Článek
Truhlářská ulice je poměrně úzká pražská ulička, vedoucí od bývalých kasáren Jiřího z Poděbrad na náměstí Republiky k náměstí Petrskému. Je rovnoběžná s ulicí Na Poříčí, kam se stahovala a dodnes stahuje většina provozu pěšího i motorizovaného. Truhlářská tak zůstává po většinu dne poměrně prázdnou. Jen díky tomu nedošlo při popsané katastrofě k podstatně větším ztrátám na životech.
Vojenský vůz, tažený kobylami Ankou a Milkou, vezl munici z divizní zbrojnice v Hostivicích do kasáren v Karlíně. Úkolem byli pověřeni vojíni Josef Hlaváček a Karel Hrubý. Oba ráno naložili ve zbrojním skladu 31 truhlíků s granáty. Typ vz. 21 byl údajně jedním z nejbezpečnějších granátů. Náklad kontroloval major Antonín Kubát. Vše bylo v pořádku, granáty byly uloženy ve standardních bednách, v nichž byly umístěny ve vymezovacích rámečcích se zajištěnými pojistkami směrem dolů. Každou uzavřenou bednu navíc ještě jistil řemen.
Mladí vojáci vyrazili zvesela na cestu a z předpisů si nic nedělali. Jeli údajně velmi rychle a v rozporu s předpisy seděli oba na kozlíku. Podle předpisů pro přepravu výbušnin ale měl jeden z nich jít pěšky vedle vozu s černým praporkem, aby bylo zdálky patrné, jaký náklad přepravují.
Krátce po deváté hodině složili vojáci u pomocné roty na Pohořelci devět truhlíků se 162 granáty. 396 granátů ve 22 bednách na voze zůstalo. S nimi vůz vyrazil Chotkovou ulicí na Klárov a dál na Staré Město. Do Karlína měl jet bezpečnější trasou přes Letnou a Hlávkův most, ale to byla delší cesta a vojáci očividně měli svůj soukromý plán, kudy musí jet a co zařídit. Před jedenáctou vůz dorazil ke kasárnám Jiřího z Poděbrad, kam se podle určené trasy vůbec neměl dostat. Tam si zřejmě potřeboval dříve již čtyřikrát kázeňsky trestaný, veselý kumpán Hlaváček, dohodnout s kamarády, kam vyrazí o nedělní vycházce. Vojáci také údajně měli odvézt od rotmistra z hostivické zbrojnice dva kuchyňské vály, které si nechal vyrobit, do jeho bytu v Dušní ulici.
Pak vůz zabočil do Truhlářské ulice a rychle dojel k č. p. 12. A v 11.10 otřásla městem exploze, která byla slyšet v celém obvodu Velké Prahy. Porazila chodce na ulici, poranila obyvatele okolních domů, zdemolovala přilehlé byty a ve většině ulice vytrhala okenní rámy, nebo alespoň rozbila okna. Střepiny granátů dopadaly až několik desítek metrů daleko v přilehlých ulicích. K nebi se vyvalila oblaka černého dýmu a prachu, na ulici dopadaly střepy skla a rozdrcená omítka a cihly. Do ulice vyběhli zakrvácení, ranění obyvatelé v potrhaných šatech.
Vůz i s vojáky a koňmi zmizel, respektive se rozletěl na kousky. Raněné a splašené kobyly výbuch kupodivu přežily, lidé je chytili až na Petrském náměstí. Anka se ze zranění vylízala, Milku museli později utratit. Jako zázrakem zemřeli v okamžiku výbuchu jen oni dva lehkomyslní vojíni. Hrubého mrtvola narazila podle svědka do okenní římsy jednoho z bytů ve druhém patře, jeho vytržené srdce se později nalezlo v místnosti. Tlak vzduchu mrtvolu vymrštil asi 25 metrů vysoko, kde prorazila střechu a její cáry bez lebky, rukou a nohou spadly na chodník. Kusy Hlaváčkova těla dopadaly všude kolem.
Vzhledem k poloze místa neštěstí začala záchrana v podstatě okamžitě. Do nemocnic bylo odvezeno 67 raněných, šest z nich bylo raněno těžce. Po týdnu jeden z raněných na následky neštěstí zemřel. Na příkaz ministra národní obrany Jiřího Stříbrného byli okamžitě povoláni sklenáři, truhláři a další řemeslníci, kteří měli dát okna a byty narychlo do pořádku. Okamžitě se také rozjelo vyšetřování na nejvyšší úrovni. Hrad zrušil oslavy narozenin prezidenta Masaryka. Oba hloupí, nezodpovědní vojíni, byli jakožto padlí ve službě pohřbeni s armádními poctami. Na pohřeb jim přišly desítky tisíc lidí.
Vyvstala samozřejmě otázka, co bylo příčinou výbuchu, jestli se jednalo o náhodu, nebo o úmyslný čin, který snad mohl mít i politické motivy. Příčina tragédie nebyla nikdy určena s jistotou. Teorie o spiknutí a záměrném výbuchu „pekelného stroje“ vyšetřování vyvrátilo, mezi střepinami a troskami se nenalezlo nic, co by pocházelo z munice jiného druhu nebo z nějaké bomby. Major Kubát vypovídal před soudem, kde prohlásil, že kromě 31 truhlíků s granáty a dvou pytlíků ovsa pro koně ve voze nic jiného nebylo. Rozhodně vyloučil, že by se ve voze mohla nacházet nějaká případná další bednička, například s časovanou náloží. Další svědci ale tvrdili, že vojín Hlaváček hodil k náladu „podivný předmět zabalený v papíru“. Byly to právě zmíněné kuchyňské vály, které vojáci ještě stačili před tragédií vyložit.
Jako nejpravděpodobnější se jeví teorie, že při rychlé jízdě spadl jeden z truhlíků z vozu na ulici a vůz na něj kolem najel, čímž došlo k explozi. Oba vojáci byli výbuchem zasaženi zepředu, zřejmě se tedy otočili k nákladu právě v momentě, kdy se truhlíky daly po rychlém „říznutí“ zatáčky do pohybu. To ovšem, stejně jako dnes, nezabránilo některým lidem vymýšlet ty nejfantastičtější a nejpitomější teorie, které byly „zaručeně pravda“. K výbuchu prý došlo úplně jinak, než tvrdí vyšetřovatelé, protože oni to slyšeli od zcela kompetentní osoby. Nemohou ovšem sdělit, kdo je tou osobou, protože je to tajemství. Také mrtvých prý bylo nepochybně více, ale stát to tají. Ti prozřelí lidé ty mrtvé osobně viděli v márnicích. Kdo ví, ten ví, a kdo neví, ten si zjistí. Dezinformace a hloupá konspirační šeptanda nejsou produktem dnešní doby.
Zdroje:
