Článek
Jenže ten příběh je opět trochu složitější. Omlouvám se, opět to není optimistické čtení a řešení problému jako individuální sociální pracovník také nemám v kapse. Jen vím, že bez obrovské pomoci celé politické reprezentace bude tato rakovina stále rychleji metastázovat a individuální sociální a případová práce, kterou používám třeba v Praze, zde již nebude stačit.
Devadesát pět procent lidí v těchto lokalitách je pod totálním vlivem lichvářů, ti většinou určují jejich životy, jde vlastně o novodobé otrokářství. Tam, kde tito predátoři vidí možnost zisku, ihned zaútočí a využijí totální závislosti chudých lidí na jejich nápadu, rozhodnutí, či doporučení… Lidé ve vyloučených lokalitách často trpí takzvaným Stockholmským syndromem, protože pro ně tu už není nikdo jiný, kdo by jim poradil, než tito „predátoř“, přitom bez nich v těchto lokalitách nelze přežít.
„Jak to funguje,“ ptáte se? Lichváři půjčí tisícovku, ukáží na mobilu zprávu, kde Babiš tvrdí, že lidé při sázce získají 12 tisíc… Tak jednoduché to je v prostředí, kde panuje totální ovládání a závislosti. Oběti takových praktik jsou často mimo systém, většinou žádné dávky ani nemají a tvrdě pracují v patologickém a kriminálním prostředí. A když už je mají, odevzdávají je ihned lichváři/ otrokáři. Situace se sázkou na Babiše se navíc odehrála na konci měsíce, dávky hmotné nouze se vyplácejí příští týden.
Tím, že lidé „vtipu“ uvěřili a vsadili si půjčené peníze, dostali se do dalšího zadlužení. Lichváři získali další zisk, lidské neštěstí se prohloubilo ve všech jeho podobách. Zhorší se problém ženské, dívčí i dětské prostituce, přibudou oběti prodávání drog, oběti budou více připoutané na své trýznitele a zároveň zachránce před totální bídou, ještě více se sníží průměrný věk dožití, který je často vysvobozením z životního pekla (skoro) tábora, který má neviditelné ploty a neviditelné dozorce… O to hůře se toto společenské zoufalství sděluje většinové veřejnosti, která nechápe. „Musí přece hlavně chtít hlavně sami, proč neodejdou?“ je převládající názor.
A jak ta absurdní situace vznikla? Možná takhle.
Představuji si, že jeden důležitý kreativec v Babišově týmu měl ve středu v noci zoufalý nápad, vlastně tomu ani sám nevěřil, že to něco ovlivní, jen ještě musel předstírat práci. Babiš už to dávno vzdal, někdy ve středu, kdy dostal jasné průzkumy. Ty hovořily jasně, proto odpískal výjezdy do regionů za voliči.
Možná v tom byla i určitá frustrace v týmu pana Prchala a Topinky (nejsou zvyklí prohrávat), která se kanalizuje na tyto skupiny lidí, kterými hluboce pohrdají a ze kterých si udělají až sadistickou legraci. „A třeba se to trochu povede a o pár procent se to zvedne, kdo ví?“
A najednou je katastrofa v těchto lokalitách na světě a pro většinu obyvatel této země je tohle jen absurdní, komické a všechny to utvrzuje v dalším předsudku vůči těmto lidem…
