Článek
Rovnodennost nás letos čeká v pátek 20. března po 15. hodině, a historicky se dokonce stalo, že přišla o den dříve – tedy 19. března. Možná jde jen o drobnost, ale úvodní perex za mne přesně vystihuje dění tohoto týdne.
Ne všechno je totiž tak, jak má být. I ve veřejném prostoru platí, že věci nejsou vždy takové, jak jsme se je kdysi učili. Ústava jednou znamená to, podruhé ono. Co bylo včera nepřijatelné, je dnes možné. A co bývalo silným slovem, se časem obrousí do věty téměř všední.
Ve čtvrtek na Letné zažili sportovní smutek – po porážce Sparty s Alkmaarem 0:4. A v sobotu se ukáže, zda přijde i smutek občanský. Počasí nemá být zrovna přívětivé, a tak se nabízí stará otázka s malou úpravou: být, či nebýt na Letné?
Spolek Milion chvilek pro demokracii svolává lid. Původně se mluvilo o milionu, dnes už se pohybujeme někde mezi dvěma sty tisíci a půl milionem. Očekávání jsou známá: zazní, že je ohrožena demokracie, kultura, veřejná média. Vystoupí uvědomělí hosté.
Silná slova mají jednu zvláštní vlastnost – čím častěji se používají, tím méně překvapují.
Předpokládá se také podpora prezidenta Petra Pavla, který se však už nechal slyšet, že by stálo za to některá „témata“ alespoň zčásti proměnit. Minimálně v tom, že není lídrem opozice. Ono je vůbec složité se v tom vyznat, zvlášť když máme dvě opoziční vlády – každou o něco lepší než tu druhou.
Možná by ale stálo za to ptát se i jinak. Proč některá témata dostávají prostor a jiná zůstávají stranou? Proč je debata o financování kultury někdy vnímána jako útok, zatímco jindy se o zásazích do jiných oblastí mlčí?
Když se šetřilo na důchodcích, bylo to v pořádku. Když na rodinách, také. Když se však šetří na dotacích pro kulturu, najednou je to problém.
Výběr témat je přece také postoj.
Diskuse přitom není útok. Například návrh, aby organizace působící ve veřejném prostoru transparentněji ukazovaly své financování, není popřením demokracie. Je to její součást. Argument, že některé neziskovky účetnictví k dispozici mají, je sice hezký – ale proč jen některé?
Demokracie totiž nestojí jen na souhlasu, ale i na pravidlech.
Pojďme z Letné dál do Prahy.
Další dopravní stavba pod vedením pražské koalice nabírá zpoždění. Tentokrát tramvaj na Strahov – důležitá pro tisíce studentů na kolejích. Stavět se mělo už letos na jaře, ale termín se posouvá.
Není to téma právě pro mladé?
Zdá se, že budování v Praze pod taktovkou současného vedení vede přes zastávky: zpoždění – vícepráce – prodražení. Terminál Smíchov, metro D, Barrandovský most, Dvorecký most – příběhy podobné, čísla rostoucí, termíny ustupující.
Praha by si zasloužila, aby se klíčové projekty řídily včas, transparentně a s rozpočtovou disciplínou.
A pak je tu Palmovka. Místo, kde stojí torzo, které zažilo víc plánů než dokončených pater. Možná z něj jednou bude sídlo Evropské kosmické agentury. Možná. Což je vlastně příhodné – některé projekty mají k realitě stejně daleko jako k vesmíru.
Takové malé městské sci-fi.
Mimo Prahu se například zase řeší kostýmy studentů s vážností státní záležitosti. Ředitel školy podává trestní oznámení sám na sebe, studenty i své kolegy. Opravdu za to ty kostýmy stojí? Šlo ekvitně o kulturní akci školy, budeme příště postihovat i divadla a podávat oznámení i na jiné akce, kde se někdo blýskne originálním prvkem, třeba nějakou uniformou?
Mnohem závažnější je pro mne informace, že ve správě železnic sedí další „nutrie“, řeší veřejné zakázky – a veřejným prostorem to projde téměř bez povšimnutí. Měřítka se zjevně neurčují podle významu, ale podle nálady.
Ještě bych mohl zabrousit do světa, ale přiznám se, že se mi příliš nechce. Evropa má být jednotnější, praví její představitelé – nejlépe bez názorů jednotlivých aktérů. Aneb „kdo nejde s námi, jde proti nám“. To už tu bylo, ne? Kdo kritizuje emisní povolenky, je například zesměšňován – třeba kvůli své angličtině, ale jiné přešlapy zůstávají bez větší pozornosti.
A tak se člověk občas pousměje třeba nad výrokem Donalda Trumpa při setkání s japonskou delegací: „Chtěli jsme překvapení. Kdo ví o překvapení víc než Japonsko? Proč jste nám neřekli o Pearl Harboru?“ Zrovna Japonci se tedy tomu moc nesmáli… Možná se vody uklidní a bude líp.
Rovnodennost přišla dříve. Třeba jednou dorazí včas i některé jiné věci.
Přeji hezký víkend
