Úmrtí pana Halamky je mementem sociální politiky v Praze

Před dvěma lety se v Praze 2, dlouholetém sídle paní A. Udženije, která je zde v současné době starostkou, odehrál velmi tragický příběh. Bylo to v únoru 2021, kdy paní Udženija měla na starost agendu radní pro sociální oblast a zdravotnictví.

K tomu: Pavel Veleman, Nekooperativní pan Halamka

Příběh vystěhování pana Halamky byl dost děsivý i pro otrlého sociálního pracovníka. Nikdy se k tomu paní Alexandra U. nevyjádřila, nechala vše na sociálním odboru a mluvčí Prahy 2. Praha 2 tehdy dokonce velmi neeticky zveřejnila opravdu osobní a dehonestující údaje k tehdy již mrtvému panu Halamkovi, které porušovaly základní etické principy. Klient byl klasický sběrač, zanašeč bytu  - je to psychiatrická diagnóza, která pramení z ohrožení a úzkosti. Těchto bytů jsou v Praze stovky a stále přibývají, jak se zhoršuje sociální situace občanů.

Pan Halamka byl v komunitě Prahy 2 oblíben, nechoval se vůbec agresivně, dělal drobné melouchy, byl takovou postavou Malostranských povídek od Jana Nerudy. Proto tento případ vyvolal u lidí, kteří na rozdíl od paní současné starostky věděli, jak složité jsou životní osudy a příběhy lidí, velké zděšení. Dokonce na místě, kde zemřel, mu udělali pietní pomníček, kam nosili kytky a předměty.

Pan Halamka se prostě nevešel do „sociální bubliny“ paní současné starostky. Nejspíše nebyl zván na narozeninové party ředitele televize Barandov Jaromíra Soukupa, ani nebyl sousedem paní starostky v chorvatském Zadaru, kde si může přímo mávat do oken s lobbistou Romanem Janouškem. Pan Halamka také asi velmi těžko navazoval kontakty s lidmi kolem tehdejšího předsedy vlády Václava Klause, jako to dělal pan Ranko Pecič, otec možné nové radní pro sociální oblast a bydlení na MHMP.

Pochopitelně, že ctím presumpci neviny. Vůbec nikdo nemůže vyčítat paní Alexandře U. to štěstí, že má rodinné a vlivové zázemí svého úctyhodného otce, srbského podnikatele, které jí určitě velmi pomohlo.

To není výtka, jen sociologický fakt. Často člověk z této sociální bubliny velmi těžko chápe lidi, kteří mají úplně jiné rodinné zázemí a jiné životní možnosti. Paní Udženija nikdy na veřejnosti nesdělila, že si toto uvědomuje. V sociální a bytové politice musí politik být hlavně empatický k bolesti a jinakosti života, než je ten, který sám žije.

A právě tehdy strašný (nejen pro mne) přístup radnice Prahy 2, která doslova vyhodila člověka v zimě z obecního bytu, aby dotyčný následně zemřel - je mementem pro všechny zastupitele MHMP. Měli by si položit otázku, zda chtějí mít jako radní pro sociální a zdravotní oblast političku, která zastávala podobnou situaci na Praze 2 v době, kdy tento případ hrubě nezvládla.

Zejména v této tak těžké sociální a bytové situaci se (opět nejen mne) se ptám, zda paní Alexandra Udženija není ten nejméně vhodný člověk pro tuto agendu z celého zastupitelstva.

Vážení zastupitelé MHMP, pan Halamka se na Vás dívá a každý zastupitel, ať hlasuje podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Tak šťastnou ruku.

Tento článek také vyšel na serveru Britských listů.