Hlavní obsah
Aktuální dění

Proč jsou čím dál častější střety lidí s medvědy na Slovensku?

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Foto: Jiří Vítek / Seznam.cz

Pokus o vysvětlení toho, co se děje na Slovensku s medvědí populací

Článek

Předesílám, že nejsem zoolog a tedy si nikterak nečiním nároky na správnost svého názoru. Jen léta čtu literaturu o chování zvířat a nějakých tak jenom 60 let chodím po slovenských horách. A zkouším si dávat dohromady viděné s přečteným. Velice bych rád, aby se k tomuto mému vidění vyjádřil nějaký odborník, který je ochoten diskutovat s laikem na principu argumentů.

Není týdne, abychom si v našich novinách nečetli článek o tom, jak někde na Slovensku došlo ku střetnutí člověka s medvědem, případně výčet následků. Protože žiji na středním Slovensku a stýkám se se spoustou lidí kolem slyším i o jiných událostech, které se do novin nedostanou. Proč že to? Inu, protože jsou běžné, na denním pořádku a pro lidi, pokud se nic nestane, tak už naprosto obvyklé. Ty v novinách popisované střety jsou totiž nějak doprovozeny újmou na zdraví člověka. Ale o těch denních kontaktech, kdy medvídek prostě jde dědinou a na tom není nic divného, protože jí prochází denně, o tom, že kamarádovi, co bydlí na Hrochoti pod Poľanou se denně večer toulá po zahradě stádečko medvědů a o spoustě podobných věcí, které by se vlastně vůbec dít neměly a dějí se dnes a denně na spoustě míst Slovenska, se nikde nepíše a psát nebude. Protože to jsou běžné události všedního dne. Ale to by, podle všech předpisů a zvyklostí, být běžné nemělo!

Dle mého soudu se to děje proto, že se něco změnilo. A sice ne u lidí, ale u medvědů. Pojďme si shrnout běžně dostupné informace o způsobu života medvědů hnědých.

Medvěd je sice šelma, ale spíš se chová jako všežravec. Ač by měl a mohl, příliš neloví, spíše si pošmákne na mršině, dobije zraněné zvíře, ale převážně je vegetarián, baští vše dobré, co les poskytuje. Je to vzhledem k rozměrům a fyzické stavbě vrcholový predátor, který neměl v lese nepřítele kromě člověka - jediného predátora, který v historii medvědy hubil a pronásledoval. Způsobem života je to tvor samotářský. Medvědice akceptuje přítomnost samce pouze v době páření, ale jakmile je březí samce zahání ze svého teritoria a ten se pak toulá napříč ,,medvědím “ územím. Samice rodí 1 - 2 mláďata koncem zimy a s nástupem jara se s nimi toulá po svém teritoriu. někdy je ochotna akceptovat ještě přítomnost některého z loňských potomků, pokud měla mladé dva roky za sebou, ale jen někde poblíž, nikdy ne s maličkými. Ovšem pokud je ,,teenager" ohrožen, tu startuje na jeho obranu tak, jako na obranu malých. Setká - li se medvědice s medvíďaty se samcem, zahání ho ve strachu, aby nezabil medvíďata.

Použil jsem slovo teritorium. Je to oblast, kde má medvědice doupě, kam se vrací s mladými po výpravách za potravou a kde přežívá zimu v hibernaci. Někde jsem se dočetl, že teritorium dospělého medvěda je asi 80 - 120 km2 podle úživnosti. Což zas tak velký kus světa není.

Pamatuji časy před nějakými 60 lety ( i tenkrát jsem bydlel jako malý kluk na středním Slovensku), že nám známý hajný vyprávěl, že v Ľubochnianské dolině žijí tři medvědi. Dolina je dlouhatánská a široká, v té době tam byla kdesi ke konci nějaká neobydlená hájovna a dnem doliny vedla lesácká cesta , nic víc.

Pokud se nemýlím, věda, která zkoumá chování zvířat se jmenuje etologie. Tohle je, domnívám se, případ právě pro etology. V té době byli, pokud se nemýlím, jedinými predátory medvědů lidé. Medvědů bylo velice málo a pokud se měli potkat s lidmi, pakovali se jim svižně z cesty většinou dlouho předtím, než je mohl člověk zahlédnout. Takže setkání s lidmi byla velice řídká a pokud, tak pro jednoho aktéra nedopadla dobře , většinou to odnesl medvěd. Ale pak začali býti medvědi přísně chráněni. Velice přísně. A setkání , byť i na dálku , s člověkem přestala být pro ně fatální. A začalo jich přibývat. Podle teritoriálního vzorce byly mladší medvědi vytlačováni z rajonu matky, tam nacházeli vlastní teritoria a dál se množili. Sem tam zasáhli pytláci, ale většina úbytku medvědů už byla na vrub přírodních dějů.

A množili se i lidé. Nejen, že se rozšiřovala jejich sídla a infrastruktura, ale dokonce se nacpali do hor. Horské dědiny, které měly pár obyvatel se staly malými městečky, kde se stavěly hotely, penziony, chaty a chalupy a lidí tam přibývalo obrovským tempem. Zimní sporty, turistika, cykloturistika, byť i provozovaná v extrémně obtížném prostředí, kde provozována být nemá. Přibývalo zimních center, doliny byly rozřezány komunikacemi a po nich přijížděli lidé, kteří si stavěli své domy tam, kde nikdy nic podobného nestálo. A v lesích se zatím nerušeně množili medvědi. A jejich teritoria se začala dotýkat těch lidských. A přešly dvě tři medvědí generace a mladí medvědi už zapomněli, že člověk je jejich predátor. Nemuseli se ho bát, neboť jim neubližoval. Jenom se ve velkém množství vyskytoval tam, kde bylo něco velmi zajímavého - obrovské spousty medvědí potravy.

Začalo to medvědími ,,bufeťáky" v horských střediscích na Podbanském a jinde, kde si medvídci ze začátku opatrně a večer či v noci, později už na hulváta i třeba odpoledne za plného dne z popelnic vybírali, na co měli chuť. Zlí lidé jim na popelnice dali řetěz se zámkem, později klecové přístřešky, ale nedokázali jedno, vysvětlit medvědům, že je nebezpečné si chodit pro jídlo mezi dvounožce. A začaly vpády do zahrad, na pole, do úlů, všude tam, kde se lidská obydlí dotýkala lesa, vystupovali medvědi večer či v noci z lesa a zacházeli mezi lidská obydlí při hledání potravy. A samozřejmě měli daleko hojnější a snadnější shánění jídla, než předtím v lesích. A začali se rychleji množit. Dnes není problém, aby medvědice rodila každý rok tři až čtyři medvíďata. A medvědi přestali člověka brát jako predátora a začali ho považovat za konkurenci, neboli tvora, který s nimi sdílí jejich teritorium a má stejné nebo podobné stravovací návyky, jako oni. Medvěd nikdy nepochopí, že ty popelnice, pole, zahrady a špajzy jsou naše, dílo našich rukou a našich peněženek. Medvěd vidí, že žereme totéž co on.

A medvědi se množí, stále se radostně množí u vědomí, že nemají predátora a že mezi dvounožci je pořád k sehnání spousta dobrého jídla. Podnik Lesy Banské Bystrice obhospodařuje asi 220000 ha lesů. Na této ploše se odhaduje počet medvědů na 220 - 250. Jak velké mají teritorium? Střetnutí s medvědem jsou stále častější a v jednom měl pan ministr Budaj velkou pravdu. Pokud zaútočí medvěd na člověka, tak ne proto, že by ho lovil. Fakt je, že pokud mě medvěd zabije, bude mi dost jedno, že to udělal více méně omylem, náhodou, nedopatřením. On se jenom zachoval ( zejména starší generace bude vědět o čem mluvím) jako starý usmolený bufeťák, který vás od vašeho talíře odstrčí se slovy ,,Uhni, vole, já tady byl dřív!" On si jde do zahrady pro baštu a připlete se mu do cesty dvounožec, tak po něm mávne packou a když to jde, tak ho rafne, aby od něj byl pokoj. Třeba poznamenat, že medvěd nezná pojem turistického značení, takže to, že se budete pohybovat na turistické cestě, vás nikterak neochrání. Naposledy jsem medvídka potkal na takřka rodinné vycházkové trase nad Banskou Bystricí, cca 500 m od hvězdárny! 50 metů pod cestou značenou modře a štědře procházenou a projížděnou na kolech.

Medvědi změnili své zvyky. Psal jsem, že jsou to samotáři. Jak ale vysvětlit, že v poslední době vyrážejí v celých skupinách stádech do civilizace za potravou. Je snad normální medvědí chování, kdy samec v klidu a míru putuje se samicí a několika mláďaty různého věku, někdy dokonce dvě a více rodinek pohromadě? Stádo srn, prosím , ale ty před člověkem utečou. Tihle ne, jen se ohlédnou a jdou si po svém…

Medvědi se množí. Daleko rychleji, než se zvětšuje území Slovenska. odhaduje se, že roční přírůstek je asi 300 - 500 medvídků. Odhady počtů medvědů se různí, ale ty úřední, motivované z jedné strany, hlásí do 1500 kusů. Ty druhé, motivované trochu jinak, hlásí cca 3,5 - 5000 kusů. Kolik jich je doopravdy, neví nikdo, protože ti, co k tomu mají prostředky, to vědět ani snad nechtějí. Protože se bojí, že kdyby zjistili skutečný stav, museli by něco udělat. Tento stav je patový a na Slovensku brzy přijde chvíle, kdy bude muset vláda země rozhodnout, zda je Slovensko země lidí, nebo medvědů. Žádná země na světě si prostě nemůže dovolit akceptovat fakt, že není týdne , aby do špitálu nepřišel někdo napadený nebo poraněný divokým zvířetem. Pokud se rozhodne pro lidi, podle mého bude muset zařídit a udělat jednu strašně hnusnou věc : Vysvětlit medvědům, že člověk je jim opět predátorem a musí se ho bát a vyhýbat se mu. A vysvětlovat jim to tak dlouho, dokud tento fakt nepřijmou.

Moc prosím, všichni, kdo pociťujete potřebu si z něčeho udělat srandu, nečiňte to v diskuzi. Uvítám jakýkoli názor, podepřený fakty. Znovu prosím o shovívavost, je to jen názor řekněme ,,poučeného laika", leč i na ten mám právo. A na závěr -proč jsem použil obrázek z Jeseníků? Zcela úmyslně - pokud už tam nějací medvědí migranti ze Slovenska nejsou, brzy tam budou. A ten problém vypukne u nás, v zemi, kde je daleko méně typicky medvědích území a daleko více civilizace, než na Slovensku. A my medvědy budeme chránit, tak jako dnes chráníme vlky, a oni už nebudou vědět, že člověk je jejich predátor. Já už se toho nedožiju, ale nerad bych, aby se na Beskydy chodilo v nedaleké budoucnosti stejně opatrně , jako dnes na Slovensku na Poľanu. A Beskydy jsou ideální medvědí území…stejně jako Javorníky a Jeseníky…a…

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Reklama

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz