Babočka síťkovaná: Nevšední motýl prochází během roku úžasnou proměnou

Když v přírodě pozorujeme příslušníky nějakého živočišného druhu, obvykle příliš nezáleží na tom, jestli se na ně díváme na jaře, v létě, na podzim nebo v zimě. Ačkoli třeba v průběhu roku vypadají trošku jinak, obvykle nemáme problém poznat, že de pořád o jeden a tentýž druh. Někteří živočichové se však v průběhu roku mění výrazněji. Tak je tomu kupříkladu u hranostaje (Mustela erminea), který v zimě místo krátkého a shora hnědého letního „kožichu“ nasazuje delší bílou srst. Jen černá špička ocasu zůstává pořád černá (a břicho pořád bílé).

Někdy se však dva jedinci jednoho druhu liší natolik, že bychom mezi nimi pouze podle vzhledu blízký vztah hádali jen stěží. Přesně takovým případem je babočka síťkovaná (Araschnia levana), běžný druh z čeledi babočkovitých (Nymphalidae) s rozpětím křídel 28 až 34 milimetrů, který žije od Pyrenejí přes velkou část Evropy a Sibiř až po Dálný východ a Japonsko. V rámci tohoto areálu bývá k vidění na okrajích lesů, v lesních světlinách i na některých loukách. Živnou rostlinou housenek je kopřiva dvoudomá (Urtica dioica).

Vůbec nejzajímavější na babočce síťkované je však to, že během roku vytváří dvě naprosto rozdílné formy. Takovému jevu, který se vyskytuje i u některých jiných motýlů nebo třeba brouků, se říká sezonní polyfenismus a pro přesnost dodejme, že na rozdíl od zmíněného hranostaje se zde nemění jeden a ten samý dospělý motýl, což by ani nebylo možné: jakmile se křídla jednou vyvinou, jsou již neměnná (pouze časem degradují). Odlišné jsou v tomto případě jednotlivé generace. Jinak řečeno z vajíček nakladených jednou formou vznikne forma druhá. Obvykle, protože to závisí na okolních podmínkách (viz dále).

Zatímco dospělci jarní formy (f. levana), kteří bývají k vidění od března do června, mají křídla oranžová s černými skvrnami, u té letní (f. prorsa), která létá od června do září, jsou černá a uprostřed se táhne bílá nebo nažloutlá páska. Blíže okraji zadních křídel bývají krom toho ještě patrné většinou dva tenké a přerušované oranžové proužky a obdobný oranžový vzor může být částečně přítomný i na křídlech předních. Zástupci letní formy jsou také větší než „jarňáci“.

České druhové jméno „síťkovaná“ ale tato babočka dostala podle tmavohnědé spodní strany křídel, která je protkaná jakousi bílou síťkou. U letní formy je opět i na spodní straně vidět silnější bílý pruh. Dospělci obou generací jsou každopádně natolik odlišní, že je Carl Linné kdysi považoval za dva samostatné druhy, jež pojmenoval Papilio levana and Papilio prorsa. Teprve později pozorování v terénu a pokusy s křížením obou forem odhalily, že jde o příslušníky stejného druhu. Sám jsem kdysi byl poměrně překvapený, když jsem tyto motýly potkal a až podle fotografií zjistil, že jde o jediný druh. Dnes už krásnou černou letní formu rok co rok nedočkavě vyhlížím.

To, jaká forma dospělce nakonec v kukle vznikne, závisí na míře vystavení housenky (slunečnímu) světlu (jen pro jistotu, motýli jsou hmyzem s proměnou dokonalou, takže mají čtyři vývojová stadia: vajíčko -> housenka -> kukla -> dospělec). Jinak řečeno rozhodujícím ekologickým činitelem je podle všeho fotoperioda. Pokud délka dne dosáhne alespoň šestnácti hodin, vyvine se v kukle letní forma. Jestliže je délka dne kratší než patnáct a půl hodiny, připraví se kukla na přezimování a teprve po něm vznikne forma jarní.

Na fyziologické úrovni je příčinným faktorem načasování vylučování jistého důležitého hormonu (20-hydroxyekdyzon). Pokud se vyloučí během prvních několika dnů po zakuklení, patrně zabrání aktivaci výchozího profilu genetické exprese (to, jaké geny se „zapnou“), který by vedl ke vzniku jarní formy. Úplně přesně celý proces ale zmapovaný stále není.

Zajímavé je, že obě formy se podle všeho neliší pouze velikostí a zbarvením, nýbrž také fungováním imunitního systému. Ten je u housenek, jež dají vzniknout jarní oranžové formě, aktivnější (vykazuje vyšší míru imunokompetence), což dává smysl. Kukla musí přečkat dlouhé zimní (a podzimní) měsíce a je vystavena vyššímu riziku kontaktu s patogeny. Jak to ale tak v biologii bývá, není vyloučeno, že je to takzvaně „něco za něco“: lepší imunita může například negativně ovlivňovat schopnost reprodukce.

Z evolučně-biologického hlediska je však tou nejdůležitější otázkou, proč vůbec motýl během roku vytváří dvě tak diametrálně rozdílné formy? Nabízí se různé hypotézy. V případě černě zbarvených živočichů se kupříkladu často uvažuje o tom, že černý povrch jim umožňuje efektivnější pohlcování tepla ze slunečních paprsků. To je báječná výhoda v chladnějších prostředích či ročních obdobích. Jenže u babočky vzniká černá forma v létě, tedy v době, kdy jsou teploty nejvyšší. Tudy tedy zřejmě cesta nevede.

Druhou možností je, že zbarvení křídel nějak souvisí s aktivitou (ptačích) predátorů. Třeba je v létě, kdy je krajina plná různobarevných květů i všelijakých stínů, snazší vyhnout se smrtícímu útoku ptáka pomocí černých, respektive černobílých křídel. Že by popsaný letní vzor baboččiných křídel fungoval jako takzvané disruptivní zbarvení? Jinými slovy, že by predátorovi znesnadňoval rozlišení obrysů organismu, a tím i útok na životně důležité partie? Koneckonců trefit v té záplavě černé stejně zbarvenou hlavičku motýla, musí být docela oříšek. Minutí pak motýlovi poskytne čas na únik.

Rovnou však dodejme, že výše uvedenou hypotézu a patrně ani žádnou jí podobnou dosud nikdo neotestoval, takže význam této úžasně sezonní proměnlivosti může být zcela jiný a zůstává evoluční hádankou. Ještě mě napadá, že by se teoreticky mohlo jednat i o pozůstatek z dávných dob, který dnes už neplní svůj původní účel, ať už tím účelem bylo cokoli (třeba vytvořit černou a rychleji se zahřívající formu na konci krátkého léta během dob ledových, aby se vůbec motýl stihl rozmnožit). Každopádně bude zajímavé sledovat další studie, které se tuto otázku pokusí objasnit.

Baudach, A., & Vilcinskas, A. (2021). The European Map Butterfly Araschnia levanaas a Model to Study the Molecular Basis and Evolutionary Ecology of Seasonal Polyphenism. Insects, 12(4), 325. https://doi.org/10.3390/insects12040325

Novák, I, Severa, F. (2002). Motýli. Aventinum. 367 s.

http://www.naturabohemica.cz/araschnia-levana/

https://www.lepidoptera.cz/motyli/babocka-sitkovana-araschnia-levana-linnaeus-1758