Článek
Stavba lodi byla zadána v roce 1938 rotterdamskou společností Lloyd. Kýl položili dělníci v roce 1939 v loděnici ve Vlissingenu v Nizozemsku. Stavbu ovšem přerušila válka a loď byla spuštěna na vodu až v červnu 1946 pod jménem Willem Ruys.
Loď byla dokončena až koncem roku 1947 a 2. prosince téhož roku vyrazila na svou první plavbu. Loď byla dlouhá 192 metrů, široká 25 metrů, s ponorem 8,9 metru a výtlakem 21 450 tun. Její kapacita byla 900 cestujících. Byla vybavena osmi motory a dvěma lodními šrouby.
M. S. Willem Ruys
V roce 1964 loď zakoupila společnost Flotta Lauro Line, neboli Star Lauro, a přejmenovala ji podle bývalého starosty Neapole na Achille Lauro. Téhož roku zakoupila společnost i její sesterskou loď, původně Oranje, kterou pojmenovala Angelina Lauro. Paradoxní je, že už v roce 1953 se obě sesterské lodě v Rudém moři srazily, když se míjely v těsné vzdálenosti, aby dopřály cestujícím zážitek. To se nepochybně podařilo. V roce 1965 došlo na palubě Achille Lauro k nevyjasněné explozi a požáru. Obě lodi prošly rekonstrukcí a modernizací a v roce 1966 nastoupily u nového vlastníka službu. Achille Lauro se v roce 1967 podílela na evakuaci rodin britských vojáků, odřízlých vypuknutím šestidenní války mezi Izraelem a Egyptem, Sýrií a Jordánskem.
Hořící Achille Lauro v roce 1965
7. října 1985 se lodi na trase z egyptské Alexandrie do Port Saidu zmocnili čtyři ozbrojenci z PLF, Palestinian Liberation Front. Únosci byli odhaleni členem posádky a museli začít jednat dřív, než plánovali. Vzali si za rukojmí posádku i 400 pasažérů, odklonili loď do syrského přístavu Tartus a požadovali propuštění 50 Palestinců z izraelských vězení. Tartus jim ale nepovolil zakotvit, v odvetu tedy únosci zastřelili jednoho z pasažérů. Byl jím invalidní devětašedesátiletý Američan Leon Klinghoffer, upoutaný na vozík. Jeho smůla byla, že dříve protestoval proti tomu, že jej únosci okradli o cennosti, poté odmítl na příkaz s vozíkem vystoupit po schodech, a také to, že byl Žid. Tělo i s vozíkem hodili únosci přes palubu.
Leon Klinghoffer
Loď se obrátila zpět do Port Saidu a po dvou dnech vyjednávání únosci souhlasili s tím, že ji opustí a odletí běžnou dopravní linkou egyptských aerolinií do Tuniska. Letoun ovšem stíhačky amerického námořnictva zachytily a donutily přistát na základně Sigonella na Sicílii. Egypt požadoval omluvu za to, že Američané donutili jeho letoun opustit kurs a přistát.
Mezi Američany a Italy ale došlo k faktické konfrontaci. Premiér Bettino Craxi trval na svrchovanosti italských pravomocí nad základnou NATO, a vojáci italského letectva a carabinieri se postavili proti vojákům Delta Force, kteří na základnu dorazili ve dvou letounech C-141. Jako posila byli z Catanie posláni další carabinieri, a krize se zažehnala až po pěti hodinách, kdy Američané souhlasili s tím, že únosce zatknou Italové. Únosce tedy zatkly italské orgány, ostatním cestujícím povolily, nehledě na protesty Američanů, pokračovat v letu. Mezi nimi se ovšem s vědomím Italů ukryl velitel skupiny únosců, Abú Abbás, vlastním jménem Muhammad Zaidan, používající předtím při komunikaci s úřady pseudonym Abú Chalíf. Italové kvůli jeho zadržení nechtěli riskovat konflikt s Egyptem.
Osud čtyř únosců se nakonec poněkud lišil: Bassam-Al-Asker byl podmínečně propuštěn v roce 1991. Zemřel 21. února 2001. I Ahmad Marrouf al-Assadi byl propuštěn na podmínku, ale v roce 1991 zmizel. Jussuf al Molqi byl odsouzen na 30 let, v roce 1996 dostal z římského vězení dvanáctidenní dovolenku. Odletěl ale do Španělska, kde jej znovu zatkli a vydali zpět do Itálie. Abu Abbas z italské jurisdikce unikl a byl souzen v nepřítomnosti. V roce 1996 se za únos i vraždu omluvil a vyslovil se pro mírová jednání mezi Palestinci a Izraelem. Ani americká vláda, ani Klinghofferova rodina omluvu ale nepřijaly a trvaly na Abbasovu vydání spravedlnosti. Abbase dopadla americká armáda v roce 2003 během invaze do Iráku. 8. března 2004 v americké vazbě zemřel.
Muhammad Zaidan - Abů Abbás
PLF byla za svou roli v únosu přirozeně také žalována. Žaloba byla stažena, když PLF vyplatila dvěma Klinghofferovým dcerám blíže neurčenou sumu, kterou použily k založení nadace, mající za cíl bojovat legálními prostředky s terorismem.
Loď Achille Lauro pokračovala ve službě dál pod novým jménem Star Lauro. 30. listopadu 1994 ji u somálského pobřeží zachvátil požár, při kterém zahynuli tři cestující, a 2. prosince se potopila v Indickém oceánu. Její sesterskou loď Angelina Lauro stihl stejný osud. V roce 1979 vyhořela u mola v Saint Thomas. Po třech měsících se zničená loď, tažená do šrotu, potopila uprostřed Pacifiku.
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/Achille_Lauro_hijacking#Abbas_question
