Článek
Medúzy patří k hojným obyvatelům moří a oceánů, existují ale i druhy obývající sladké vody. Typickým příkladem je medúzka sladkovodní (Craspedacusta sowerbii), invazní druh, který se z Číny rozšířil i na území České republiky. Medúzy jsou mimořádně rozmanité co do velikosti, tvaru i zbarvení. Zatímco u těch nejmenších měří zvon v průměru sotva jeden milimetr, a jsou tak skoro neviditelné pouhým okem, u největších dosahuje průměru přes jeden metr a chapadla mohou být dlouhá až několik desítek metrů. Za největší medúzu na světě bývá považována talířovka obrovská (Cyanea capillata). Nejprve ale trochu obecněji.
Medúzy a polypi
Stejně jako jiné medúzy patří i talířovka do kmene žahavci (Cnidaria), který se vyznačuje řadou pozoruhodných znaků. Tím nejtypičtějším, který mu dal i české jméno, je přítomnost žahavých buněk (cnidocytů či knidocytů) s vymrštitelným vláknem, které je svinuté uvnitř buňky. Jakmile se těla v místě, kde se nacházejí žahavé buňky, dotkne cizí předmět, vlákno opatřené háčky se vymrští a zabodne do tkáně kořisti či dotěrného predátora. Vláknem se do těla následně vstříkne směs toxinů, které způsobí ono požahání.
Dalším charakteristickým znakem žahavců je také střídání dvou životních fází, které se od sebe značně liší. Žahavci mohou nabývat buď podoby polypů, kteří žijí přisedle a rozmnožují se pučením, tedy nepohlavně, nebo medúz, což je pohyblivé, plovoucí stádium schopné pohlavního rozmnožování, které má oproti polypovi i bohatší smyslovou soustavu (vedle chemického a mechanického smyslu se přidává i optický a statokinetický).
Životní cyklus žahavců.
Pro medúzu je typické tělo ve tvaru zvonu, kterému se říkám umbrella (horní část je exumbrella, spodní subumrella) a z nějž vybíhají chapadla. Obě formy se liší i podobou trávicí soustavy. Zatímco polyp má láčku, u medúzy najdeme soustavu trubiček a kanálků (stále ale jen jeden ústní otvor). S polypy a medúzami se pojí klasická otázka „vejce, nebo slepice“, tedy, které stádium bylo první. V současné době se zdá, že nejprve existovali polypi a stádium medúzy se objevilo až později.
Nicméně ne každý žahavec má obě stádia, popřípadě jedno může výrazně převažovat nad druhým. Typickým příkladem skupiny, jejíž zástupci tráví celý život přisedle a nevytvářejí medúzy, jsou korálnatci (Anthozoa), mezi něž patří třeba koráli nebo sasanky. Opačným extrémem jsou medúzovci (Scyphozoa), u nichž sice stadium polypa často existuje, ale velikostně za medúzou značně zaostává a slouží primárně k odškrcování (strobilaci) medúz. A právě mezi medúzovce se řadí i vizuálně působivý řád talířovky (Semaeostomeae), včetně talířovky obrovské.
Zvon jako hrom
Talířovka obrovská nepatří k nikterak vzácným druhům. Jejím domovem jsou chladné oblasti Tichého i Atlantského oceánu a běžná je v Severním či Baltském moři, takže i v blízkosti evropských břehů. Její radiálně symetrické tělo je tvořeno z 94 procent vodou a platí pro ni výše uvedený popis vztahující se k medúzám obecně. Oplození je vnější a vajíčka zůstávají připojena k tělu až do fáze, kdy se promění v larvu, které se říká planula (stejně jako u všech žahavců). Planula se následně oddělí a na vhodném substrátu vytvoří polypa, který následně popsaným způsobem (nepohlavně) produkuje nové medúzy.
Zvon medúzy, který může nabývat různých barev od růžové přes červenou po zlatou či hnědou, je rozdělen do osmi nápadných laloků. Ústní otvor najdeme na spodní straně zvonu a je obklopen osmi svazky chapadel, přičemž v každém svazku jich bývá kolem sto až sto padesáti, podle některých údajů i dvě stě(celkem tedy až 1 600). V nich se nacházejí žahavé buňky, kterými talířovka paralyzuje kořist, kterou tvoří převážně ryby, nebo jimi dává za vyučenou nenechavým predátorům.
Talířovka obrovská (Cyanea capillataca) vyfotografovaná u kanadských břehů.
Velice zajímavé výsledky v souvislosti s chapadly talířovky přinesla studie publikovaná v loňském roce, která zkoumala, jak dlouho se po oddělení od těla zachovává jejich schopnost požahat či paralyzovat ryby a jiné tvory, kteří na ně v moři náhodou narazí. (Zní to jako super zábava, ale je to důležité třeba z hlediska rybolovu – pokud se medúzy přemnoží, mohou být po uhynutí většího počtu jedinců některé oblasti zamořené plovoucími pozůstatky, které mají negativní dopad na zdejší populace ryb či korýšů). Pokusy probíhaly na žábronožce solné a ukázaly, že chapadla si plnou funkci zakovávají ještě více než tři týdny po oddělení od těla – přesněji 24 dní, poté jejich schopnost ublížit náhodnému „kolemplovoucímu“ prudce klesá.
Nejpozoruhodnějším znakem talířovky obrovské je však její velikost, jak koneckonců naznačuje i český název, byť rozměry se v různých oblastech a u různých populací výrazně liší. Zatímco někde talířovky zdobí zvon o průměrů deset až dvacet centimetrů, v případě největších jedinců až dva metry. Ještě úžasnější je délka chapadel, která u rekordního jedince údajně dosahovala více než šestatřiceti metrů, což znamená, že talířovka obrovská řadí spolu s pásmovkou velkou (o které jsem psal nedávno) či trubýšem pochybným (a samozřejmě plejtvákem) k nejdelším živočichům na Zemi.
Literární hrdinka
Vzhledem k hojnosti talířovky obrovské se s ní mohou setkat také potápěči, nicméně kontakt nebývá zdaleka tak dramatický jako u některých jiných medúz, například čtyřhranek. Obvykle dojde jen podráždění či zarudnutí pokožky, bolesti, pálení a otoku. Žádný smrtelný případ dosud zaznamenán nebyl, tedy pokud zůstaneme ve skutečném světě. V tom literárním se totiž talířovka obrovská předvedla z docela jiného úhlu, a to v povídce Lví hříva (The Adventure of the Lion's Mane) od A. C. Doyla. (Následující text vyzradí pointu povídky, proto zbytek tohoto a následující odstavce přeskočte, pokud nechce přijít o překvapení), která je zajímavá už je tím, že ji vypráví sám Sherlock Holmes, nikoli jeho přítel Watson, jak bývá zvykem. Povídka se točí kolem muže, který na osamělém pobřeží záhadně přijde o život a před smrtí stihne pouze vykřiknout „lví hříva“.
Talířovka obrovská, v angličtině známá jako „lví hříva“
Sherlock se případu přirozeně ujme, zkoumá různé teorie, ale záhadě ne a ne přijít na kloub. Zlomovým bodem se nakonec stane, když na shodném místě něco podobného postihne dalšího muže, který sice přežije, ale není schopen vypovědět, co se přihodilo. V tu dobu už ale Shelock, který se s ostatními vypraví na pláž, tuší, co je příčinou všech potíží a jediný pohled mu to potvrdí. Ocituje přímo český překlad Evy Kondrysové:
„Cyanea!“ zvolal jsem. „Cyanea! Pohleďte, lví hříva!“
Podivná věc, na kterou jsem ukazoval, vypadala skutečně jako zcuchané žíně, vytržené lvovi z hřívy. Na skalním výstupku asi tři stopy pod hladinou se vlnilo a vibrovalo podivné chundelaté stvoření, mezi jehož pískově zbarvenými vrkoči se třpytily stříbrné praménky. Celé se to pravidelně v pomalém rytmu nadýmalo a smršťovalo.
(…)
Cyanea capillata je ten škůdce zván plným jménem a pro člověka představuje stejně smrtelné a mnohem trýznivější nebezpečí než kobří uštknutí. Dovolíte-li, přečtu vám tento stručný výňatek:
Zahlédnete-li při koupání volně se vznášející změť pískově zbarvených blan a vláken, připomínající velké hrsti lví hřívy a stříbrných papírků, mějte se na pozoru, neboť to jest obávaná CYANEA CAPILLATA. (382–4)
Ano, tím zloduchem tentokrát nebyl žádný křivák z masa a kostí, nýbrž „hrozivý“ žahavec, jehož obecné jméno v angličtině zní Lion's mane jellyfish, tedy lví hříva. Pro zajímavost dodejme, že stejně se v angličtině jmenuje také houba korálovec ježatý (Hericium erinaceus).
Informace o povídce, včetně původních ilustrací, naleznete ZDE.
Pestré příbuzenstvo
Talířovka obrovská je jen jedním z druhů řádu talířovky. Její nejbližší příbuznou je talířovka Lamarckova (Cyanea lamarckii), s níž byla talířovka obrovská kvůli značné podobnosti i překryvu areálů výskytu v minulosti zaměňována, nebo byly dokonce považovány za jeden a tentýž druh. Talířovka Lamarckova je však menší a bývá zabarvená spíše do modra. Odlišnost obou druhů později potvrdila i genetická analýza.
Talířovka svítivá (Pelagia noctiluca).
Asi nejznámější talířovkou je talířovka ušatá (Aurelia aurita), které je opět běžně k vidění v Atlantském i Tichém oceánu, a to i u jihoamerických břehů. Velice zajímavá je rovněž talířovka svítivá (Pelagia noctiluca), která je, jak její jméno naznačuje, schopná bioluminiscence. Na rozdíl od předchozích talířovek vyhledává spíše tropické a subtropické oblasti a spatřena byla i ve Středozemním moři. Její žahnutí opět způsobuje různé vyrážky, zarudnutí, dlouhotrvající bolest či otok, ale smrtící hrozbu nepředstavuje. Stejně jako pro jeí příbuzné u ní ale platí, že chapadla si žahavou schopnost zachovávají i po oddělení od těla. Zajímavé na talířovce svítivé je, že v jejím životě schází fáze polypa.
Zdroje:
Holst, S., & Laakmann, S. (2013). Morphological and molecular discrimination of two closely related jellyfish species, Cyanea capillata and C. lamarckii(Cnidaria, Scyphozoa), from the northeast Atlantic. Journal of Plankton Research, 36(1), 48–63. https://doi.org/10.1093/plankt/fbt093
Petrusek, A. (2020) Medúzka sladkovodní: rosolovitý návštěvník z Číny. Živa, č. 5. Online: https://ziva.avcr.cz/files/ziva/pdf/meduzka-sladkovodni-privandrovalec-z-ciny.pdf
Sigurdsson, G., Lüskow, F., Gislason, A., & Svavarsson, J. (2024). The potential of detached lion’s mane jellyfish Cyanea capillata tentacles to injure aquaculture fish. Aquaculture Environment Interactions, 16, 263–266. https://doi.org/10.3354/aei00488
Smrž, J.: Základy biologie, ekologie a systému bezobratlých živočichů. Karolinum, 2013.
Trevett, A., Sheehan, C., Wilkinson, A., & Moss, I. (2019). Lion’s mane jellyfish (Cyanea capillata) envenoming presenting as suspected decompression sickness. Diving and Hyperbaric Medicine Journal, 49(1), 57–60. https://doi.org/10.28920/dhm49.1.57-60
Stránka talířovky obrovské v online encyklopedii Animal Diversity Web: https://animaldiversity.org/accounts/Cyanea_capillata/
O medúzách a jiném zooplanktonu: https://www.whoi.edu/ocean-learning-hub/ocean-topics/ocean-life/jellyfish-other-zooplankton/
Jazykový koutek aneb není polyp jako polyp: https://prirucka.ujc.cas.cz/?id=polyp_1
Povídku Lví hříva si můžete přečíst například v knize Poslední poklona Sherlocka Holmese, jejíž elektronická verze je zdarma dostupná na stránkách Městské knihovny v Praze: https://search.mlp.cz/cz/titul/posledni-poklona-sherlocka-holmese/3347679 (z této verze pochází i citovaná ukázka)
