Článek
Egypťané věřili, že tělo obsahuje několik duší, z nichž nejdůležitější jsou Ba a Ka. Aby mohl člověk žít posmrtně, musely se jeho duše v hrobce znovu spojit s tělem mumie. Proto mumifikovali faraony. Dnes, po pár tisíciletích, už tomu sice nevěříme, ale existuje moderní ekvivalent víry v nesmrtelnost.
V současné době jsou běžně zmrazována zvířecí embrya a mnoho typů buněk, které potřebujeme na nějaký čas uchovat a po rozmražení znovu použít. U mnoha typů buněk a tkání kryokonzervace funguje.
Představte si scénu, jak vystřiženou ze sci-fi: Na smrtelné posteli je člověk zmražen a poté uchován, aby mohl být v budoucnu oživen. Ale bylo by to možné? V knize „Proč umíráme: Nová věda o stárnutí a hledání nesmrtelnosti“ zkoumá nositel Nobelovy ceny za biologii profesor Venki Ramakrishnan desítky let trvající snahu o kryonickou konzervaci lidí a problémy s tím spojené.
Profesor píše: „Mohla by však smrt sloužit nezbytnému biologickému účelu? Jaká je společenská a etická cena za snahu žít věčně?“
Na počátku 60. let 20. století skupina nadšenců rozvinula koncept zmrazení lidí ihned po jejich smrti. Účelem bylo oživit je, až se najde léčba na nemoci, které vedly k jejich smrti.
Transhumanisté tvrdí, že lidé se jednou přemění do bytostí s mnohem lepšími schopnostmi. Nechtějí, aby lidstvo skončilo dříve, než přijde na způsob, jak uchovat naši mysl a vědomí v nějaké jiné formě. Podle jejich názoru mohou být inteligence a rozum lidí jedinečné ve vesmíru. Koneckonců, jaký smysl má vesmír, když neexistuje žádná inteligence, která by ho ocenila?
Transhumanisté se spokojí s tím, že jim zmrznou jen mozky. To zabírá méně místa a stojí méně peněz. Navíc by mohlo být rychlejší naplnit nemrznoucí směs přímo do mozku po smrti, což by zvýšilo šance na úspěšné uchování.
Někdy v dalekém budoucnu, až se vyvine vhodná technologie, bude podle transhumanistů možné stáhnout informace z rozmraženého mozku do nějaké entity, která to umožní. Tak se obnoví vědomí a vzpomínky.
Tím vlastně říkají, jak moc jsou závislí na dnešní nedokonalé civilizaci, která se musí vyvinout, aby mohla být jejich teorie využita. Přesto se najde dost lidí na světě, kteří jsou ochotni zaplatit a umřít s nadějí na „věčný život“.
Utopie? Sci-fi? Není snad vyloučeno, že si taková entita jednou tělo může „vypůjčit“ a převtělit se do něj? Je snad vyloučeno, že to nemůže být tělo jakékoliv bytosti?
Jenomže veškerá kognitivní činnost těla (činnost ovlivněná vůlí) je soustředěna do mozkové kůry. Mysl je sídlem vzpomínek, vědomí a uvažování. Otázkou tedy je, jestli cesta kryonického průmyslu není slepou uličkou a není to jen dobrý obchod pro kryonické společnosti.
Z čistě vědeckého hlediska je zřejmě lepší utrácet peníze, dokud jste naživu.
