Článek
Přestože mnozí sekáče (Opilionida) zaměňují s pavouky (Araneae), ve skutečnosti se jedná o dva samostatné řády, které společně patří do třídy pavoukovci (Arachnida), přičemž asi nejtypičtějším rozlišovacím znakem je, že sekáči na rozdíl od pavouků postrádají stopku mezi hlavohrudí a zadečkem, a mají tak kompaktnější tělo. Odlišnosti najdeme i ve způsobu života, například v potravní biologii, nicméně arachnofobikovi podobné rozdíly na klidu zřejmě moc nepřidají a pro následující text ani nejsou podstatné.
Věda zná v současnosti kolem šesti a půl tisíce druhů sekáčů a předpokládá se, že celkověna světě existuje dokonce přes deset tisíc druhů těchto dlouhonohých pavoukovců. Jednou z malých skupin sekáčů je podčeleď Ortholasmatinae, která spadá do rovněž nevelké čeledi žlaznatkovití (Nemastomatidae) a v současnosti zahrnuje 27 uznávaných druhů. Právě tato podčeleď se letos rozrostla o svého prvního fosilního zástupce, jehož objev výzkumníci zveřejnili v březnu v časopise Acta Palaeontologica Polonica.
Balticolasma wunderlichi v rovenském jantaru
Vědci druh popsali na základě dvou exemplářů, jež se dochovaly v přibližně 35 milionů let starém jantaru z různých evropských lokalit, který byl uložen v muzejních sbírkách v Německu a Litvě. V jednom případě šlo o takzvaný rovenský nebo též ukrajinský jantar, v druhém o jantar baltský.
Velmi přesnou trojrozměrnou představu o podobě pavoukovce autoři studie získali pomocí synchrotronové počítačové tomografie, neinvazivní zobrazovací metody s velmi vysokým rozlišením. Porovnáním morfologie obou sekáčů, které v eocénu na různých místech uvěznila stromová pryskyřice, s moderními zástupci řádu následně dospěli k závěru, že jde o členy výše zmíněné podčeledi.
Možná to na první pohled nepůsobí jako zásadní objev, nicméně sekáči z podčeledi Ortholasmatinae, kteří se mimo jiné vyznačují propracovanými strukturami na hřbetní straně těla, byli až donedávna známi pouze ze Severní Ameriky (rody Ortholasma, Dendrolasma, Cryptolasma, Martensolasma a Trilasma) a Dálného východu, konkrétně Japonska (Cladolasma), respektive Číny, Vietnamu a Thajska (Asiolasma). Nový druh pojmenovaný Balticolasma wunderlichi (na počest německého arachnologa Jörga Wunderlicha) je prvním zástupcem této skupiny nalezeným v Evropě a ukazuje, že kdysi její členové obývali výrazně rozsáhlejší areál než dnes.
Moderní zástupce podčeledi Ortholasmatinae, Ortholasma colossus, Spojené státy
Přestože se s tělem dlouhým asi 3 milimetry jednalo o opravdu drobného sekáče, jeho objev zase o trochu víc odhaluje podobu evropské bezobratlé fauny před mnoha miliony let a je příslibem dalších podobných nálezů ukrývajících se v jantaru.
Zdroje:
Bartel, C., Mitov, P. G., Dunlop, J. A., & Hammel, J. U. (2026). 3D analyses of the first ortholasmatine harvestmen from European Eocene ambers. Acta Palaeontologica Polonica, 71(1), 95–107. https://doi.org/10.4202/app.01283.2025
Martens, J. (2019). An ancient radiation: Ortholasmatine harvestmen in Asia - a new genus, three new species and a revision of the known species (Arachnida, Opiliones, Nemastomatidae). Zenodo (CERN European Organization for Nuclear Research). https://doi.org/10.5281/zenodo.2619524
Smrž, J.: Základy biologie, ekologie a systému bezobratlých živočichů. Karolinum, 2013.
