Článek
Když na někoho „leze“ nějaká choroba a člověk se necítí dobře, obvykle, než jde k lékaři, si „vygůglí“ nějakou diagnózu. Pak k lékaři opravdu zajde. Jenomže se najdou tací, kterým rady na internetu stačí a začnou se léčit sami. Ať už jde o psychické nebo fyzické zdravotní problémy. Někdy je to neškodná záležitost, jindy může jít o závažný problém.
Tendence vlastních diagnóz se rozšiřuje, zvláště mezi mladými lidmi. Ti používají málo odborných článků, spíš si diagnózu najdou na sociálních médiích, kde jim někdo „poradí“, protože to „už měl také“, nebo, což je ještě horší, informace najdou na platformě TicTok. Tento trend narůstá a zřejmě narůstat bude.
Proč trávit čas cestou k lékaři a tam mrtvě koukat do mobilu, než na pacienta přijde řada? Navíc na internetu se dnes dá najít všechno. Jenomže to nemusí být pravda. Lidé si vůbec neuvědomují, že lékař studoval šest let a pak musel prodělat atestaci po minimálně třech letech praxe. Do té doby pracoval pod dohledem zkušeného lékaře, který za něj ručil.
Znepokojivé je, že většina samozvaných odborníků nemá žádné školení ani zkušenosti s diagnostikou závažných poruch duševního nebo fyzického zdraví. Zato jim lidé začínají věřit víc než lékařům.
Typickému člověku to ulehčuje život. Problémy, jako jsou dlouhé čekací doby, nutnost se objednat a nedůvěra ve zdravotní péči nahrazuje pohodlí a jistota, že lidé postupují správně. Dalším problémem je ztráta důvěry ke konkrétnímu lékaři. Dnes lékař musí rychle prohlédnout velké množství pacientů a nemůže se jedinci věnovat tak, jak by chtěl i měl. To neposkytuje žádnou příležitost vybudovat si vztah se svými pacienty. Kromě toho lidé hledají spojení a komunitu.
Začíná se prosazovat umělá inteligence. Ta vyhledá informace na dostupných webových stránkách bez autorských poplatků, a tím vlastně jako prioritu může použít to nejhorší, co najde. Ne ve všech případech, ale může zkombinovat některé lékařské poznatky s bludy, které člověku mohou uškodit.
Problém spočívá v nedostatku kvalitních zdravotních informací online a neschopnosti lidí tyto informace přesně interpretovat. Pokud jsou špatné informace zkombinovány s malou zdravotní gramotností lidí, dostaneme recept s dezinformacemi.
Autodiagnostika může mít i své výhody. Odpovědný člověk, chystající se k lékaři, najde na odborných stránkách informace, které se hodí na jeho stav a může je prokonzultovat s lékařem. Otázkou ale je, jestli to vůbec bude lékaře zajímat. Obvykle nemá na moc řečí čas a pokud je to erudovaný odborník s velkou praxí, nebude se o nemocech bavit s nějakým laikem, přestože digitální autodiagnostika může zvýšit šance na přesnější a rychlou diagnózu.
Vyhledávání zdravotních informací online může signalizovat pocit vlastnictví vlastního zdraví a přispívat k produktivnější a transparentnější konverzaci. Spolupráce může vést k rychlejší diagnóze a větší oboustranné důvěře.
Lékaři se budou muset smířit s tím, že lidé budou čím dál více hledat odpovědi online. Bude třeba zaměřit se spíš na proces než výsledek, naslouchání a odhalování poznatků. Konečné rozhodnutí ale musí být vždy na lékaři.
Platformy sociálních médií, na které se pacienti obracejí kvůli informacím a komunitě, ukazují mezery v systému zdravotní péče. Lidé potřebují dostupné informace o svém zdraví a místo, kde mohou hledat pocit společenství a sounáležitosti.
Budoucnost našeho zdravotnictví tkví v tom, že pacient musí být na prvním místě. Jinak lidé začnou navštěvovat webové stránky, kde jsou zavádějící a nesprávné informace. Majitelům těchto stránek jde o výdělek a vůbec je nezajímá, jestli svými radami někomu ublíží. Jsou weby, které kvůli zvýšení čtivosti budou jako léčbu nabízet úplné nesmysly a pokud jim lidé uvěří, mohou si poškodit zdraví.
Závažné zdravotní problémy nevyřeší léčitel bez vzdělání ani babka kořenářka. Vždy je potřeba použít moderní vědu, aby pacient měl tu nejlepší péči a nakonec neskončil vinou amatéra ve velkých problémech.
