Šťastné a krvavé: Tipy na nejlepší vánoční horory

Ačkoli o Vánocích většinou uvažujeme jako o době klidu a míru, mají i svou temnější stránku, dokonale vykreslenou třeba slavnou baladou Štědrý večer od Karla Jaromíra Erbena. Traduje se, že se v tom neobyčejném čase stírá křehká hranice mezi naším a oním světem, mrtví se vracejí pozdravit své blízké a osud občas nechá smrtelníky nahlédnout přes jindy neproniknutelný závoj a zjistit, co dobrého či špatného je v následujícím roce čeká. Není divu, že si toto období v devatenáctém století tolik oblíbili autoři strašidelných příběhů v čele s Charlesem Dickensem a jeho Vánoční koledou.

Vánoce si zamilovali také filmaři, kteří do tohoto čarovného období zasadili nejeden příběh, od slzotvorné klasiky Život je krásný (1946) přes bláznivé, leč dojemné dobrodružství ukřičeného Kevina v Sám doma (1990) po nezapomenutelné Pelíšky (1999). A kouzlo Vánoc samozřejmě nenechali ladem ani tvůrci hororových filmů, které mohou být vítaným zpestřením v záplavě přeslazených vánočních pohádek. Níže uvádím přehled deseti povedených hororových kousků (plus dva krátkometrážní bonusy a jednu českou perličku mimo pořadí), jimiž si můžete zkrátit čekání na Ježíška nebo zpříjemnit sváteční dny, popřípadě nenápadně znechutit otravnou návštěvu.

Nejedná se o žebříček převzatý ze zahraničních webů. Všechny filmy jsem v minulosti sám viděl a během psaní článku jsem si všechny znovu pustil (ano, byla to zatraceně důkladná rešerše). Jedná se o výběr toho nejlepšího či nejpodivnějšího, takže tu nenajdete zábavné, avšak ničím výjimečné snímky jako Šťastné a krvavé (2023), Vánoční horor (2015) nebo Krvavé Vánoce (1984). Nicméně hodnocení je vždycky hodně subjektivní, proto jsem filmy neřadil podle vlastních preferencí, nýbrž jednoduše podle roku vzniku. U všech je připojený odkaz na Československou filmovou databázi, odkud jsem čerpal základní informace (původ, délka, režie) a kde si můžete prohlédnout i galerii k jednotlivým snímkům.

Horor/Thriller, USA, 1972, 88 min, Režie: Theodore Gershuny, ČSFD

Ačkoli by se snad dal nějaký příklad najít ještě hlouběji ve filmové historii, jedním z prvních vánočních hororů je bezpochyby více než půl století starý nízkorozpočtový kousek Silent Night, Bloody Night. Ten rozplétá děsivou minulost neštěstím stíhaného domu a jeho nynějšího majitele (jehož dědeček se zde kdysi upálil), který se rozhodne zchátralé obydlí konečně prodat. Záhy ale zjistí, že to nebude vůbec jednoduché. Hodně zvláštní a dobře vypointovaný film, v němž z každého záběru stříká nedostatek financí, nicméně to paradoxně vůbec nevadí, naopak tím vzniká specifická patina. Ačkoli nabídne i pár brutálnějších scén, nejedná se o klasickou vyvražďovačku. Zaujme především znepokojivou atmosférou, dobrou hudbou a originálně natočenými retrospektivními pasážemi. Spíše pro fajnšmekry a fanoušky žánru, ale proč nezkusit něco „nového“?

Horor/Thriller, Velká Británie, 1972, 91 min Režie: Curtis Harrington, ČSFD

Ve stejném roce jako americký Silent Night, Bloody Night se do kin dostal britský snímek Whoever Slew Auntie Roo? o osamělé tetičce Roo, která do svého honosného sídla jednou za rok pozve na Vánoce vybrané děti z nedalekého sirotčince. Sourozenci Chistopher a Katy se do téhle nóbl partičky letos (opět) nedostali (Chistopher je prostě zlobidlo), a tak na oslavu proniknou lstí a užívají si krásnou vánoční atmosféru. Postupně však vychází najevo, že v domě tetičky Roo není všechno tak idylické, jak se na první pohled zdá. Jedná se o poměrně komorní a celkem zvláštní snímek, který nápadně (někdy doslovně) odkazuje na pohádku o perníkové chaloupce a místo krvavých orgií sází na psychologii. Je možné, že dnešního diváka už bude tahle pomalá, přes padesát let stará pohádka pro dospělé drobet nudit, ale vydržte do konce, který je neskutečně děsivý a ukazuje, že ne každá stará opuštěná žena je čarodějnice. Někdy je prostě jen semletá životem.

Horor/Mysteriózní/Thriller, Kanada, 1974, 98 min, Režie: Bob Clark, ČSFD

Zatímco první dva snímky nepatří k nejznámějším, kanadské Black Christmas, které v roce 2024 slaví rovné půlstoletí od svého vzniku, si získaly pozornost i mimo sluje hororových maniaků, byť řadě diváků bude název povědomý spíše díky dvěma pozdějším remakům (2006 a 2019), jež originálu nesahají ani po ponožky se Santou. Black Christmas sledují příběh několika členek univerzitního sesterstva, které před Vánoci otravuje neznámý zvrhlík oplzlými telefonáty, to je ale jen předehra krvavějšího řádění. Zatímco část dívek odjede na svátky domů, několik jich zůstane v poloprázdném domě, kde jsou maniakovi vydány na pospas. Ačkoli o mordy není v Black Christmas nouze, nejde o samoúčelná jatka, jaká divákům začali filmaři servírovat v osmdesátých letech po úspěchu Pátku třináctého, nýbrž funkční prostředek, jak se postupným budováním napětí propracovat k děsivému závěru. Kromě záplavy barevných světýlek zaujmou Black Christmas také reflektováním témat nastolovaných tehdejším feministickým hnutím, zejména otázkou práva ženy rozhodovat o svém těle, své kariéře a svém životě. PS: Hodně pobaví zjištění, že stejný režisér má na svědomí i o devět let mladší rodinný vánoční film A Christmas Story (1983), který pronikl na seznam „1001 filmů, které musíte vidět, než umřete.“

Komedie/Fantasy/Horor, USA, 1984, 106 min, Režie: Joe Dante, ČSFD

Z Kanady se opět vraťme na jih do Spojených států, kde deset let po Black Christmasvznikl pravděpodobně nejznámější film z celého našeho žebříčku: Gremlins. Jen málokdo by neznal příběh roztomilého Gizma, který málem prožil spokojené Vánoce, jenže jeho adoptivní rodina nebyla schopná dodržet tři jednoduchá pravidla. Žádné ostré světlo, žádná voda a hlavně to nejdůležitější, nikdy nekrmit po půlnoci. Všechno se nepřekvapivě začne skoro okamžitě hroutit, to ale ještě nikoho netuší, jakou polízanici porušení pravidel rozpoutá. V devadesátkách jsem Gremliny sjížděl na VHS několikrát do roka a pokud si pamatuju, vždycky jsem vnímal především tu pohodovou, komediální rovinu. Postupem času jsem si však začínal čím dál víc všímat, jak brutální (od týrání Gizma přes scénu s mikrovlnkou po vražedné řádění gremlinů) a smutný (vysvětlení jedné z postav, proč nemá ráda Vánoce) ten film vlastně je. Pohodový rodinný biják? To zrovna. A popravdě takový ani původně být neměl. Scénář z pera Chrise Columbuse (ano, toho samého, co později natočil jedničku i dvojku Sám doma a první dva díly Harryho Pottera) byl mnohem krvavější a o lecčems vypovídá i jméno režiséra, jenž měl v tu dobu za sebou hororová béčka typu Piraňa (1978) nebo Kvílení vlkodlaků (1981). Teprve zásahem producenta Stevena Spielnerga se z Gremlinů stala vánoční „rodinná“ podívaná. Jak se mu to povedlo, posuďte sami.

Horor/Thriller, USA, 1984, 79 min (DC: 85 min), Režie: Charles E. Sellier Jr., ČSFD

V Americe roku 1984 ještě zůstaneme. Tehdy totiž vznikl dle mého názoru vůbec nejlepší vánoční horor, s chytlavým názvem Silent Night, Deadly Night. Jak každý dobře ví, Santa Claus se každé Vánoce vydává ze svého hnízdečka na severním pólu rozdávat dětem dárky. Dostanou je ovšem pouze ty, které byly celý rok hodné, což je zatraceně těžké. A ostatní? Ty čeká trest! Právě to se na Štědrý den od dědečka zavřeného v ústavu dozví malý Billy a záhy se na vlastní kůži přesvědčí, že na tom něco bude. Jeho rodiče totiž zavraždí lupič v santovském převleku. Ačkoli se zdá, že se Billy se svým štědrovečerním traumatem popasoval a vyrostl z něj slušný mladík, Vánoce mu k srdci nikdy nepřirostly a nemá rád, když někdo zlobí. Ačkoli na první pohled působí Silent Night, Deadly Night jako bohapustá vyvražďovačka, ve skutečnosti toho skrývá mnohem víc. Nejenže ukazuje, jak hluboce dokáže traumatický zážitek z dětství poznamenat lidskou duši a ovlivnit celý další život (zejména, když se člověku nedostane náležité terapie), ale nadnáší i otázky o zhoubnosti křesťanské víry v moralistického Boha, nepřípustnosti fyzických trestů, nebezpečnosti nočního bobování a rizik spojených s hluchotou. Film má skvělý spád, dobrou hudbu, kvalitní gore, silné poselství a hlavně a především bezchybnou montáž. Těm, jimž by Billyho vánoční dobrodružství nestačilo, doporučuji i druhý díl, který sice polovinu stopáže používá záběry z jedničky, ale v té druhé nabídne vskutku fascinující ukázku mimického herectví (není emoce, která by se nedala zahrát obočím).

Horor/Akční/Thriller, Francie, 1989, 87 min, Režie: René Manzor, ČSFD

Vánoční horory nejsou doménou pouze anglicky mluvících zemí. S jedním těžko zařaditelným přišli na konci osmdesátých let Francouzi. Snímek 3615 code Père Noël, který možná posloužil i jako nepřiznaná inspirace proslulé komedie Sám doma, zachycuje strasti malého Thomase, technicky nadaného milovníka akčních filmů, který na Štědrý večer zůstane sám v obrovském domě plném tajných chodeb a místností, s nahluchlým dědečkem a psem. Thomase nenapadne nic lepšího, než počíhat si na Pèreho Noëla, který je francouzskou obdobou Santa Clause, a natočit ho na video. Až do té chvíle se 3615 code Père Noël tváří jako celkem pohodový rodinný film. Pak ale začne jít do tuhého a Thomas musí s vánočním návštěvníkem bojovat o holý život. Přiznám se, že 3615 code Père Noël není můj nějak extra oblíbený film, avšak na seznamu si pro svou osobitost (nestandardní práce s kamerou, divné dialogy, snovost některých scén) i pro mimořádně znepokojivý závěr být zaslouží.

Komedie/Horor/Fantasy, USA, 1996, 89 min, Režie: Michael Cooney, ČSFD

Jediným filmem z devadesátých let, který se probojoval do hlavního výběru, je komediální šílenost o krutém vrahovi Jacku Frostovi (ne nejde o tu taškařici s Michaelem Keatonem), který při vězeňském převozu utrpí bizarní nehodu a promění se, ehm, ve sněhuláka. Díky tomu může konečně splnit to, co slíbil: pomstít se všem, kdo stáli za jeho dopadením a uvězněním. Tentokrát strach rozhodně nehrozí, úsměv ale ano. Fanoušky prcičkovské série zaujme ve své první filmové roli Shannon Elizabeth, která ani tentokrát nezůstane oblečená, třebaže v zimě to chvilku trvá. Ideální film pro kolektivní projekci, pokud už máte po krk tradičních vánočních večírků.

Akční/Komedie/Fantasy/Horor, Finsko/Norsko/Francie/Švédsko, 2010, 84 min, Režie: Jalmari Helander, ČSFD

U humoru ještě zůstaneme. Komediální, ačkoli kapku melancholický nádech má i severská bláznivina ze zasněžené finské pustiny Rare Exports. Jejími hrdiny jsou otec se synem (a pár jejich sousedů), kteří zůstali po smrti matky sami a s nadcházejícími vánočními svátky to na oba přirozeně doléhá víc než jindy. Jednoho dne se něco chytí do pasti, kterou otec nastražil poblíž domu. Jenže zvíře to není. Zatímco otec se obává že do jámy spadl nepozorný turista, chlapec je přesvědčený, že lapili nikoho menšího než Joulupukkiho, finskou obdobu Santy Clause, jen poněkud zlovolnější. Jelikož peněz není nikdy dost, otec a jeho kamarád se rozhodnou na podivném úlovku něco trhnout, to se ale neukáže jako nejmoudřejší nápad. Rare Exports nepotěší jen zprostředkováním mýtu o Joulupukkim, nýbrž i vtipným závěrem, který mě přivádí k přesvědčení, že toho s Finy máme společného víc, než by se zdálo.

Horor/Komedie/Fantasy, USA, 2015, 98 min, Režie: Michael Dougherty, ČSFD

Nenechte zemřít ducha Vánoc! Tak by se dalo shrnout poselství vánoční hororové komedie Krampus, která ukazuje, jak to dopadne, když se z Vánoc stane divadlo plné konzumu, přetvařování a falše. Pak stačí málo, aby pohár trpělivosti přetekl a nějaká nevinná duše přivolala Krampuse. Nápaditý film, v němž nechybí záhadná sněhová monstra či oživlé perníčky a který na mě navzdory humorným pasážím působí značně tísnivým dojmem. Potěší nejednoznačný závěr, který diváka nechá na vážkách ohledně toho, co se vlastně stalo. Bylo to jen varování jako ve Vánoční koledě, která v jedné z úvodních scén běží na pozadí v televizi? Možná. A možná také ne. Doporučuju pustit, až dorazí nějaká otravná návštěva.

Thriller/Horor/Komedie, Austrálie/USA, 2016, 89 min, Režie: Chris Peckover, ČSFD

Ačkoli v posledních osmi letech pár vánočních hororů vzniklo, kvalitou zrovna nevynikají. Žebříček proto uzavřeme australským kouskem Better Watch Out z roku 2016, jehož protagonisty jsou puberťák Luke, jeho kamarád Garrett a sympatická Ashley, chůva, která má na Luka dohlédnout, dokud se jeho rodiče nevrátí z večírku, a do níž je Luke tak trochu zakoukaný. Vymyslí proto dokonalý plán, jak starší dívku oslnit a dokázat jí, že už je velký chlapák. Celé se to ovšem šeredně zvrtne. Ačkoli i Better Watch Out nabídne pár humornějších scén, v první řadě se jedná o dobře vygradovaný, vizuálně působivý horor/thriller, který pravděpodobně i v tom nejmírumilovnějším divákovi podnítí touhu zavést právo na poporodní potrat.

MIMO POŘADÍ

Horor, Česko, 1999, 47 min, Režie: Filip Menzel, ČSFD

„S jídlem roste chuť.“ Úžasně bizarní, moderní adaptace pohádky o Otesánkovi vypráví příběh manželů Sánkových, kteří se v adventním čase dočkají toho největšího daru: adoptivního synka Oty, který má ale trochu problém s přejídáním. Neskutečně podivná záležitost s excelujícím Oldřichem Víznerem, která se odehrává v kulisách lehce dystopické vánoční Prahy a balancuje na hranici hororu, parodie, černé komedie a experimentální filmařiny. Těžko uvěřit, že něco takového vyrobila Česká televize. Obávám se, že dnes už by takhle extravagantní počin u koncesionářů tvrdě narazil a televize by se ho natočit nejspíš ani neodvážila. Devadesátky už jsou zkrátka pryč. Ideální film ke svátečnému hodování. Dobrou chuť!

BONUSY

USA, 1989, 23 min, Režie: Robert Zemeckis, ČSFD

Snad vůbec nejznámější epizoda z černohumorně moralistického seriálu Tales from the Crypt (Příběhy ze záhrobí), natočená pod taktovkou Roberta Zemeckise v době, kdy už za sebou měl Návrat do budoucnosti a před sebou Forresta Gumpa. Výborně vypointovaný, vtipný i děsivý příběh o manželce, která se na Štědrý večer stane černou vdovou, ale radost ze svobody jí kapku zhatí falešný Santa, který právě uprchl z ústavu pro duševně choré zločince.

Československo, 1991, 19 min, Režie: Igor Chaun, ČSFD

Dobře, i když jsem psal, že všechno, co doporučuju, jsem před psaním článku znovu viděl, Štědrý večer paní Hůlové z velice svérázného cyklu Velmi uvěřitelné příběhy jsem nakonec nedal. Popravdě, podíval jsem na to jednou před mnoha lety a od té doby to nedokážu dostat z hlavy. Pravděpodobně nejdepresivnější, přesto hluboce lidský vánoční příběh, který kdy kdo natočil. Ale stejně je Igor Chaun zrůda bez duše. Pokud se k projekci odvážíte, doporučuju předtím shlédnout pár dalších kousků z VUP, třeba Sousto s naprosto dechberoucím Josefem Abrhámem.

Máte nějaké další tipy na vánoční horory? Který z uvedených znáte, nebo si ho plánujete pustit? Napište do diskuze a hlasujte v anketě níže. Díky za přečtení a šťastné a veselé!