Článek
Kancléř Scholz prohlásil, že není čas mluvit o evropských mírových jednotkách, zatímco britský premiér Starmer naznačil, že bez rozhodných kroků zůstane Evropa jen divákem ve vlastní hře.
Prezident Zelenskyj mezitím hleděl na své spojence s otázkou v očích: „Bude Ukrajina ještě součástí těchto rozhodnutí, nebo už je vše dohodnuto bez nás?“
Jedná se o mír, a přece se bojíme ho vymáhat. Jedná se o válku, a přece se děsíme ji pojmenovat. Jak zvláštní dovednost politiků obalit nečinnost do slov tak, že vypadají jako rozhodnost. Jestliže svět zůstane jen u řečí, nebude to mír, ale jen přestávka mezi válkami.
Zelenskyj není první vůdce, který pocítil chladnou ruku diplomatické zdrženlivosti. Historie zná mnoho takových Paříží, kde se rozhodovalo o osudech národů bez nich. Otázka je, zda se o sto let později Evropa opravdu poučila – anebo se jen naučila hledat nová slova pro staré chyby.
