Článek
Vikingové oslavovali polární záři, protože to pro ně znamenalo, že jejich bůh Ódin poslal valkýry - obvykle zobrazované jako bojovnice jedoucí na okřídlených koních po obloze - aby odvezly duše padlých válečníků do Ódinovy síně Valhalla.
Podle cestovatelského webu Norwegian Travel Vikingové věřili, že polární záře je světlo odražené od bojového brnění valkýr.
Jiné severské legendy naznačují, že polární záře byla dechem vojáků, kteří zemřeli v bitvě, uvádí cestovatelský web Norweigan Coastal Express, Hurtigruten.
Mnoho severoamerických indiánských kmenů má vlastní vysvětlení polární záře. Podle cestovatelského webu Aurora Zone indiáni kmene Cree věří, že polární záře jsou duchové zesnulých, kteří se snaží komunikovat se svými blízkými, kteří jsou stále na Zemi.
Zvláštní poetický mýtus o polární záři pochází z Finska, kde se věřilo, že světelnou show vytvořila bájná ohnivá liška, která sprintovala po sněhu tak rychle, že způsobila, že jiskry vyletěly vzhůru a zapálily oblohu.
Jak vlastně polární záře vzniká?
Na Zemi se polární záře typicky vytvářejí v polárních oblastech, kde podél uzavřených siločar vlastního magnetického pole planety pronikají do atmosféry nabité částice.
Jde o nepravidelné, proměnlivé elektromagnetické záření vytvářené v atmosféře a ionosféře tokem nabitých částic z okolního prostoru. Typickým zdrojem nabitých částic z vnějšího prostředí je sluneční vítr.
Energetické částice ve výškách okolo 90 km způsobují světelné efekty. Někdy reagují již ve výšce několika set kilometrů nad povrchem Země. Magnetické pole Země pak přesměruje částice směrem k severnímu a jižnímu pólu.
V aktivní oblasti energetické částice reagují s neutrálními atomy, které po zahřátí absorbují energii, takzvaně excitují. To znamená, že se elektrony přeskupí z nižšího energetického stavu do vyššího. Jak elektrony klesají zpět do svého nižšího energetického stavu, přebytečná energie je emitována (vyzařována) jako světlo.
Podobné záře se mohou vytvářet i u nebeských těles, která nemají magnetické pole, ani atmosféru. Tam ale nejsou vázány na polární oblasti a nebudeme tomuto jevu říkat polární záře.
Polární záře se vyskytují v široké škále barev. Od zelené přes růžovou až po modrou a fialovou.
Zemská atmosféra je přibližně ze 78 % tvořena dusíkem, 21 % kyslíkem, 0,93 % argonem a 0,04 % oxidem uhličitým. Náš vzduch také obsahuje stopová množství neonu, helia, metanu, kryptonu, ozonu a vodíku a vodní páru.
Nejběžnější barvou polární záře je zelená.
Zelené polární záře obvykle vznikají, když se nabité částice srazí s vysokou koncentrací molekul kyslíku v zemské atmosféře ve výškách kolem 90 až 300 kilometrů, podle Kanadské kosmické agentury (CSA). Zelená barva má obvykle více odstínů.
Zelenou polární záři také vidíme lépe než jakoukoli jinou barvu, protože lidské oko je nejcitlivější na zelené barevné spektrum.
Červené polární záře jsou méně časté a jsou obvykle spojeny s intenzivnější sluneční aktivitou. Vznikají, když sluneční částice reagují s kyslíkem ve vyšších nadmořských výškách, obvykle kolem 300 až 400 km, podle CSA.
V této výšce je kyslík méně koncentrovaný a je excitován na vyšší frekvenci (vlnové délce), takže červené barvy jsou viditelné. Červené polární záře jsou často vidět na vyšších okrajích.
Modré a fialové polární záře jsou ještě méně časté a také mají tendenci objevovat se v obdobích vysoké sluneční aktivity. Modrá a fialová polární záře bývá viditelná ve spodních částech.
Tyto barvy vznikají, když se sluneční částice srazí s dusíkem v zemské atmosféře ve výšce 100 kilometrů nebo méně, podle cestovní kanceláře polární záře The Aurora Zone.
Žluté a růžové polární záře jsou vzácné a jsou spojeny s vysokou sluneční aktivitou. Tyto barvy jsou výsledkem směsi červené barvy se zelenou nebo modrou.
