Článek
Toužila jsem po studiu zoologie, biologie, paleontologie, herpetologie, astronomie, astrofyziky nebo aspoň geologie. Jenže moji rodiče mě ustavičně „strašili“ jedinou větou: „A co si jako myslíš, že po promoci budeš dělat? Do výzkumu se dostane jeden ze sta až tisíce, to samé platí pro místa odborných asistentů na fakultách, takže máš tak minimálně 90% šanci, že budeš někde na gymplu učit přírodopis nebo fyziku.“ Představa, že budu po zbytek života učit pubertální spratky (vzhledem k tomu, že jsem v té době byla taky pubertální spratek, sakra dobře jsem věděla, co tento živočišný druh dokáže) mě samozřejmě dokázala vyděsit natolik, že jsem teda - byť ne s bůhvíjakým nadšením - radši šla na práva.
Vzhledem k tomu, že jsem na gymplu byla ve fyzice druhá nejlepší ze třídy (hned po klukovi, co šel studovat matematickou analýzu), a ještě měsíc před maturitou mě naše fyzikářka přesvědčovala, ať si jako volitelný maturitní předmět místo společenských věd zvolím raději fyziku „protože mi to nedá žádnou práci“, jsem ta práva na „červený diplom“ v pohodě dala „s prstem v nose“. Ze svých právnických studií si tak pamatuji především to, že jsem se na každou zkoušku začala učit maximálně dva dny před ní, ale zato jsem (s pár sobě podobnými) byla minimálně 2-3× týdně v nějakém tanečním klubu nebo na koncertě a intelektuálně méně obdařené spolužáky a spolužačky jsme před každou zkouškou k smrti děsili rozsáhlými citacemi z neexistujících zákonů, které oni nešťastníci začali vzápětí zoufale googlit, jelikož o existenci něčeho podobného (samozřejmě) slyšeli poprvé v životě. Přesto se našli tací, co nám na podobné žertíčky skákali opakovaně.
Část života jsem se právničinou nezabývala, protože mě nikdy moc nebavila, ale byla jsem redaktorka v nakladatelství - a před pár lety jsem si „jen tak pro zábavu“, přesněji hlavně proto, že jsem za prvé měla vždycky ráda historii (jejíž studium jsem taky původně zvažovala, ale tam ta „úča na gymplu“ hrozila ještě mnohem více) a za druhé jsem prostě chtěla psát diplomovou práci o Star Wars, vystudovala (a to v řádném denním studiu) magisterský obor Dějiny evropské kultury na Katolické teologické fakultě v Praze. Tam jsem mimo jiné dělala zápočty z latiny a řečtiny, kteréžto jazyky osobně doporučuji každému, kdo se chce pořádně naučit libovolný světový jazyk (pochopitelně mimo hindštiny, čínštiny a arabštiny), a to včetně angličtiny, protože až na řecké a zejména latinské gramatice pochopí základní logiku všech evropských jazyků - plus jako bonus navíc získá tak minimálně 60-70 % slovní zásoby libovolného západního jazyka. A jen tak mimochodem, pokud bude člověk mluvit pomaleji latinsky na Italy, domluví se s nimi v pohodě.
Chvíli jsem ještě souběžně s Dějinami evropské kultury studovala na téže fakultě i teologii, jenže ta mě fakt zoufale nebavila. A to nikoli kvůli samotné podstatě tohoto oboru, ale kvůli tomu, že se aktuálně na KTF UK učí tak stupidním a zastaralým způsobem, že by nad tím nejspíš zaplakal i svatý Tomáš Akvinský (ona vůbec aktuální situace na KTF UK by byla tématem na jiný - zatraceně „výživný“ až „šťavnatý“ - článek, který asi taky brzo napíšu). Fakt nemám zapotřebí se šprtat nazpaměť Katechismus, to ať si ti normalizační soudruzi z řad Opus Dei nacpou do špic. Dokud se u nás nebude učit katolická teologie stejným způsobem, jako na jezuitské Loyola Université v Paříži, nemá vůbec smysl na tento obor lézt - jediné, co tam za něco stojí, je výuka latiny a řečtiny plus církevní dějiny a dva tři předměty z dějin filosofie, jenže většina těchto předmětů jsou jako povinné nebo povinně volitelné i na těch historických a uměnovědních oborech (a ten jeden či dva, které nejsou, se dají zapsat jako čistě volitelné), takže jenom kvůli nim studovat teologii je vážně o ničem. Je fakt asi něco hodně špatně, když z celého studia teologie mě nejvíc bavily ty předměty, které jsem si jako volitelné zapsala na Přírodovědecké fakultě na katedře historie a dějin přírodních věd.
Posledních asi pět let se zase právničinou živím, ale stejně si myslím, že velmi dobře bych se uživila i kdybych měla vystudované jenom ty Dějiny evropské kultury. Co jsem tak ve styku se svými bývalými spolužáky (vzhledem k tomu, jak je KTF malá, se znám i skoro se všemi, kteří ve stejné době studovali obor Dějiny křesťanského umění, protože některé přednášky a semináře jsme měli společné), nikdo z nich si na nezaměstnanost nestěžuje, ba dokonce si většina nestěžuje ani na výši své výplaty. Ti, kteří si stěžují, zůstali právě v té vědě, výzkumu nebo akademické sféře, kde jsou ovšem platy mizerné úplně všude, přírodovědné a technické obory nevyjímaje. Kvůli tomu, co berou postdocové na přírodovědě nebo na matfyzu, bych asi odmítala vstávat ráno z postele.
Vzhledem k tomu, že mě ty předměty vyučované na Přírodovědecké fakultě docela bavily, asi si ještě jen tak pro radost vystuduji i nějaký magisterský přírodovědný obor, nejspíš teoretickou nebo evoluční biologii. Pošilhávám tedy i po astronomii na matfyzu, ale přece jenom, na zkoušky z relativistické fyziky bych se už nemohla učit jenom dva dny jak na těch právech a dějinách, tam už bych se tomu musela věnovat trochu víc, což by ale s prací na plný úvazek dohromady už asi nešlo. Ale tak co, biologie by snad mohla stačit, ne? Před pár dny jsem si - bez sebemenší přípravy - dělala ukázkový přijímací test a prošla bych, takže pokud bych se ty dva tři dny před přijímačkami začala trochu vážněji připravovat, mám šanci na výsledek přes 95 %, což na přijetí stačí více než bohatě. Vzhledem k tomu, že opravdu nemám v úmyslu se po promoci vrhnout do biologického výzkumu (za ty peníze fakt ne, kdo nechce umírat hlady, musí kromě výuky na fakultě nebo práci v Akademii věd ještě honit soukromé kšeftíčky přinejmenším v podobě přednášek po knihovnách a hvězdárnách nebo být úspěšný youtuber), riga jako definitivní zakončení studia budou až až.
Takže vlastně asi měli nakonec ti mí praktičtí rodičové pravdu. Sice bych po vystudování libovolného přírodovědného oboru nemusela skončit jako středoškolská učitelka, ale i kdybych zůstala po promoci na fakultě či se jinak dostala do vědy a výzkumu, měla bych za to vyslovenou žebračenku. Takže děkuji, nechci.
Zato s vystudovanými humanitními obory se - pokud tedy někdo není vyslovený srdcař, co chce dělat vědu, učit na univerzitě nebo se věnovat práci v domově pro seniory, pro postižené děti, v hospicu apod. (ano, i pro tuto práci se studují humanitní obory na univerzitě, např. andragogika, speciální pedagogika apod.) - vážně nouzí netrpí, aniž by kvůli tomu člověk musel být zrovna právník. Případně, když už se někdo dá na ty humanitní obory, je rozumné vystudovat tyto obory dva a mít pak dvě práce na poloviční úvazek - jednu třeba v akademické sféře či v nějaké té pomáhající profesi, tedy např. v hospicu, a k tomu mít soukromou psychologickou praxi otevřenou jeden dva dny v týdnu. Vzhledem k tomu, jak šílený je nedostatek psychologů - a především pak dětských psychologů - i s „ordinací“ fungující jen pár hodin týdně bude mít člověk klienty na několik měsíců dopředu.
Možná - kdybych dnes byla ve věku, že bych se právě rozhodovala pro vysokoškolské studium - bych sáhla po nabídce stipendia ze strany ČEZ a dala se na jadernou fyziku. Místo operátorky jaderné elektrárny je nejen dost slušně placené, ale také je to v podstatě velká životní jistota - u nás naštěstí nemáme moc magorů, kteří by chtěli jaderky rušit (ona dokonce i část zelených postupně dochází k rozumu, v Německu proti odstavování jaderek byla - možná pro někoho paradoxně - právě tamější Strana zelených), to se spíš budou stavět nějaké další, přinejmenším v podobě malých modulárních reaktorů.
Což je tak trochu i moje rada pro rodiče, co nemají úplně hloupé děti - a tyto děti se právě začínají rozhodovat, co dál po střední škole.
Rodiče, kteří mají děti „levé“ na matematiku, chemii a fyziku, by zas mohli využít mé rady o dva odstavce výše, tedy aby jejich potomek vystudoval obor, který ho baví, a k tomu si ještě „přibral“ psychologii.
Případně, vážení rodičové, pokud si „rvete vlasy“ kvůli tomu, že vaše dítko sní o kariéře youtubera či bloggera, přestaňte s tím rvaním vlasů a pošlete jej vystudovat aspoň tu lingvistiku či klasickou filologii - naučí se tam výtečně pracovat s jazykem a až bude za své „lehce vydělané“ desetitisíce jezdit po světě, neporovnatelně snáz se mu bude učit španělština, francouzština či jiný místními lidmi běžně používaný západní jazyk. (Angličtinu nepočítám, ta je dnes v podstatě už součástí základní gramotnosti a měla by ji ovládat naprostá většina maturantů).
