Článek
Dva pražští politici Magistrátu hlavního města Prahy ve volebním období 2018-2022, paní Johnová a pan Zábranský, ukázali, že i v Praze lze myslet občas na chudé.
Pojďme se napít, pojďme se napít, ať nám mají z čeho slzy týct…
Budeme konečně mít pražskou koalici. Hurá! Tam však radost lidí, kteří pracují v sociální oblasti a zajímají se o ni v širším kontextu, končí. Před více než čtyřmi lety se konečně poprvé za 25 let v Praze podařilo dostat na místo radní pro sociální oblast kultivovanou Milenu Johnovou, která nepoužívala na veřejnosti termíny jako „nepřizpůsobiví“, „feťáci“, „paraziti“, „nemakačenkové“… Přes všechny možné výhrady k její filosofii sociální práce jí vždy šlo primárně o klienty.
A dokonce i skrze radního Zábranského (gesce bydlení) se podařilo úspěšně rozjet projekt Bydlení především, rozšířit sociální bydlení, zajistit tzv. zabydlování a opět navzdory spoustě výhrad lze říci, že to byl projekt velmi úspěšný a inspiroval i další městské části v Praze. Poslední zbytek pražského obecního bytového fondu se začal konečně opravovat a skutečně přidělovat těm nejpotřebnějším. Zejména rodinám s dětmi, jejichž život na pražských ubytovnách plných štěnic a zcela v rukou lichvářů nemá s důstojným životem dítěte ve 21. století opravdu nic společného.
Na toxických ubytovnách denně dochází k hádkám, pitkám, pranicím na patře. Toto má být podnětné a motivační prostředí pro nezletilé před nacházejícím vyučováním? Děti nemají ani svůj kout, počítač, ale rodiče je musí doprovázet, když se potřebují umýt, použít záchod, jelikož prostředí je tak patologické, že hrozí újma skoro na každém kroku. Ubytovny často obývají i senioři, opět pekelná situace, která spíše připomíná Dickensovu Anglii konce 19. století.
Jde o popření smyslu a ducha zákona o právech dítěte na důstojné materiální podmínky k všestrannému životu, a proto je povinností společnosti - v tomto případě Prahy - umožnit snesitelné podmínky pro zdravý vývoj dítěte, ať už pochází z jakékoli sociální skupiny. Jenže koho to tehdy zajímalo?
Pana Béma, Hrdličku, Janouška nebo Březinu určitě ne. Ti měli vždy úplně jiné starosti a zájmy. A ačkoliv by na ubytovně neubytovali ani své morče, co je jim do ostatních? To je přece věc rodičů, kterým se „nechce makat“, řeknou vám tvrdě. A je po diskusi.
A toto se podařilo týmu kolem radních Johnové a Zábranského opravdu změnit. O to větším šokem je nejen sloučení těchto dvou obrovských agend, ale zejména návrh na jmenování radní pro sociální oblast a bydlení. Navržena byla paní Alexandra Udženija, která se nikdy netajila absolutně tvrdým až antisociálním způsobem jednání ke klientům v sociální oblasti. Její militantní křídlo ODS se svými názory na sociální problematiku přibližuje spíše názorům voličů SPD. Jen se díky svému maloměšťáctví stydí být spojována s lidmi kolem Okamury.
Po ministru Jurečkovi je to další obrovská facka všem sociálním pracovníkům v Praze. Paní Udženija se nikdy netajila nechutí k neziskovým organizacím, které pracují například s cílovou skupinou lidí bez domova. Situace je již opravdu v sociální oblasti nejen v Praze velmi napjatá a ti nejlepší mnohdy houfně opouštějí pracoviště sociálních odborů nebo úřadů práce. A nikdo další se prakticky nehlásí.
Zdá se, že nás čeká velmi bouřlivé jaro - sociální pracovníci již nemají, kam couvnout, pakliže se řídí etikou sociální práce a hájí zájmy svých klientů. Paní Udženija je pro velkou většinu sociálních pracovnic a pracovníků doslova červeným šátkem před očima. Takto zahnáni mají býci v koutě jedinou zbraň - své rohy!
Tento článek také vyšel na serveru Britských listů.
