH, Pavel: Provinění proti národní cti. „Malá retribuce“ a Trestní nalézací komise v Benešově u Prahy. Academia, Praha 2015.
KMOCH, Pavel: Konec pánů Benešovska. SS-Stadt Böhmen, Ortsgruppe der NSDAP Beneschau, Wallenstein a ti druzí. Academia, Praha 2021.
