Článek
Vyučování na základních a středních školách u nás začíná - až na výjimky - s osmou hodinou ranní. Stejně jako za Habsburků, kteří povinnou školní docházku kdysi ve své středoevropské mocnosti zavedli. S tím souvisí fakt, že ve stejný čas - nebo dokonce o několik minut dříve - začíná škola i v některých dalších zemích, které byly dlouhou dobu součástí habsburského soustátí. Konkrétně v Polsku, na Slovensku, v Rakousku či v Německu. Později začínají naopak děti třeba ve Španělsku, v Nizozemí či ve Finsku. V posledně zmiňované zemi první hodina startuje dokonce až mezi devátou a půl desátou ranní. Nyní se ukazuje, že dlouholetý zvyk našim dětem pravděpodobně škodí. Ukazuje se, že má podíl na vzniku spánkové deprivace dospívajících, a to má další důsledky. Například horší výkony ve škole, růst psychických potíží a dokonce i obezitu.
Biologická danost
Zná to zřejmě každý druhostupňový či středoškolský učitel. První hodina je v rámci celého vyučovacího dne nejhorší. Třídou se plouží z větší části unavení, nesoustředění a pasivní žáci. O něco lepší je až druhá, někdy dokonce třetí hodina. Běžnou výbavou mnoha dětí jsou energetické nápoje a měkké oblečení s mnoha kapucemi, do kterého se mohou o přestávce zachumlat, aby se v něm ještě aspoň trochu „dospaly“. Aniž by četl odborné studie, jistě tuší, že takový stav musí mít negativní důsledky například v podobě horších studijních výsledků či zhoršeného psychického stavu. Podle dostupných odborných studií není na vině jen proměna životního stylu dospívajících spojená s častým užívání digitálních technologií, ale především biologická danost.
Navzdory faktu, že studie upozorňující na problémy spojenými s příliš časným začátkem výuky existují již delší dobu, ochota cokoliv měnit je u nás velmi nízká. Když nápad zrušit první hodinu testoval na ostatních politicích i voličích předchozí ministr školství Vladimír Balaš (STAN), neuspěl. Argumentů proti jeho záměru se našla celá řada. „Tradice je tradice, my jsme také ráno vstávali a chodili do školy i několik kilometrů v závějích,“ daly by se v nadsázce shrnout některé z nich. Jiné zmiňovaly třeba fakt, že časy odjezdu jednotlivých autobusových linek jsou pevně dané a nelze je měnit.
Validním argumentem proti příliš brzkému zahájení vyučování je pak fakt, že rodiče by měli potíže s dopravou svých dětí do školy na pozdější hodinu, protože sami pracují od časných ranních hodin. Dává však smysl jen u menších dětí, které se do školy ještě nemohou vypravit samy. Jak však popíšu v následujících částech, pozdnější zahájení výuky by prospělo především teenagerům, tedy dětem a mladým dospělým mezi jedenáctým a devatenáctým rokem věku. Biorytmus této věkové skupiny má svá specifika a značně se liší od toho, který mají děti mladšího školního věku či naopak dospělí lidé.
Císařštější než císař
Skutečným důvodem, proč nechceme nic měnit, je konzervatismus. Trváme na dodržování historických tradic a jsme přitom ve skutečnosti „papežštější než papež“, respektive „císařštější než císař“. Ať už bychom tím upomínali na Františka Josefa I., o kterém se traduje, že trpěl nespavostí, proto brzy ráno vstával a okolí se mu muselo chtě nechtě přizpůsobovat, nebo jeho předchůdkyni Marii Terezii, která povinnou školní docházku zavedla. V době jejich vlády začínal školní den v osm hodin ráno ve skutečnosti jen ve městech, kam docházely děti z nejbližšího okolí. „Na venkově, kam chodily děti ze vzdálenějších oblastí, škola začínala později, aby tam dokázaly dojít,“ upozorňuje historička Magdalena Šustová.
A jak to máme dnes? Dojíždění není pro školy či jejich zřizovatele dostatečným argumentem. I střední školy, kam se žáci na vyučování sjíždějí i z desítky kilometrů vzdálených měst, začínají běžnou výuku nejpozději v osm hodin. Pokud žák bydlí v docházkové vzdálenosti od školy, nemusí to být problém. Běžnější je ale situace, kdy děti na výuku dojíždějí třeba hodinu. Aby kupříkladu středoškolák, který dojíždí do centra Prahy ze Stříbrné Skalice v okrese Praha-východ, stihl výuku od osmi hodin, musí ze svého městečka vyrazit autobusem nejpozději v 6:12 hodin. To znamená vstávat nejpozději v půl šesté ráno. Podobně na tom budou i jeho spolužáci dojíždějící z jiných středočeských měst a obcí nebo z okrajových částí Prahy a v jiných krajích to bude velmi podobné.
Sociální jet lag
Děti mezi jedenáctým a patnáctým rokem věku kvůli časnému začátku školního vyučování často trpí tzv. sociálním jet lagem, tvrdí to alespoň studie HSBC. Zjednodušeně lze říci, že něco jiného tělo adolescenta potřebuje a něco jiného se s ním děje vlivem společenských potřeb a konvencí. V případě spánku jde o předčasné vstávání a spánkovou deprivaci ve všední dny, kterou mají děti tendenci dospávat o víkendech. To má ale podle studie „negativní vliv na (duševní) zdraví a za následek mají mimo jiné zvýšenou únavu a pociťovaný nedostatek energie.“ Z dotazníkového šetření vyplynulo, že méně, než potřebuje, spí 40 procent českých dětí. Nicméně 24 hodinová analýza s přístrojovým měřením ukázala, že ve skutečnosti nedostatečně spí dokonce celé tři čtvrtiny dětí.
Není za spánkovou deprivací jen jejich „rozmazlenost“ a digitální technologie, od kterých se nedokáží odpoutat a ty jim pak ukrajují z potřebného odpočinku? Zřejmě jen částečně. Americká akademie spánkové medicíny upozorňuje, že během dospívání se mění vnitřní cirkadiální rytmy a proměňuje se i biorytmus. To vede přirozeně k pozdějšímu usínání a i probouzení. „V důsledku těchto změn časy začátku základní a střední školy omezují spánek, omezují připravenost studentů učit se, negativně ovlivňují fyzické a duševní zdraví a zhoršují bezpečnost řízení,“ upozorňuje akademie. Naopak, posunutí začátku vyučování má jednoznačně pozitivní vliv na výsledky studentů, jejich zdraví, ale i bezpečnost. Vyzvala proto americké školy, aby začátek vyučování posunuly na 8:30 hodin nebo na ještě pozdější čas. „Tak bude zajištěno, že se každý student dostaví do školy zdravý, vzhůru, bdělý a připravený se učit,“ dodává odborná organizace.
Důvodů, proč přestat požadovat, aby starší žáci a středoškoláci začínali s výukou v osm hodin ráno, je celá řada. V době, kdy řešíme výrazné zhoršení psychického stavu celé populace, které je nejviditelnější právě u adolescentů, je vhodné promýšlet, co můžeme změnit. Drobná změna v rozvrhu by byla tím nejmenším, co bychom pro duševní zdraví adolescentů mohli udělat. A námitka, že my jsme to museli zvládnout také a spíše nás to zocelilo, než by nám škodilo? Ano, neměli jsme jinou možnost, protože o začátku školy s námi nediskutoval. Kdybychom měli šanci začátek ranní start výuky ovlivnit, možná bychom to také přivítali. A nejspíše se mýlíme i ohledně neškodnosti brzkého probouzení. Vývojová proměnlivost lidského mozku, kterou odborníci zmiňují v souvislosti se spánkem, se nás nepochybně týkala také. Pravděpodobně bychom tak s pozdějším vstáváním lepší výkony kdysi ve škole podávali i my. A konečně: neobstojí ani tvrzení, že s posunutím začátku vyučování budou teenageři chodit spát ještě později, než nyní. Pediatrická studie z roku 2010 odhalila, že s půlhodinovým posunem začátku vyučování šly děti spát dokonce o osmnáct minut dříve, než tomu bylo předtím.
Malá změna v rozvrhu by možná mohla být velkou změnou pro „křehkou“ generaci „věčně nevyspalých“.
