Článek
Kdysi nějak koncem 60. a počátkem 70. let se v českých i slovenských (velice málo) zemích rozmohl zvláštní druh turistiky - dálkové pochody. Organizované pochody na 50 a více kilometrů, většinou i s kratšími verzemi pro méně výkonné. Začali jsem s nimi vlastně v době, kdy ty pochody začínaly být téměř masovou záležitostí - takové Praha - Prčice byly skoro národní pouť, kde počet účastníků dosahoval i desítek tisíc. Ale já ani nechci psát o pochodech, ale o jednom z jejich propagátorů a lidí, kteří slovu turistika dávali úplně jiný rozměr.
Tonda Musil z Ústí nad Orlicí. Malý, cca 165 cm, vyzáblý chlapíček s plnovousem, který mě vždy a při každém setkání rozchechtával. Každému to roste nějak, ale Pošťákovi ( byl zaměstnanec tehdejších telekomunikací, takže pro všechny znám jako Pošťák) to rostlo tak nějak divně - ve formě rýče zpod brady pod pusu jako nějaký štětinatý tácek - skoro vodorovně. Taky to kdysi glosoval - „Proč myslíš, vole, že nosím tak málo jídla? Když mi něco od huby upadne, večer to tam najdu…“ Zúčastňoval se jen některých akcí jako pravidelný účastník, jinak spousty práce odvedl při organizaci ,,Pošťáckých“ pochodů - v podstatě soukromých akcí, které navštěvovalo jen velice vybrané publikum. Hlavně pro to, že na nich bylo možné skoro všechno - například kontrola - 15 km zacházka z trasy a omezena otevírací dobou restaurace, a podobné šprýmy.
Chodil spousty akcí od 50 km výše a do legend (pokud v této oblasti nějaké existují, a měly by) se zapsal jeden rok v souvislosti s tradiční padesátkou Turnováků - „Jeskyněmi a skalami Turnovska“. Pochod krásným krajem, organizovaný velmi fajnovými lidmi. A Pošťák si usmyslel, že jim udělá trucpodnik a začal už dlouho před akcí lanařit na „antipochod“. Věc spočívala v tom, že klasický pochod startoval v sobotu ráno od turnovské sokolovny. Pošťák si zajistil několik šílenců, kteří s ním vyrazili na trasu proti trase Turnováků, a to v 20.00 už v pátek. Došli po sedmé ráno a hned se registrovali na originální pochod. Ten došli po normální trase těch 50 km. Pošťák dokonce měl připraveny „antidiplomy“ vyhlížející jako turnovské originály - leč v negativu. No, možná si řeknete - sto kiláků za necelých dvacetčtyři hodin - dobrý, ale žádná senzace. Tak já to vylepším - Pošťák s kamarádem Báčou na tuhle nádheru vyrazili už ve čtvrtek ráno z Ústí nad Orlicí pěšky. Do Turnova řekněme 130 km, antipochod 50 km, pochod dalších 50 km a odpoledne jsme se s nimi loučili - vyráželi na cestu domů - do Ústí nad Orlicí…dalších cca 130 km…A počítejte.
Vypočítat všechny ptákoviny, co jsme se s ním navyváděli, co se jich navyváděl on nám, všechny ty nádherné kilometry v jeho společnosti, ty roky s Pošťáckými pochody, to by bylo na strašně dlouho a zcela mimo rozsah tohoto článku. Naposledy jsem ho viděl někdy před dvaceti lety na cestě z Vřesové Studánky na Keprník - starej, šedivej (kolik mu tak mohlo být let těžko říct, ale rozhodně měl proti nám aspoň dvacet roků náskok), ještě vyzáblejší než dřív…a na francouzských holích. Chechtal se furt stejně a ten jeho vousek, jak zešedivěl, vypadal ještě podstatně srandovněji. Potřásli jsme si rukama a na němý dotaz pohledem na ty berle se jen zakřenil, „jo, mám železný kolena a kyčle, tak už mě tolik nebolej, ale zase jdou do řiti ruce krzevá tu váhu toho železa…“ A na otázku, kamže jde? „Inu, byl jsem se trochu pocourat po Rychlebech a Jeseníkách, a teď na Kralickej Sněžník a přes Králíky domů do Ústí…“
Pošťáku, nevím, jestli ještě strašíš po lesích a horách Čech či jiné země, nebo už vandruješ v nových a rozsáhlejších místech, ale kdybych ti chtěl napsat, použiju stejnou adresu, kterou kdosi použil, když mu psal tuším z Jižní Ameriky :
POŠŤÁK - BOHEMIA - EUROPA. A vím, že by to došlo, jako to došlo tenkrát za pošty socialistické…
