Článek
V neděli 30. července Česká televize po delší době uvede film Miloše Formana Vlasy, který je známější pod anglickým názvem Hair. Mimořádně úspěšný broadwayský muzikál z roku 1967 byl průkopnickým dílem, které reflektovalo společenské změny v západním světě a v USA, protiválečný postoj mladých a duch éry hippies, která v té době vrcholila. Forman, který ve Spojených státech pobýval od roku 1968, chtěl tento muzikál na plátno převést hned, jakmile ho prvně shlédl.
Cesta k filmové adaptaci, která se vyznačuje nejen energickou hudbou, ale i choreografií, nebyla jednoduchá, ani krátká. Povedlo se mu to až v roce 1979. Tedy v době, kdy už byly válka ve Vietnamu a éra hippies, o kterých film pojednává, minulostí. Příběh proto musel mít jinou podobu i akcenty. Přesto byl předem odsouzen k neúspěchu, alespoň v Americe. A to i přesto, že kritici jej hodnotili velmi kladně. Konzervativním divákům vadilo, že se podle nich minul dobou i žánrem. Pro hollywoodský film bylo do té doby nemožné, aby byl takto provokativní a odvážný. Navíc si v té době žádal filmové hvězdy, které se ale ve Formanově filmu neobjevily.
Nerozpoznal talent
Dlouhá doba, která uplynula od první myšlenky převést na filmová plátna a zvěčnit tak muzikálový trhák, souvisela s Formanovým pátráním po vlastnících autorských práv. Při tom ve většině případů narazil na různé podvodníky, kteří se za ně jen vydávali. V roce 1977 mu konečně skutečný majitel, divadelní a filmový producent Lester Persky právo udělil. A co víc, oznámil mu, že má za sebou hollywoodské studio United Artists, které by film rádo vyrobilo.
Vybrat herce chtěl režisér sám, neměl v tom ale zcela volnou ruku. Rozhodoval zpěv, proto byl Forman až druhým v pořadí, kdo do obsazení mluvil. Podobně jako tomu bylo v jeho slavných českých filmech z dřívější doby, chtěl i v tomto muzikálu vybrat především neznámé herce. To se mu také podařilo.
Během konkurzu celou řadu herců a zpěváků odmítl. Byly mezi nimi i budoucí hvězdy, třeba Madonna či neznámý mladý muž, který projevil jen malý zájem o roli. „Z určité lenosti jsem zájemce zval i k sobě domů a jednou se u mých dveří ukázal šlachovitý mladík s dlouhými vlasy. Měl s sebou pouzdro s kytarou. ‚Jdu na nějakej konkurz,‘ řekl. ‚Znáte muzikál Hair?‘ zeptal jsem se ho. ‚Jo,‘ odpověděl. ‚Líbí se vám?‘ ‚Ne.‘ ‚Tak proč jste za mnou přišel?‘ ‚Můj agent mě sem poslal,‘ řekl mladík a pokrčil rameny. A když už jste tady, chtěl byste mi něco zahrát?' ‚Ne.‘ Tak jsme se rozloučili. Ten mladík se jmenoval Bruce Springsteen,“ vyprávěl později Forman. V těchto a některých dalších případech Forman později litoval, že nerozpoznal talent, například ten, který měla herečka Kathy Batesová, budoucí hvězda hororu Misery, který vznikl podle knihy Stephena Kinga.
Provokativní sonda
Najít autora, který by dokázal napsat scénář, dalo Formanovi zabrat ještě více. Na konci této strastiplné se objevil pětatřicetiletý Michael Weller, kterého si režisér českého původu nakonec vybral. Scénář dopsali spolu, a to údajně za příšerných hádek. O tři roky později na to navázali spoluprací u dalšího Formanova filmu s názvem Ragtime.
Málo sevřený příběh, se kterým pracoval broadwayský trhák, se ve filmu změnil na drama se společenskokritickým přesahem. Na začátku do New Yorku přijíždí Claude Bukowski, který má za pár dní narukovat do války ve Vietnamu. V Central Parku náhodně potkává jednak skupinku hippies, jednak Sheilu, mladou dámu na koni, do které se na první pohled zamiluje. Novopečení přátelé mu pomohou zjistit, že jde o dívku z aristokratické rodiny a vetřou se na večírek, jehož se účastní i Sheila. Jejich chování ale vyústí v trest v podobě vězení. V dalším ději, kdy se z vězení dostane jen Berger, vůdce hippies party, situace vygraduje. Jeho záměna s Claudem spěje k tragickému konci, protože kvůli ní narukuje do války.
„Provokativní sonda do naší společnosti“, jak film hned po uvedení nazval věhlasný kritik Frank Rich, byla přijata rozporuplně. Zatímco Rich a mnoho dalších kritiků film vysoko cenili, publikum film přijalo zpočátku laxně a nespokojeni byli zejména autoři první, divadelní verze. Přepsání příběhu, které kritici ocenili, jim vadilo. „Sám Miloš Forman – a to je právě geniální – dokázal vidět téma revolty proti konformismu, nesmyslné válce a nevlídnému establishmentu z více úhlů,“ napsal před časem kritik Michal Bystrov, který zmiňuje například pochopení, jež měl Forman pro opomíjenou matku malého dítěte patřícímu jednomu z členů party hippies. Tu ztvárnila Cheryl Barnes, která na Formanův konkurs přijela z motelu, kde tehdy pracovala jako pokojská. Skladba Easy To Be Hard je jednou z nejsilnějších a nejemocionálnějších písní filmu.
Příběh svobody v Československu
Miloš Forman, který do Ameriky odešel na konci 60. let minulého století, zkrátka přišel z jiného světa. Takového, který byl myšlenkám a revoltě amerických hippies na míle vzdálený. „Žil jsem v komunistickém režimu tak dlouho, že každý, kdo bojoval proti komunismu, byl pro mě hrdinou. Američané pro mne byli hrdiny, protože bojovali ve Vietnamu právě proti komunismu,“ vysvětloval Forman. Vlasy proto prý pojal coby oslavu svobody jako takové. „Svoboda předčí vše. Byl jsem nadšený z toho, jak je tato země svobodná, když se na sebe dokáže podívat do zrcadla a vidět i svou temnější stránku,“ vysvětlil později, proč si vybral zrovna toto téma.
Nejen díky ocenění, kterého s filmem dosáhl v Americe, byl po Vlasech hlad i v jeho rodné zemi. Promítaly se ještě v době komunistického režimu. Před jejich uvedením 1. května 1989 se v Praze na vstupenky stály fronty celou noc. Režim se tehdy spletl, lidé snímek nechápali jako kritiku mocenských zájmů Spojených států, ale jako manifest svobody.
