Článek
Tržní nájemné třeba v Praze je již skoro 25 000 Kč. Obecní bydlení 1+kk ve výši 15 000 Kč je skoro nedostupné.
Nějaká naděje zejména pro starší občany občas vykoukne, vždy však říkám: „Raději se příliš netěšte, dokud nemáte klíče v kapse, protože tato země řeší vše jiné, než vaše konkrétní starosti.“
Magistrát hlavního města Prahy je již skoro půl roku funkčně zablokovaný. Jedna má klientka (starobní důchodkyně) dostala koncem září magistrátní byt pro důchodce, jenže po volbách skončila městská rada, nová není kvůli absurdnímu přetahování jednotlivých stran ustanovena, a tak se paní ve věku 75 let marně těšila, že prožije již tuto zimu v bytě, kde není plíseň.
Je to jen malá ukázka, jaký vliv má politický egoismus na jednu pražskou důchodkyni, která nemá šanci ani s mojí pomocí něco změnit. „Hlavně je nenaštvat, pane sociální, ať si to ještě rozmyslí.“ V plísni a se stálým kašlem tak vydrží vše. Tak poslušné, hodné a bojácné občany toto nemravné, politické panstvo má!
Vedle exekucí je nedostupné bydlení druhá smrtelná rána – přímo mířená na nízkopříjmové občany této země. Základní pravidlo smyslu bytí - prožít důstojný život – je bez bytu znemožněn. Minimálně vám život zkrátí o několik let v důsledku stresu.
Často se vám celý život rozpadne (rozvod, alkohol, bezdomovectví…) a na začátku toho všeho je prostě „jen“ nedostupné bydlení.
Kdo nemá bohatou rodinu, nedědil nebo není velmi dobře finančně zabezpečeným občanem, nemá dnes prakticky šanci k získání dostupného bytu, jelikož posledních 30 let se věřilo trhu, který „vše vyřeší“.
Miliardy korun ze státního rozpočtu tekly do bankovnictví, aby se všechno řešilo formou hypoték. V minulém roce tato další česká pohádka definitivně skončila a zůstává tu nikým neřešená realita krachu tohoto konceptu.
- bydlení formou hypoték se stalo prakticky nedostupné (tento model stále preferuje neoliberální vláda), z bytů se stal finanční produkt na spekulaci
- bydlení v nájemním vztahu se stalo pro nájemníky provizoriem, vlastně je to taková ubytovna na dobu určitou, po každém roce nebo dvou trnete, zda vám majitel prodlouží smlouvu, jste v naprosto podřadném vztahu a stále v podřadném postavení
- majitelé bytů a domů jsou si této obrovské mocenské výhody velmi dobře vědomi a zvyšují často nájemné nad rámec zákona s výhrůžkou, že vám neprodlouží smlouvu, když nechcete platit
- jsou schopni si do nájemní smlouvy napsat naprosto protiústavní věci a požadavky: odmítají jakékoliv úpravy v bytě, odmítají zvířata a děti, dokonce jsem viděl nájemní smlouvu jedné mladé dvojice, kde bylo pronajímatelem jako důvod ukončení nájemní smlouvy uvedeno ženino těhotenství
Možnosti nájemníků u smlouvy na dobu určitou nejsou žádné, snad jen určitou možností je v dodatku smlouvy uzavřít podmínku pravidelného prodlužování při dodržování všech povinností.
U smluv na dobu neurčitou (jedná se zpravidla o starší smlouvy - většinou je mají důchodci) je v případě vystavení výpovědi využíván „gumový paragraf“, kdy majitel bytu údajně potřebuje byt pro svoji osobu nebo příbuzné (často vlastní sice celý činžák, ale zrovna potřebuje pro těhotnou neteř byt, který obývají dva osmdesátiletí manželé).
Nejspíše proto, aby nebyly zavaleny soudy (stejně jako u exekucí), pomohli autoři nového občanského zákoníku soudům a vlastníkům nutností, aby nájemníci podali žalobu proti výpovědi ze strany majitele. Tito většinou staří lidé jsou tak vyděšení a vystresovaní ze soudního jednání, že se jim ho nechce podstupovat ani s pomocí sociálních pracovníků a raději ustoupí.
Proto ta současná bezmoc orgánu sociálně-právní ochrany dětí při snaze zajistit dostupné bydlení nebo alespoň kvalitní ubytovny a azylové domy u svých rodin. A tak je nakonec důvodem umístění nezletilého v tzv. ZDVOP (zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc) opět nedostupné bydlení.
Žádost je většinou podána ze strany rodičů, právě z bezmoci, protože stát ani samosprávy nejsou schopny zajistit krizové bydlení pro dané rodiny. Více než polovina těchto dětí končí potom dlouhodobě mimo rodinu. Tak nenápadně se rodí skutečný sociální zločin.
A my, sociální pracovníci, (jako vždy) sklopíme hlavy, vyplníme včas pomocí tužky a sešitu roční statistiky, které nám pochopitelně nikdy k ničemu nejsou a jen ukazují opravdu nefunkční elektronický systém.
V pátek a v sobotu jsme si zase sedli jako zapisovatelé k volbám. Musíme přece zaplatit své nájemné!
Tento článek také vyšel na serveru Britských listů (blisty.cz)
