Článek
O lékaři a někdejším olympionikovi Lukáši Pollertovi je v posledních dnech zase slyšet. Nejprve vzbudil rozruch jeho tweet na síti X, kde se podivil výzvě, aby lidé během záplav nesjížděli divokou vodu, následně se o něm mluvilo v souvislosti se zrušením jeho účasti na charitativním běhu pro hospic v Červeném Kostelci. A mlýny sociálních sítích od té doby melou a melou.
Lukáš Pollert si mediální pozornost rád užívá. Soudě alespoň podle toho, jak často říká věci, které jsou v rozporu s všeobecně uznávanými či vědecky prokázanými doporučeními. Už během covidové pandemie se do centra mediální pozornosti dostal díky kontroverzním tvrzením, kterými popíral vážnost situace. Za „výroky, které ovlivňovaly rozhodnutí řady lidí v otázkách řešení SARS-CoV-2v České republice a zřejmě přispěly k nadúmrtím českých občanů v roce 2020 a 2021,“ se tak dokonce dočkal anticeny Bludný balvan od Českého klubu skeptiků Sisyfos.
Na kánoe!
O několik let později Pollert zřejmě opět zkouší štěstí a usiluje o další nominaci na prestižní anticenu. Tentokrát tvrdí, že je zcela v pořádku sjíždět rozvodněné toky v době záplav. „Před mnoha a mnoha lety, když ještě nebyl internet, vodáci zcela přirozeně sjížděli rozvodněné řeky a nikomu to nevadilo. Nikdo je totiž neviděl. Dnes? Mediální lynč. Á propos, díky internetu nás střídá jedna apokalypsa za druhou, není-liž pravda?“ napsal někdejší kanoista na síti X.
Nevím, na které konkrétní povodně Lukáš Pollert vzpomíná, ale v době těch, na které si vzpomínám já, už internet byl. Dokonce se na něm objevily informace o hazardérech, které museli záchranáři vyprošťovat z vody. Kupříkladu 7. srpna 2002 v Sušici na Otavě uvízli na raftu vodáci. „Skoro půl hodiny tady bojuje posádka raftu o holý život. Silný proud zahnal vodáky doprostřed řeky ke stěně propusti a silné zpětné proudy je drží pod jezem. Neustále hrozí převržení raftu. Ani přivolaní hasiči se k vodákům nedokáží na člunu přiblížit a pomoci jim. Záchranáři uvažují o povolání vrtulníku, když se raftařům podaří uniknout z vodní pasti vlastními silami,“ popsal později zpravodajský portál Idnes.cz.
V roce 2013 se do rozbouřené Vltavy vydal další vodáci, také na raftu, a navíc posilnění alkoholem. Dva z nich na jezu Herbertov utonuli. Hasiči dostali člun z vody až po několika hodinách. Také v roce 2020 několik vodáků snažících se sjet rozbouřené toky, utonulo. A podobné „úkazy“ bylo možné vidět i před několika málo dny. V pondělí odpoledne, tedy krátce poté, kdy Pollert publikoval svůj tweet, se například na křižanovickou přehradu na řece Chrudimce vypravili tři vodáci na kajacích. Právě ve chvíli, kdy byla část Chrudimi evakuována. Následoval výslech na policii a nyní jejich jednání bude posuzovat příslušný správní orgán.
Pollertův názor nechápou ani jeho sportovní kolegové. Kupříkladu olympijský kanoista Vavřinec Hradilek upozorňuje, že si lidé neuvědomují, jak silný živel voda je a při vzestupu hladin vodník toků může vodáky strhnout v řádu minut. „I mě jako profesionálního kajakáře dokáže voda potrápit,“ varoval. Zkoušet sílu vodního živlu v době povodní by nešel ani z etických důvodů, protože nezodpovědné chování v době, kdy lidé bojují o holé životy a svá obydlí by záchranné složky měly pomáhat těm, kdo to skutečně potřebují.
Rozdělená společnost
Pokud do veřejného prostoru vypustíme jakýkoliv výrok, je přirozené, že za něj neseme zodpovědnost. Nést důsledky svých činů a slov se dnes učí už předškolní děti, je to totiž základ výchovy k respektu. Když Pollert banalizuje nebezpečí, které hrozí těm, kdo hazardují se životem na rozvodněných řekách, mělo by být zcela přirozené, že přijme kritiku. Měl by pochopit, že jeho slova mají hmatatelný dopad, protože řada lidí jej coby bývalého kanoistu považuje v tomto oboru svým způsobem za autoritu. Případná úmrtí, ke kterým dojde přímo na rozvodněných řekách nebo nepřímo proto, že záchranáři pomáhají vodákům a nemají ve stejnou dobu kapacitu pomoci lidem v zaplavených oblastech, padají i na jeho hlavu. Místo přijetí zodpovědnosti ale přišlo ublížené fňukání.
Oblastní charita Červený Kostelec pořádá zanedlouho Běh pro hospic Anežky České v Červeném Kostelci. Tato třicetiletá instituce, kterou provozuje právě zmíněná instituce, přijímá do péče nevyléčitelně nemocné, a navíc poskytuje i mobilní služby. Závod, ve kterém účastníci přispívají na hospic, měl původně proběhnout už v sobotu 14. září, ale kvůli povodním byl odložen. Proběhne až v sobotu 21. září. A odstartovat jej měl právě Lukáš Pollert. Jenže organizátoři se rozhodli, že ho touto rolí nakonec nepověří.
„Pan Pollert byl pozvaný jako čestný host, tedy nikoliv jako běžec, ale jako osoba, která startuje závod, vyhlašuje vítěze a spolukomentuje dění. Tuto jeho účast jsme odřekli,“ řekl pro Echo24 ředitel závodu a zástupce ředitele Oblastní charity Červený Kostelec Martin Fišer. Podle Fišera reakce na Pollertovy výroky vyvolávají emoce a „dělí společnost na dva tábory“ a uvedl údajně, že se„obávali politického kontextu.“. K samotné akci se vyslovil i zafňukal si i sám Pollert: „Podporujeme tím … mechanismus, že někdo, kdo má kritický názor, by ho neměl zveřejňovat. Potutelně se vynořuje jedna taková situace za druhou. Je zajímavý, že to promítá i do takových akcí, jako je Běh pro hospic, to je absurdní,“zhodnotil aféru Lukáš Pollert.
Jak jsem si ověřila přímo u pořadatele běhu, je Oblastní charita Červený Kostelec reakcemi na sítích velmi zaskočena. Dění kolem Pollerta a jeho kontroverzní výroky tam vůbec nesledují. „Tweet pana Pollerta na síti X jsme ani neviděli a ctíme svobodu slova. Je zcela na něm, jaké názory má, vůbec do toho nechceme, jakkoliv zasahovat. Zkrátka jsme chtěli udržet naši akci v čistě sportovní, a nikoliv politické rovině. Nicméně, v tuto chvíli jsme mnoho lidí rozhněvali,“ uvedl Martin Fišer. K celé situaci už by se nejraději vůbec nevyjadřovali. Dobročinná akce tím podle něj trpí.
Pomoc, cenzura!
Nicméně na facebookové stránce zmíněné charity to v tuto chvíli „žije“. Vystupují tam desítky, možná stovky zastánců Pollerta, kteří jej neváhají přirovnávat například k Veře Čáslavské, která kvůli svým politickým názorům musela ukončit kariéru. V souvislosti s odřeknutím účasti Pollerta na běžeckém závodě tak dochází k naprostému zmatení. Pollert vyjádřil svůj názor, který byl v příkrém rozporu s tím, co doporučovaly záchranné složky. Místo, aby přijal zodpovědnost za svá slova, fňuká, že už ani nemůže veřejně říci svůj názor. To však stále může, jeho účet nikdo nezrušil, nepřišel o možnost vyjadřovat se veřejně a žádné potíže ho nečekají ani v jeho práci. Kritici, kteří se proti jeho výroku ohrazují zejména na síti X, však nemíří na politickou rovinu, ale na rovinu čistě etickou.
Hněv příznivců, kteří útočí především na charitativní organizaci, nicméně podporuje především sám Pollert, který nepřímo odkazuje na jakousi cenzuru. Pollert i jeho příznivci si však neuvědomují jednu zásadní věc. Pokud do veřejného prostoru vypustím jakýkoliv výrok, obvykle přijde reakce. Tím spíše, pokud jde o výrok záměrně kontroverzní, zazní v kritickou chvíli a je eticky daleko „za hranou“. Svoboda slova neznamená, že můžeme říkat cokoliv a necítit za to žádnou zodpovědnost. Tím spíše, pokud patřím mezi celebrity či osobnosti, které lidé mohou považovat za autority. Pokud tvrdí, že covid-19 je podceňovanou infekcí a pak zemřou lidé, kteří se na základě jeho doporučení coby lékařské autority odmítnou očkování, musí se vyrovnat s tím, že mu to lidé - zejména příbuzní obětí - budou dávat za vinu. Pokud přidělá práci záchranářům a ohrozí důvěřivější milovníky vody na zdraví či životě, musí se vyrovnat s kritikou veřejnosti.
V současnosti máme takovou svobodu slova, o jaké se nám ani nesnilo. To však neznamená, že je neomezená nebo za své výroky nejsme zodpovědní. Pollertovi za jeho slova nehrozí žádné trestní postihy, ale zralý člověk by měl vědět, že slova obvykle mají reálné důsledky. Ty tentokrát dopadly i na instituci, která pomáhá potřebným (včetně lidi postihnutých záplavami). Člověk, který chce především pomoc, by v lepším případě pokusí o sebereflexi, v tom horším se alespoň nesnaží se přilévat do ohně, aby pomáhající instituci alespoň dále nepoškozoval. To se však nestalo. Namísto altruismu se tak Pollert pokouší jen o další zviditelnění.
