Článek
Hledání života ve vesmíru má tendenci zaměřovat se na obyvatelná prostředí. Co to ale udělat jinak? Zjistit, že obyvatelný svět je bez života a život tam poslat ze Země?
Vypadá to silně neeticky. Jenomže, jak řekl astrobiolog profesor Charles Cockell z University of Edinburgh ve Velké Británii: „Biologické studium neživosti se zdá být kontraintuitivní, protože biologie je studiem života.“
Ve své publikaci v časopise Astrobiology Cockell argumentuje, že zaměření se výhradně na živé světy opomíjí obrovské a potenciálně využitelné procento vesmíru. Ohromující velké prostory mezi planetami jsou pravděpodobně bez života.
Průzkum světů bez života by mohl vědcům pomoci zjistit, jaké procento vesmíru je neobyvatelné, jaký podíl je potenciálně obyvatelný, ale chybí mu život, a zda existují světy, které jsou částečně prázdné a částečně pokryté životem.
Dokonce i Země, o které se domníváme, že se hemží životem, je z velké části neobyvatelná, s tenkou biosférou umístěnou na povrchu, ale z velké části mrtvým vnitřkem, napsal Cockell.
Ani vznik života na Zemi není zcela prokázán. Mohl být na Zemi „dopraven“ buď jinou civilizací, anebo pravděpodobněji nějakým kosmickým objektem. Pokud bychom tohle věděli, etické problémy by nebyly to, co by nám v rozsévání života ve vesmíru bránilo. Vlastně bychom do vesmíru vypustili život, který jsme z vesmíru dostali.
Mrtvé světy by mohly pomoci poskytnout vědecký vhled do základních otázek, jako jsou hranice toho, kde ještě může existovat život a jak živé organismy mohou kolonizovat neobydlené oblasti.
Tyto světy bez života by mohly poskytnout studium o vývoji života v podstatě od nuly.
Pokud by vědci uvolnili malé množství mikrobů do prostředí bez života, mohli by zjistit, jak rychle se organismy šíří, v jakém pořadí různé druhy přebírají vládu, jak živé organismy mění chemii planety a jak se nakonec vyvinou. Například bakterie, které by byly dodány na Mars a přežily a množily se, by se mohly stát základem pro vyšší organismy a mohly by být produktivní pro plodiny.
Pokud by se ukázalo, že vodní hlubiny Jupiterovy Europy nebo Saturnova Enceladu jsou bez života, možná by mohlo být poučné vypustit do nich bakterie a monitorovat je v obrovském časovém rozpětí, například 10 000 let.
Problémem je smlouva, která chrání jiná místa ve Sluneční soustavě před kontaminací, Smlouva o kosmickém prostoru z roku 1967, podepsaná Spojenými státy, Sovětským svazem a Velkou Británií a odsouhlasená všemi zeměmi na světě, které cestují do vesmíru.
Nejprve je důležité ujistit se, že cizí svět nebo prostředí je skutečně bez života, než ho potenciálně a navždy změníme.
V roce 2019 narazil izraelský lunární přistávací modul Beresheet do povrchu Měsíce a ztroskotal. Nesl náklad několika tisíc želvušek, odolných organismů, schopných přežít v mimořádně extrémních podmínkách.
Želvušky byly několikrát vzaty do vesmíru, kde přežily i vystavení vesmírnému vakuu. Želvušky na Měsíci jsou pravděpodobně mrtvé, ale, kdo ví?
Málokdo si myslel, že sopečné hydrotermální průduchy na dně oceánu by mohly být obyvatelné, dokud podmořský průzkum neukázal, že překypují organismy. Taková místa pomohla předefinovat naše chápání toho, kde mohou živé organismy přežít, a ukázat nám život tak, jak ho neznáme.
