Článek
Velikonoce: Svátky, které rozdělují národ
Jsou to dny, kdy jaro konečně klepe na dveře, slunce začíná hřát o trochu víc a lidé pomalu vytahují ze skříní košíky, pomlázky a kraslice. Velikonoce. Pro děti kouzelný čas malovaných vajíček, smíchu a koledujících kamarádů. Pro některé dospělé trapná komedie, od které raději utíkají, zatímco jiní využijí každé příležitosti, aby „navštívili“ co nejvíce známých ženského pohlaví a s trochou štěstí si přihnuli něčeho ostřejšího zdarma.
Zatímco děti se na pondělní koledování často těší, protože kromě sladkostí a malovaných vajíček mohou být celý den venku a cítit se jako důležití poslové tradice, dospělí mají k této události daleko rozporuplnější vztah.
Dvě tváře Velikonoc
Jedna skupina dospělých se těší, jak „vytáhne paty“ a zamíří na návštěvy. Pro některé je to nostalgie. Pomlázka, slivovice, bábovka a úsměvy lidí, které potkávají jednou za rok. Jiní naopak vnímají tyto svátky jako přežitek. Tradice, které kdysi měly smysl, dnes vnímají jako trapné, násilné nebo zbytečné.
Pak tu jsou i tací, kteří během velikonočního pondělí zázračně „nejsou doma“. Zatažené rolety, vypnutý zvonek, auto zaparkované jinde. Ať už z důvodu, že nechtějí být mrskáni, nebo protože se necítí komfortně s celým tím rituálem vymrskávání a odměňování alkoholem. Někdo to má za akt ponížení, jiný za záminku k opilecké túře po domácnostech.
Město versus vesnice: Tam a zpátky ke kořenům
Rozdíl mezi vesnicemi a městy je v tomhle směru dost markantní. Na vesnicích se velikonoční tradice ještě často drží. Mrskání, koledy, lidové kroje, společné pečení mazanců nebo zdobení kraslic. Vše má svůj řád, smysl a komunitní význam. Někde se lidé dokonce dodnes oblékají do krojů a berou pomlázku jako čestný rituál, který symbolizuje přenos životní síly, zdraví a plodnosti.
Ve městech jsou Velikonoce stále víc jen prodlouženým víkendem. Lidé vyrážejí na výlety, relaxují, nakupují, nebo prostě jen „zmizí“. Tradice mizí v záplavě moderních hodnot, pracovních povinností a individualismu. Mrskání pozadí? Pro většinu městských mužů zůstává poslední zkušeností z dětství, kdy s koledou zašli maximálně za sousedkou, než vyrostli z pomlázkové euforie.
Symbolika versus praxe
Tradice pomlázky má hlubší význam než jen to, že chlapec „nařeže“ dívce a ta mu za odměnu nabídne vajíčko, čokoládu nebo panáka. Historicky jde o rituál obrody, života, energie. Symbolické šlehání mělo ženu očistit a předat jí vitalitu přírody, která se na jaře probouzí.
Jenže když se tento rituál stane příležitostí k nadměrnému pití nebo nepříjemným vtipům, ztrácí svou poetiku. Není divu, že ženy často na pondělní ráno reagují s nevolí, vyhýbají se mu a raději mizí někam do přírody.
Dokonce některé domácnosti už ani nic nepečou, nebarví vajíčka a pomlázku nechávají zaprášenou na půdě. Změna je přirozená. Společnost se mění a spolu s ní i vnímání svátků. Ale možná právě proto stojí za to si připomenout, že Velikonoce nejsou jen o vaječné pomazánce a slivovici.
Hrajete si na schovávanou, nebo slavíte?
Jestli cítíte, že tradice už s vámi neladí, je to v pořádku. Ale pokud přesto dokážete najít radost v barvách vajíček, smíchu dětí a přátelském popovídání u koláče, možná vám tyto svátky přece jen nabídnou něco víc než jen „trapnost“ z dětství. A jestli se vám podaří ten den někoho potěšit – třeba i jen úsměvem – pak jste si z Velikonoc odnesli to nejdůležitější.
Ať už patříte mezi ty, kteří Velikonoce milují a dodržují, nebo mezi ty, kdo raději mizí do ticha lesa, jedno je jisté – jakékoli svátky by měly mít smysl. Nemusíte nutně mrskat sousedku, aby Velikonoce měly hodnotu. Můžete si je přizpůsobit tak, aby vyjadřovaly to, co v danou chvíli potřebujete.
Jak snížit cholesterol přirozenou cestou se dozvíte v tomto článku.
