Článek
S trochou nadsázky lze říct, že dnes člověk nemůže otevřít ani okno, aby na něj nevybafla umělá inteligence a nenabídla mu lepší, živější či žlutější výhled. Přestože až sem jsme se zatím naštěstí nedostali, o umělou inteligencí zakopáváme stále častěji. Když je nám smutno nebo si s něčím nevíme rady, můžeme poklábosit s chatbotem, když potřebujeme trefný obrázek k článku, aniž bychom se chtěli otravovat jeho hledáním nebo získáváním práv k jeho použití, můžeme si pomocí AI na pár ťuknutí nějaký vytvořit (co na tom, že je složený z často chráněných autorských děl a navíc má vyblitý žlutý nádech) a když si potřebujeme udělat rešerši o nějakém tématu nebo pomoct s vytvořením prezentace, není nic snazšího než poprosit Copilota, který je dnes nedílnou součástí Wordu, Excelu i PowerPointu (naštěstí ho lze vypnout, na což jsem přišel až po dni, za který bych bobříka slušné mluvy rozhodně nedostal).
Scvrkne se nám mozek?
Umělá inteligence nám nepochybně dokáže usnadnit spoustu věcí. Otázkou ale je, co se stane, když na ni začneme nakládat stále víc a víc každodenních povinností, nejen ty nudné a repetitivní, ale i ty, jež od nás ještě donedávna vyžadovaly soustředění, vyhledávání, spojování faktů, paměť či tvořivost (jako psaní článku na medium.cz, že jo)
Nedávno jsem narazil na trefné přirovnání, které by se dalo shrnout následovně: Pokud chcete silné svaly, musíte je používat. A totéž platí pro mozek. Ačkoli se svalové buňky od těch mozkových (neuronů) liší, „fungují na stejném obecném principu“: jestliže neurony nebudeme používat, přestanou spolu komunikovat a ztratí svou funkci. Zanedbávané mozkové oblasti se tak vzhledem k úbytku neuronálních spojení doslova skvrnou. Mimochodem, platí to i naopak, což doložila proslulá studie na londýnských taxikářích: ukázalo se, že u těch, kteří po mnohaletých přípravách prošli brutálně těžkou zkouškou a získali licenci (kdo by chtěl v Londýně řídit taxík?!), došlo ke zvětšení hipokampu, tedy mozkové oblasti zodpovědné za vytváření dlouhodobých vzpomínek.
Neuron
V uplynulých dnech internetem proletěla zpráva o studii (která však dosud neprošla recenzním řízením) dokládající, že mozek lidí používajících při tvůrčí práci (psaní eseje) umělou inteligenci (konkrétně ChatGPT), vykazuje menší aktivitu než mozek účastníků, kteří se museli spoléhat jen na sebe, i těch, kteří měli k dispozici webový vyhledávač. Vzhledem k mnohem nižší zainteresovanosti do tématu (prostě o něm nemuseli přemýšlet, interagovat s ním, utvářet si na něj názor) následně nebyli například schopní citovat výroky objevující se v textu, který „vytvořili“, což je logické. Pokud píšeme vlastní text, promýšlíme (nebo bychom alespoň měli) každé slovo, každou větu a dbáme na logickou návaznost jednotlivých výroků. Pokud si ale text pouze letmo přečteme, porozumíme mu sice, ale sotva z něj dokážeme cokoli citovat (pokud nemáme fotografickou paměť, což je beztak mýtus, viz knihu Proč je lepší zapomínat).
Všeho s mírou
Podobné výsledky přinesla i celá řada jiných studií, například zajímavý článek Michaela Gerlicha publikovaný zkraje letošního roku v časopise Societies. Autor do svého výzkumu zařadil ďábelských 666 participantů (nekecám, přesvědčte se sami) a nalezl zajímavou, leč opět očekávanou korelaci (kdysi jsem někde slyšel, že pokud studie vyjde tak, jak jsme čekali, měli bychom rychle zbystřit): čím více lidé používají umělou inteligenci, tím horší je jejich schopnost kritického myšlení, což se přirozeně týkalo především mladších účastníků studie, kteří jsou na interakci s AI závislejší.
Používání AI se projevuje i v jiných oblastech, například zhoršené schopnosti činit rozhodnutí, jak doložila studie provedená v uplynulých letech na čínských a pakistánských studentech. A vliv má i na paměť a další kognitivní schopnosti.
Podobných znepokojivých studií bude nepochybně kvapem přibývat. Znamená to ale, že bychom měli na AI zanevřít a vymazat ji ze svých životů nebo se o to alespoň snažit? Tak dramatické kroky pravděpodobně nebudou třeba, což ale neznamená, že máme strčit ruce do klína a s úsměvem čekat na apokalypsu (nebo služebnický džihád – Dunaři ví). Rozhodně ne. Je třeba si uvědomit, že AI není nepřítel, ale pomocník, kterého musíme zkrotit a naučit se ho používat tak, aby nám to bylo ku prospěchu. Místo abychom nahrazovali mozek umělou inteligencí, využijme ji k posílení jeho schopností.
I mozek je nutné procvičovat. To za nás umělá inteligence neudělá
Je to v podstatě stejná výzva, jaké jsme čelili a bohužel stále čelíme v případě internetu, mobilních telefonů či sociálních sítí (které se velebily jako prostředek k lepší informovanosti společnosti, načež se z nich stal nástroj polarizace, radikalizace a demagogie). Jakkoli lákavé je svěřit umělé inteligenci například sepsání článku, musíme si uvědomit, že tím v první řadě škodíme sami sobě, což je něco, co bychom dnes měli vysvětlovat už dětem na základních školách, jinak nás nejspíš opravdu čeká „zajímavá“ budoucnost.
Mimochodem, další zajímavou sférou, kterou otevřela snadná dostupnost AI, je podezřívavost ohledně toho, zda je obrázek, na které se díváme, nebo text, který čteme, dílem autora, nebo umělé inteligence. O tom jsem ale už psal:
Zdroje a doporučené články:
Ahmad, S. F., Han, H., Alam, M. M., Rehmat, M. K., Irshad, M., Arraño-Muñoz, M., & Ariza-Montes, A. (2023). Impact of artificial intelligence on human loss in decision making, laziness and safety in education. Humanities and Social Sciences Communications, 10(1). https://doi.org/10.1057/s41599-023-01787-8
Gerlich, M. (2025). AI Tools in Society: Impacts on cognitive offloading and the future of critical thinking. Societies, 15(1), 6. https://doi.org/10.3390/soc15010006
Zmíněná studie, která v červnu 2025 prosákla do všech koutů internetu: https://arxiv.org/abs/2506.08872
https://extension.usu.edu/aging/research/a-healthy-brain-use-it-or-lose-it
