Článek
Je to vcelku rozšířený názor. Studovat humanitní vědy je zbytečné a absolventi takto zaměřených škol zatěžují státní sociální systém, protože většinou nenajdou práci a skončí na podpoře v nezaměstnanosti. V lepším případě se s nimi setkáte jako s obsluhou třeba v „mekáči“ nebo v KFC. Tento velmi rozšířený mýtus je navíc podporovaný lidmi, kteří mají vlastní zájem na tom, aby děti (nikoliv ty jejich) nastupovaly spíše do učňovských oborů než na gymnázia. Nicméně, realita je docela jiná.
V mekáči? Ani omylem
Škála zaměření, které je možné studovat na humanitních vysokých školách, je velmi pestrá. Velkou část tvoří obory filologické, historické a uměnovědné, studovat tam je ale možné také filozofii, psychologii nebo třeba sociologii. Je možné, že by lidé vzdělaní v těchto oborech nenašli v 21. století uplatnění? Znát dokonale jazyky, mít vynikající mluvený i písemný projev, zkušenosti s nejrůznějšími výzkumy nebo se stát psychologem, po kterých je dnes obrovská poptávka, se zdá být spíše ideálním předpokladem proto, aby člověk našel dobré uplatnění než příslibem budoucí nezaměstnanosti. V jakých oborech tito lidé nacházejí práci nejčastěji? Část ji najde nepochybně v oblasti vědy a na univerzitách, případně ve středním školství, v knižních nakladatelstvích, v jiných kreativních oborech nebo mohou pracovat v nejrůznějších pozicích ve státní i soukromé sféře, kde uplatní jak svou nadstandardní jazykovou vybavenost, schopnost dobře formulovat, argumentovat i prezentovat či pracovat s texty, tak i další „měkké dovednosti“ nezbytné například pro nejrůznější manažerské pozice. Možností je ale mnohem více. Humanitní vědy totiž dokáží člověka vybavit mnohými kompetencemi, díky kterým se dokáže přizpůsobit proměnlivým požadavkům doby i zaměstnavatelů. Je to právě široký záběr jejich vzdělání, který jim dává schopnost najít si zaměstnání mimo obor.
Jistě, existují obory, které se mohou zdát hůře uplatnitelné. Kupříkladu jednooborová filozofie či klasická filologie se z hlediska trhu práce mohou jevit jako málo perspektivní. Nicméně, absolventi těchto spíše menších oborů mohou nalézt uplatnění právě ve školství nebo svůj obor zcela změnit. S backgroundem, který díky svému vzdělání získali, to není problém.
Studium na filozofické fakultě jsem kdysi také absolvovala a musím říct, že neznám nikoho, kdo by nenašel zaměstnání záhy po promoci. Mnoho mých bývalých spolužáků pracuje na univerzitách či ve výzkumných institucích, další našli práci ve středním školství, jiní pracují v nejrůznějších manažerských pozicích. Mnoho absolventů filozofických fakult jsem poznala v médiích a v oblasti public relations. Někteří se pustili do vlastního podnikání, jiní se zase uplatnili v komunální či celostátní politice. A že by někdo pracoval jako obsluha v mekáči nebo v jiné pozici podobného typu? O nikom takovém jsem nikdy neslyšela.
Nová doba, nové možnosti
Proměňující se doba navíc otevírá docela nové možnosti. Zdá se vám málo perspektivním oborem třeba koreanistika? Myslíte si, že se s ní uživí nejvýše pár tlumočníků v jihokorejských firmách, které investovaly v Česku a provozují zde své podniky? Kdepak! Překladatelé tam nepochybně práci najdou, ale kupříkladu známá koreanistka Nina Špitálníková dokázala, že se velmi dobře uživí i jako živnostnice. Vyšlo jí již několik velmi úspěšných knih o KLDR a nyní na stejné téma spustila svůj podcast na platformě HeroHero. Jak jsem se nedávno dočetla na portále Ihned.cz, přesto, že je tam teprve od poloviny dubna, patří už nyní k nejúspěšnějším autorům. Za první dva týdny provozu se jí podařilo získat téměř dva tisíce lidí, kteří jsou ochotni za její pořady platit, a to 176 korun měsíčně. „S odečtením provize si tak spisovatelka a odbornice na tuto totalitní zemi přijde asi na 300 tisíc korun měsíčně,“ píše Ihned.cz. Řečeno s Jiřím Paroubkem - dámy a pánové, já se vás nechci dotknout, ale kdo z vás to má?
Nina Špitálníková rozhodně není jediná takto úspěšná absolventka „zbytečného“ humanitního oboru. Na podobných platformách nebo třeba na Youtube je možné nalézt velké množství videí, kde lidé zprostředkovávají své znalosti druhým. Mezi jejich odběratele často patří středoškolští i vysokoškolští studenti, ale i široká veřejnost, která tak může z poklidu svého obýváku nebo třeba při domácích pracích sledovat zajímavé přednášky, třeba o díle Williama Shakespeara, první či druhé světové válce, absolvovat filozofické přednášky nebo se přenést do starověkého Egypta. K tomu, abyste taková videa mohli natáčet samozřejmě potřebujete dostatečné vzdělání, schopnost srozumitelně prezentovat své znalosti druhým, být flexibilní a dobře se orientovat v současném světě. Právě při studiu humanitních oborů máte největší šanci získat správný mix těchto znalosti a dovedností.
Možná se vám můj popis zdá příliš subjektivní. Můžete namítnout, že podobným způsobem uspěje jen zlomek absolventů humanitních oborů. Podívala jsem se proto na statistiky, které nám poskytnout objektivní a ucelený pohled na realitu. Nezaměstnaných mezi absolventy velkých filozofických fakult v Česku jsou je jen zhruba jedno až dvě procenta, jak psal před čtyřmi lety portál Seznam Zprávy. O něco více jich je mezi absolventy v menších krajských městech, například v Hradci Králové, kde se toto číslo blížilo sedmi procentům. Má to ale vysvětlení. „Hradeckou filozofickou fakultu totiž absolvuje ročně desetkrát méně studentů než její starší a slavnější kolegyni z hlavního města. Každý nezaměstnaný tak může s čísly za jednotlivé roky výrazně pohnou,“ vysvětlil autor stejného článku. Pokud se tedy zaměříme na velké filozofické fakulty, je počet nezaměstnaných absolventů zhruba stejný jako například v případě absolventů fakult právnických, a dokonce nižší než u škol zemědělských. Studovat filozofickou fakultu tak nepochybně neznamená neuspět na trhu práce. Naopak.
