Článek
Na mém účtu na Seznam Médiu se se mnou podělila paní Lucie o svou zkušenost, kterou by si mohla zarámovat každá druhá čtyřicátnice na cestě mezi zamilovaností a tichou domácností.
Vzpomíná, jak to všechno začalo. V kavárně. On tam přišel jen na kafe, ona jen na pracovní schůzku. Vyměnili si pohled a bylo to. Všechno v ní zjihlo. Oči jako vlnky po dešti, hlas jako polstrovaný samet. První schůzka? Smáli se jako blázni. První výlet? Líbali se jako puberťáci. První noc? Cítila se jako královna.
Zamilovanost byla všude. V jeho esemesce o půlnoci. V tom, jak jí ráno vařil kávu. V tom, jak poslouchal, když vyprávěla o svém dětství. Všechno bylo dokonalé. A kdyby nebylo, stejně by si toho nevšimla. Protože takhle funguje zamilovaný mozek – ignoruje červené vlajky, blikající světla i varovné cedule. Místo toho rozvěsí srdíčka a do očí nalije šampaňské.
Realita začíná v předsíni
Po roce spolu začali bydlet. Někde mezi třetím kufrem a mikrovlnkou se začala romantika lehce zadrhávat. On měl zvláštní zvyk házet ponožky k pračce, ale nikdy do ní. Zubní pasta mizela z tuby, ale vršek zůstával ležet na umyvadle jako unavený voják.
Lucie to nejdřív přehlížela. Pak to začala opravovat. Pak připomínat. Pak komentovat. A pak? Začala si psát záporné body. Doslova. Jeden za nevyhozenou ruličku od toaletního papíru. Dva za odhozené spodky v obýváku.
Romantika? Byla ta tam. Občas květina. Občas výlet. Ale čím víc dní, tím víc to připomínalo unavenou domácnost. A on? Začal být víc mužem, který kouká do telefonu, než mužem, který jí kdysi slíbil, že spolu procestují svět.
Komunikace hadrem po hlavě
Jednoho večera, když Lucie myla nádobí (už poněkolikáté ten týden sama), zeptala se: „Mohl bys ho někdy taky umýt?“ On z gauče zvedl oči a odpověděl: „Vždyť jsem dneska vynesl koš.“
Ten koš byl prázdný. Doslova. Nikoho by nenapadlo, že se do něj od rána nedalo nic hodit. Ale on si připsal zásluhu. A Lucii přetekla trpělivost.
Začali spolu mluvit jazykem pasivní agresivity. Když ona práskla skleničkou, on zaklapl notebook. Když on zavřel dveře o něco hlasitěji, ona přestala vařit večeři. Neřekli si nic nahlas, ale řekli si úplně všechno.
Láska není samospád
Lucie pochopila, že zamilovanost je jako prázdninový režim. Nikdo po vás nic nechce, všechno je nové, vzrušující, lehké. Jenže pak přijde školní rok. A vy zjistíte, že vám nikdo nebude každé ráno nosit snídani do postele, když sám vstává o deset minut dřív.
Zamilovanost skončila. Co zůstalo? Společné bydlení. Pár hezkých vzpomínek. A lednička, kterou nikdo nevytřel.
Lucie si to nevyčítá. Jen jí mrzí, že ten krásný začátek, který se zapsal do její paměti jako nejlepší část jejího života, skončil u hádek o ručník a rozsvícené světlo. A že z toho romantika, který ji nosil každý den květiny, zbyl jen gaučový povaleč.
Závěr bez happyendu
Dodnes jsou spolu. Někdy prožívají lepší, někdy horší dny. Vlastně ty horší už převažují. Lucie se naučila mít svůj svět, své přátele, svou práci. Už ho tolik nepřevychovává. A on se snaží alespoň nezapomenout na společné výročí. Ne vždy se mu to podaří.
O chybách mužů na prvním rande se dočtete v tomto článku.
