Článek
Tato kolaborantská jednotka je poměrně známá. Méně známé už je, že nebyla součástí ani SS, ani Wehrmachtu. Jednalo se o celkem směšný pokus o nasazení ryze českých dobrovolníků do „boje proti bolševismu“.
Plachého kniha sestává ze tří částí. První část velmi fundovaně popisuje problematiku zahraničních dobrovolníků u Wehrmachtu a SS a především problematiku účasti Čechů v nich. Fakticky nebylo možné, aby se dobrovolníkem ve Wehrmachtu nebo v jednotkách SS stal Čech. Pokud o to takový adept stál, musel přijmout říšské občanství, a s tím se pojila změna národnosti z české na německou. Takový Čech tedy fakticky už přestával být Čechem, a stal se Němcem. Specifickým případem byli občané Hlučínska, říšskou legislativou braní jako Němci, a Slezané, touž legislativou kategorizovaní jako součást německého nacionálního kmene s říšským občanstvím na odvolání, tzv. Volksliste. Nic z toho ale nebyl případ rekrutů Dobrovolnické svatováclavské roty. Ta sestávala skutečně jen z protektorátních příslušníků české národnosti, členů Kuratoria pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě.
Druhá část knihy se zabývá samotnou jednotkou, okolnostmi jejího založení, soustředění, vystrojení, vyzbrojení, výcviku a neslavného konce. Plachý detailně mapuje nejen iniciátory založení a činovníky velení roty, ale i jednotlivé členy, jejich motivaci ke vstupu do jednotky nebo naopak snahu se této ne vždy dobrovolné huráakci vyhnout. Některým se to podařilo, jiní se v rotě našli a nadšeně kolaborovali až do konce.
Rota sestávala především z instruktorů Kuratoria, příslušníků Treuscharu (Věrných čet) a ze členů kuratorních takzvaných rot Zvláštního zasazení, ZZ. Byli mezi nimi jak přesvědčení fašisté, tak lidé, kteří se v Kuratoriu angažovali prostě jenom proto, že se jednalo o jedinou povolenou mládežnickou organizaci, jejíž základní náplní činnosti byl především sport, jakkoli zahalený do ideologického balastu.
Rota vznikla na základě dekretu K. H. Franka 5. března 1945 a titulárně podléhala SS-Brigadeführerovi Bernhardu Vossovi. Součástí SS ovšem nebyla, jednalo se čistě o jednotku Kuratoria. 5. května 1945 se rota po vyjednávání vzdala povstalcům v hotelu Čeperka u Unhošti, aniž by jedinkrát vystřelila. Titulárně tak jednotka existovala dva měsíce, fakticky ovšem pouhý měsíc. K historii Svatováclavské roty jsem se šířeji rozepsal ve článku zde: https://medium.seznam.cz/clanek/pavel-kmoch-dobrovolnicka-svatovaclavska-rota-94452
Generální referent Kuratoria MUDr. František Teuner, státní prezident Emil Hácha a SS-Untersturmführer Schaschek, pověřenec protektora pro Kuratorium
Třetí část knihy je pro mě osobně nejpřínosnější, protože je badatelsky zcela nová. Plachý se v ní zabývá poválečným postihem členů Dobrovolnické svatováclavské roty v rámci retribučního soudnictví. Ty významnější členy po válce soudily Mimořádné lidové soudy, méně významné pak Trestně nalézací komise okresních národních výborů. Tresty se pohybovaly od jednoho měsíce vězení až po patnáct let, ovšem v podobných případech vyšších rozsudků (včetně výjimečných trestů smrti) se jednalo o tresty souhrnné, reflektující i další provinění odsouzených. Někteří ze členů roty ale vyvázli nakonec zcela bez postihu.
Ještě dva roky po válce ovšem vyhledávala československá armáda bývalé příslušníky roty ve svých řadách a monitorovala jejich pobyt. Bývalým příslušníkům bylo zakázáno vstupovat do vojenských objektů nebo působit jako armádní dodavatelé. Ti, kteří byli záložními důstojníky, byli zbavováni hodností. Pokud byli někteří v aktivní službě nebo ji měli nastoupit, bylo proti nim neprodleně zahájeno vyšetřování, pokud ho již nevedly civilní orgány.
Dosud byly k problematice Dobrovolnické svatováclavské roty dostupné pouze dílčí studie, články a diplomové práce. Plachého kniha je konečně souhrnnou monografií o této zvláštní jednotce, o které se mnohé tuší a mnohé říká, ale zdaleka ne vše z toho je pravda.
PLACHÝ, Jiří: Poslední obránci protektorátu. Historie Dobrovolnické svatováclavské roty. Mladá fronta, Praha 2025.
