Migrace jako motor kumulativní kultury u šimpanzů

Zatímco v minulosti bylo slovo kultura spojováno výhradně s člověkem, v současnosti už není pochyb, že o kultuře, tedy „souboru behaviorálních tradic přenášených sociálním učením“, často napříč mnoha generacemi, můžeme mluvit u celé řady druhů, od včel přes keporkaky po nejrůznější zástupce primátů.

Právě primáti byli v polovině minulého století vůbec prvními nonhumánními živočichy, v jejich případě vědci slovo kultura použili, a to v souvislosti s desítky let trvající tradicí omývání sladkých brambor ve slané vodě makaky červenolícími. S tou začala, dost možná šťastnou náhodou, jedna mladá samice, po níž se začali „opičit“ další jedinci a postupně se mytí brambor stalo zvykem celé skupiny.

Kulturní chování je nedílně spjaté i s našimi nejbližšími žijícími příbuznými, šimpanzi, a právě od jejich zkoumání si vědci slibují, že nám pomůže lépe porozumět, jak se z lidoopa s vcelku jednoduchou kulturou, jakou pozorujeme právě u šimpanzů nebo orangutanů, stal druh, který vypráví příběhy, píše básně a staví vesmírné lodě.

Pokud v souvislosti se šimpanzi mluvíme o kultuře, často máme na mysli používání nástrojů, například kamenů k rozbíjení ořechů nebo větviček k „lovu“ mravenců a termitů. Schopnost používat nástroje nemají tito lidoopi geneticky pevně zafixovanou a v rámci skupiny i z generace na generaci se zpravidla předává prostřednictvím sociálního učení (to je koneckonců jedna z podmínek, abychom určité chování mohli označit jako kulturu či tradici). Nicméně ne všichni šimpanzi používají stejně složité (či jednoduché) nástroje.

Právě na tuto oblast šimpanzí kultury se zaměřila multidisciplinární studie, která koncem loňského roku vyšla v prestižním vědeckém časopise Science a jejíž hlavní autorkou je Cassandra Gunasekaramová z Curyšské univerzity ve Švýcarsku. Autoři článku zkoumali 35 populací šimpanzů, jež spadají do čtyř poddruhů žijících ve střední a západní Africe. Nejprve u nich zmapovali různé strategie získávání potravy (od těch praktikovaných bez nástrojů, přes ty, při nichž šimpanzi využívají jednoduché nástroje, po ty obnášející složitější postupy – použití vícera nástrojů nebo jednoho nástroje složeného z většího počtu částí). Následně tato data propojili s genetickými údaji, které jim prozradily míru propojení (intenzitu migrace) mezi jednotlivými populacemi.

Vyšlo najevo, že zatímco v případě strategií, jež obnášejí používání jednoduchých nástrojů nebo se obejdou zcela bez nástrojů, genetická propojenost populací v podstatě nehraje roli, u komplexnějších nástrojů se propojení populací ukázalo jako důležité. Jinak řečeno jednoduché strategie mohou v rámci populací mizet a zase se objevovat (šimpanzi je zřejmě v průběhu času vynalézají opakovaně), kdežto ty složité jsou závislé na předávání inovací mezi populacemi – zejména prostřednictvím migrujících jedinců, což jsou u šimpanzů často samice – a kumulování těchto inovací. Není náhodou, že nejvyšší míru kulturní složitosti vykazují populace na „genetickém průsečíku tří šimpanzích poddruhů,“ jak ve shrnutí studie podotýká Walter Beckwith.

Předávání inovací mezi populacemi je tedy pro rozvoj kumulativní kultury stěžejní a čím vyšší propojení mezi nimi existuje, tím efektivnější kumulace bude. To podle vědců vysvětluje i fakt, proč se šimpanzi neubírali po stejně úspěšné trajektorii jako předci člověka, kteří vytvářeli větší populace, byli sociálnější a při hledání potravy mobilnější, takže se během života setkávali s výrazně větším počtem jedinců než šimpanzi. Celý proces tak u nich mohl nabrat na tempu a vést k mnohem složitějším výsledkům: „kumulativní kultura se u dávných lovecko-sběračských [skupin] homininů vyvíjela rychleji díky jejich rozsáhlejším sociálním sítím.“

Původní článek:

Gunasekaram, C., Battiston, F., Sadekar, O., Padilla-Iglesias, C., Van Noordwijk, M. A., Furrer, R., Manica, A., Bertranpetit, J., Whiten, A., Van Schaik, C. P., Vinicius, L., & Migliano, A. B. (2024). Population connectivity shapes the distribution and complexity of chimpanzee cumulative culture. Science, 386(6724), 920–925. https://doi.org/10.1126/science.adk3381

Stručné shrnutí:

https://www.eurekalert.org/news-releases/1065154

Přehledové články o „zvířecí kultuře“ a její evoluci:

Whiten, A. (2019). Cultural evolution in animals. Annual Review of Ecology Evolution and Systematics, 50 (1), 27–48. https://doi.org/10.1146/annurev-ecolsys-110218-025040

Whiten, A. (2021). The burgeoning reach of animal culture. Science, 372 (6537). https://doi.org/10.1126/science.abe6514