Článek
Polovina mokřadů na planetě je vyschlá nebo degradovaná a jejich zavodnění by mohlo v tomto století omezit více emisí skleníkových plynů, než obnova globálních lesů.
Množství skleníkových plynů emitovaných mokřady závisí na množství vody v nich. Když je mokřadní půda pokryta vodou, emituje velké množství metanu. Když jsou mokřady suché, vypouštějí méně metanu, ale odumřelé rostliny a další organismy v nich se rozkládají a uvolňují oxid uhličitý a oxid dusný.
Zemědělství a rozvoj měst jsou odpovědné za odvodnění většiny mokřadů. Dlouhodobé sucho může také vysušit další mokřady, říká profesor Zhenzhong Zeng, Ph.D.
Profesor Zhenzhong Zeng, Ph.D., z Southern University of Science and Technology v Číně a jeho kolegové vypočítali přesnou hladinu vody, při které mokřady produkují nejméně nežádoucích emisí.
Výzkumníci vzali v úvahu 3704 záznamů o hladinách vody a emisích z mokřadů po celém světě, včetně rašelinišť ve Velké Británii, Indonésii, bažin v Číně a záplavových oblastí na jihovýchodě USA.
Zjistili, že množství uhlíku, uloženého v mokřadech, kompenzuje téměř všechen metan emitovaný v době, kdy je hladina vody několik centimetrů pod zemí. V tropických mokřadech by emise byly nejnižší s mírně vyšší hladinou vody.
Vědci odhadli, že obnova více než 4 milionů kilometrů čtverečních degradovaných mokřadů na světě na ideální úroveň vody by do konce století zabránila emisím až 650 miliard oxidu uhličitého, a to by bylo větší snížení, než při projektu obnovy lesů, ke kterým se zavázaly země celého světa.
Prevence degradace neporušených mokřadů by do konce století zabránilo dalším emisím o 150 až 650 miliard tun.
Nevhodnější oblasti pro snížení emisí obnovením mokřadů jsou Sibiř, Kanada, Kongo, Brazílie a Indonésie.
„I když mokřady plně neobnovíme, ale dosáhneme jen určitého pokroku ve zvyšování hladiny vody v nich, můžeme mít velice dobré výsledky se snížením skleníkových plynů. Samotná rašeliniště ukládají více uhlíku, než všechny světové lesy,“ píše Joseph Holden, Ph.D., z University of Leeds ve Velké Británii.
„Obnova mokřadů konkuruje jiným způsobům využití těchto pozemků, ale k účinné obnově dochází.“ To je názor profesora Chrise Evanse, rašelištního biogeochemika z britského Centra pro ekologii a hydrologii. Chris Evans v Evropě vede projekt, který zkoumá způsoby, jak obnovit mokřady, aniž by došlo k vytlačení zemědělství, a to pěstováním potravin na rašeliništích.
Čína má nový zákon, který má do roku 2025 chránit více než polovinu svých mokřadů.
V USA bobři, téměř vyhynulí a dnes chránění, pomáhají přehrazovat vodní toky a zavodňovat mokřady.
