Článek
„Čistá energie“ obvykle odkazuje na zdroje energie, které při svém provozu neprodukují žádné emise skleníkových plynů. To neznamená, že mají nulový dopad na životní prostředí.
Žádná energie vyrobená na Zemi není „čistá“. Dokonce ani sen lidstva, Slunce na Zemi, syntéza deuteria a tritia, není čistá energie, i když se tomu nejvíc přibližuje. Navíc, jak jsme se v poslední době dočetli, ITER (International Thermonuclear Experimental Reactor), nejdražší vědecký experiment všech dob, se může zpozdit až do roku 2050.
Náklady se mají zvýšit o 20 až 40 miliard eur (504 miliard až 1,1 bilionu korun). Přesto je to pouze experimentální projekt, nemá vyrábět energii pro komerční použití.
ITER se staví v jihofrancouzském Cadarache již 17 let. Členové projektu jsou Čína, Evropská unie, Indie, Japonsko, Korea, Rusko a USA. Předpokladem je, že až se tokamak v ITERu dostaví, bude zastaralý a na světě bude dávno existovat lepší a funkční zařízení na jadernou fúzi. Kromě toho, ve Francii se nespěchá. V pátek na stavbě najdete nejvýš hlídače, v pátek na ITERu Francouzi nepracují.
Problémy v ITERu jsou i v dodávkách jednotlivých komponentů, které dodávají jednotlivé státy. Například obyčejné šrouby z jedné země „nepasují“ do výrobku z jiné země.
Dobře. Opusťme jadernou fúzi a věnujme se skupině technologií, které mají produkovat takzvanou čistou energii. Nebudeme se zabývat tím zásadním, že solární energie v noci a v zimě nefunguje, nebo že je bezvětří.
Pod pojem čistá energie můžeme zahrnout vodní energii, geotermální, solární, větrnou, jadernou a za určitých okolností i bioenergii. Připočtěme i energii z vln oceánů.
Bioenergie není zdaleka tak čistá, jak se někteří lidé domnívají. Rostliny odebírají CO2 z atmosféry, jenomže jejich spalováním se stejný uhlík vrací do ovzduší.
Tyto energie jsou „čisté“ s ohledem na změnu klimatu, protože na rozdíl od pálení uhlíku z fosilních paliv nevypouštějí skleníkové plyny, hlavně oxid uhličitý. Nevypouštějí je přímo. Jenomže můžeme je označit jako zdroje bez uhlíku?
„Klíčové slovo je přímo,“ říká doktorka Jennifer Morrisová, Ph.D., hlavní vědecká pracovnice ve Společném programu MIT pro vědu a politiku globálních změn a Energetickou iniciativu MIT. I když během provozu neprodukují emise, všechny technologie mají vždy emise spojené s jejich výrobou.
Při výrobě jsou vždy na všech úrovních obsaženy emise. A samozřejmě při likvidaci již nefunkčního zařízení rovněž. Neexistuje nic takového jako skutečný, dokonale čistý zdroj energie.
Jaderné elektrárny produkují nebezpečný odpad. Ani těžba uranu není bez emisí. Stejně tak obohacování uranu pro elektrárny. Těžba nerostů potřebných pro stavbu baterií nebo solárních panelů může urychlit odlesňování, znečištění pitné vody, které začíná být nedostatek a zhoršovat životní prostředí mnoha způsoby.
Uhelné elektrárny vypouštějí chemický kouř, který zhoršuje kvalitu ovzduší. Těžba uhlí může znečišťovat vodní cesty a půdu. Čerpání zemního plynu může kontaminovat podzemní vody. Ropa rovněž. Nebylo by to poprvé, kdy těžba ropy znečistila moře na desítky let.
Máme tu ještě rozdíl mezi čistou a obnovitelnou energií. Obnovitelná energie pochází z vody, větru a Slunce. Předpokládejme, že tyto zdroje vydrží až do skonání lidstva. A pak je tu „čistá“ energie. Uranu je na světě zatím dostatek, ale nebude tu navěky, není to obnovitelný zdroj.
Je známo, že vyčištění planety od emisí je dobré pro lidské zdraví, ale zároveň otepluje planetu. Kterým směrem se za několik desetiletí bude ubírat vývoj energie pro příští generace?
https://sciencebusiness.net/news/iter-fusion-project-confirms-more-delays-and-eu5b-cost-overrun
https://ourworldindata.org/safest-sources-of-energy
https://www.nrel.gov/docs/fy21osti/80580.pdf
